GTA není hra pro děcka

GTA

GTA • Zdroj: Rockstar Games

První Grand Theft Auto z roku 1997
GTA VI a výzdoba nizozemského obchoďáku
2 Fotogalerie
Tomáš Miklica
Diskuze (0)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

Hráči se dočkali: dost možná nejkontroverznější videoherní značka je zpátky. Série GTA posunula mantinely toho, co se smí ve videohře, a pomohla definitivně zbavit médium nálepky dětské zábavy.

Kdo viděl poslední epizody South Parku, ten to ví: bude líp, protože vychází Grand Theft Auto VI. Od 19. 11. je po třináctiletém čekání a dvou odkladech k mání další díl oblíbené videohry. A někteří si kvůli tomu dokonce vzali v práci volno.

Nové GTA slibuje akční singleplayerový zážitek v kulisách současných USA, v hlavní roli s dvojicí kriminálníků à la Bonnie a Clyde, takže v podstatě i s ­první plnohodnotnou ženskou postavou. Značná očekávání souvisejí jak s kvalitou předchozího titulu společnosti Rockstar Games, tedy westernovým Red Dead Redemp­tion 2, tak samozřejmě s tím, co GTA znamená historicky – hru, která si vždycky dovolovala víc, než bylo zvykem!

První díl, první skandál

Při vývoji prvního dílu nic nenaznačovalo, že vzniká série, která se kontroverzností jednou zapíše do Guinnessovy knihy rekordů. O skotském studiu DMA Design bylo v devadesátých letech slyšet hlavně v souvislosti s logickou hrou Lemmings a jejími sequely, v níž šlo vždy o umetání bezpečné cesty nesamostatným človíčkům, kteří by jinak byli schopní nakráčet rovnou někam do propasti. Možná i proto někteří tamní vývojáři o GTA přemýšleli jako o variaci na legendárního Pac-Mana – jen místo velkého, žlutého žrouta hltajícího na útěku před duchy kuličky tady přes kuličky jezdíte autem a nahání vás policie.

Na Race’n’Chase, jak se hra původně jmenovala, každopádně nikdo moc nechtěl pracovat, koncept se neustále měnil a vedení se projekt několikrát pokusilo zaříznout. Původně mělo jít skoro o závodní hru, kde buď naháníte zločince, nebo před zákonem ujíždíte, ale testerům hraní na policisty nepřišlo zajímavé. Naopak prchat před nimi se ukázalo být velkou zábavou. Pomohla tomu i chyba, kvůli níž policisté zběsile naráželi do pronásledovaného auta. Chyba zůstala, přidala se možnost opustit dopravní prostředek.

28. listopadu 1997 vyšla pod názvem Grand Theft Auto, což je americký termín pro krádež motorového vozidla, hra, kde bylo zdánlivě možné dělat cokoliv. Už nešlo jen o ježdění, město se hráčům otevíralo k dalším aktivitám, převážně ilegálním. V prostředí inspirovaném americkými velkoměsty na ně čekaly nejen mise, ale třeba také minihry, v nichž šlo o zabití co největšího počtu lidí v časovém limitu. Čím větší chaos, tím větší skóre. Takže navzdory pohledu kamery shora, který si od násilí udržuje určitý odstup, hra svou náplní okamžitě vzbudila rozruch.

Dobová recenze v českém herním časopisu SCORE například zmiňuje „výbornou zábavu, jen poněkud ostřejšího ražení“. Ve Velké Británii se o GTA mluvilo dokonce i ve Sněmovně lordů. Ostatně vydavatelství BMG Interactive si najalo mediálního poradce Maxe Clifforda ne proto, aby kontroverzi mírnilo, ale aby ji, pokud možno, rozvířilo. A tak hru na jednu stranu zakázali v Brazílii, na stranu druhou se jí do roka od vydání prodalo přes milión kusů. Nová herní značka byla na světě.

3D masakr

Teď se posuňme o čtyři roky dále, do října 2001. Britští bratři Sam a Dan Houserovi v mezičase s kolegy z BMG Interactive v New Yorku založili společnost Rockstar Games, pro kterou se série GTA stane vlajkovou lodí. První díl na přelomu milénia doplnily přídavky výjimečně zasazené do evropských kulis Londýna a také dvojka. Už na pohled velmi podobné hry. Co by se ale stalo, kdyby najednou ptačí perspektivu nahradil „opravdovější“ 3D rozměr?

GTA III překvapivě přišlo o jednu misi s ohledem na události z 11. září 2001, nepřekvapivě se ale nedrželo zpátky, pokud jde o násilí obecnějšího rázu. Hra, kde je mimo jiné možné zaplatit si prostitutku a po aktu ji zabít, čímž hráč získá zpátky peníze, které ho stála, dráždila množství organizací i jednotlivců. Jedním z nejviditelnějších byl floridský aktivista a právník Jack Thompson, později vyškrtnutý z advokátní komory. Jeho tažení proti tomu, co nazýval „simulátory zabíjení policistů“ nebo prostě „simulátory vraždění“, se neomezilo na třetí díl ani na sérii GTA. Nicméně soudní spory s Rockstar Games byly mediálně vděčné, a dokonce o nich v roce 2015 vznikl film The Gamechangers, kde Sama Housera hraje Daniel „Harry Pot­ter“ Radcliffe. Thompson mimo jiné zastupoval poškozené vražedným řáděním dvou teenagerů z Ten­nessee, kteří tvrdili, že je ke střílení na motoristy inspirovalo GTA III. Obsesi stejnou hrou přisuzoval i šestnáctiletému pachateli vraždy v Ohiu.

Thompsonovy žaloby skončily neúspěchem. GTA se naopak se třetím dílem stalo bezmála synonymem městské akce a učebnicovým příkladem sandboxu, tedy určitého pískoviště pro hráče – hry s otevřeným světem a do jisté míry i hratelností. Dokonce existuje termín „klon GTA“, jehož definici více či méně naplňují série jako Saints Row, True Crime, Watch Dogs a rovněž česká Mafia. Nemluvě o tom, že v současnosti GTA platí se 475 milióny prodaných kusů za pátou nejprodávanější herní značku hned po Call of Duty, Mariovi, Tetrisu a Pokémonech.

Silná káva

Tvůrci si od začátku velmi dobře uvědomovali, že hráče na GTA baví především rozmanitost akti­vit a celková volnost. Zvětšovali rozlohu herního prostředí, přidávali zbraně a dopravní prostředky a snažili se, aby k tomu z herního rádia hrál co nejlepší soundtrack. Cílem rozhodně nebyla realističnost, naopak hry nabízely až exploatační scény – porušováním zákona například bylo možné proti sobě postupně poštvat policii, FBI i armádu, což zpravidla vedlo k nepřehlednému chaosu plnému střelby a výbuchů. Přesto v Rockstar Games experimentovali s prvky simulace a hry na hrdiny.

V GTA: Vice City z roku 2002, inspirovaném osmdesátkovými popkulturními hity typu Miami Vice nebo Zjizvené tváře, bylo možné nakupovat nemovitosti a podniky, jež následně hráči vydělávaly. O dva roky později pak GTA: San Andreas představilo systém, kdy se dovednosti avatara zlepšují na základě toho, co ve hře děláme. Používání jednoho typu zbraní znamenalo přesnější mušku, zároveň bylo možné tužit svaly v posilovně, nebo se naopak přejídat ve fast­foodu. Herní svět obsáhl hned několik velkých měst s přístupnými obchody či bary, protagonista se mohl nechat ostříhat, a dokonce měl na výběr z několika přítelkyň, s nimiž mohl randit. A právě to způsobilo další skandál, protože úspěšné rande končilo pozváním domů „na kávu“.

Potenciálně se může zdát kontro­verznější, že nás hra s černošským (anti)hrdinou zavede do Los Santos, obdoby Los Angeles roku 1992, mezi války gangů, epidemii cracku a zkorumpované policisty až k pouličním nepokojům. Jenže tu pravý skandál vzbudila sexuální minihra. Tu sice nakonec vývojáři zahodili, v kódu hry ovšem zůstala a podařilo se ji zpřístupnit neoficiálně. Takže místo pohledu zvenčí a nějakých těch mládeži nepřístupných zvuků hráč viděl, co spolu postavy dělají, a mačkáním tlačítek mohl navíc ovlivnit, jak si to užijí.

Následovala řada přímých i nepřímých reakcí. Take-Two Interactive, pod který Rockstar Games spadá, například zrušil chystanou hru Snow, strategii ze světa drogo­vého byznysu. V souvislosti se sexuální minihrou v GTA: San ­Andreas došlo na několik žalob a pod obrovským tlakem se ocitla ratingová organizace Entertainment Software Rating Board (ESRB), která dokonce dočasně přesunula hru z kategorie Mature (17+) do přísnější Adults Only (18+). To odpovídá hodnocení evropské Pan European Game Information (PEGI), jež většinu série GTA doporučuje pouze dospělým hráčům, v USA se s tím ale pojí i omezení dostupnosti v obchodech.

Značná legislativní odezva vyvrcholila, když Hillary Clintonová, tehdejší senátorka za stát New York, neúspěšně navrhla zákon o pokutách za prodej nepřístupné hry dětem. Vývojáři se jí v GTA IV odměnili pomníkem v podobě sochy Štěstí, variace na newyorskou sochu Svobody s obličejem Clintonové a kelímkem kávy v ruce místo pochodně.

Enfant terrible

Debaty o násilí v hrách typu GTA se můžou zdát bezvýsledné. Tím spíš, že do Česka na rozdíl třeba od Británie nebo Německa doléhaly vždy jen nárazově, většinou v podobě účelových televizních reportáží. V USA ale zdaleka nešlo jen o zkoušku svobody projevu a skandalizaci pro bulvár. Jistě, spory s Thompsonem působí až komicky – vždyť vývojáři z Rockstar Games vše korunovali misí v GTA IV, jejímž cílem je zabít právníka, který na vytaženou pistoli reaguje slovy: „Zbraně nezabíjejí, to videohry.“ I tyto kauzy však byly součástí vymezování mantinelů nového, videoherního média coby mladšího sourozence těch tradičnějších.

„Nikdy jsme neměli pocit, že jde o obsah, ale že vadí médium, což nám přišlo trochu nefér,“ nechal se slyšet Dan Houser během vývoje pátého dílu GTA. „Dát tohle všechno do knihy nebo filmu, nikdo ani nemrkne.“ Sex nebo násilí v hrách znamenaly problém prostě proto, že o videohrách většinová společnost nepřemýšlela jako o médiu pro dospělé. Koncept dospělé hry se utvářel za ­pochodu a ­interaktivita či imerze se najednou týkaly třeba i možnosti usednout za virtuální volant opilý, kvůli které kritizovala GTA IV americká neziskovka Matky proti řízení pod vlivem alkoholu (MADD). Ne že by tedy videohry ze série GTA byly jediné kontroverzní. Ostatně třeba jiný titul Rockstar Games, Manhunt, pracoval s tematikou snuff filmů. Brutalitou prosluly například bojovky Mortal Kombat od dnes už neexistujících Midway Games nebo střílečky Postal od studia Running with Scissors. Nepochybně ale byly nejvíc vidět právě „gétéáčka“.

GTA V je v současnosti jedinou nepřístupnou hrou, která překročila hranici 100 miliónů prodaných kusů. S 230 milióny je daleko za Mine­craftem či Tetrisem, v rámci série však odpovídá zhruba za polovinu celkových prodejů a multiplayerovou nadstavbu GTA Online hraje i třináct let od vydání až deset miliónů lidí týdně.

Satira s Rodenem

S úspěchem jako by rostla chuť provokovat. Zatímco dříve čeřila série GTA vody zábavního průmyslu spíš sekundárně, u posledních dílů je patrná snaha nastavovat společnosti zrcadlo. GTA V má výrazný satirický rozměr, ať jde o kritiku konzumu, nebo posedlosti celebritami. Ve hře zasazené do fiktivní verze Los Angeles a okolí působí náboženský kult evidentně parodující scientologickou církev, přičemž do životů všech se vtírá sociální síť Lifeinvader. Jako politický komentář lze vnímat pasáže mučení včetně waterboardingu, další témata otevírají tvůrci prostřednictvím herního rozhlasového vysílání.

Už od první upoutávky je přitom jasné, že GTA VI v satiře a parodii hodlá pokračovat – záběry ze státu Leonida a jeho hlavního města Vice City (herní verze Floridy a Miami) se hemží odkazy na virální fenomény typu Florida Man, tedy memu o bizarních zločinech, v nichž hlavní roli hraje „muž z Floridy“. Však se také už jistý Lawrence Sullivan aneb Florida Joker v traileru poznal a požadoval po Rockstar Games peníze, ne nepodobně Lindsay Lohanové, jež se také domnívala, že postava v GTA V je její karikaturou.

Do dabingu se u různých dílů zapojila známá jména včetně Raye Liotty, Samuela L. Jacksona, Petera Fondy, Jamese Woodse, Michaela Madsena či Kylea MacLachlana. Pro GTA IV se dokonce výjimečně podařilo získat Karla Rodena, který jinak téměř nedabuje. Tehdy si vystřihl ruského záporáka. V rolích moderátorů rádiových stanic v GTA V se objevili třeba Danny McBride nebo Cara Delevingne, v souvislosti se šestkou zatím vývojáři potvrdili například Lanu Del Rey i s manželem.

Before GTA VI

V duchu oblíbeného internetového vtipu, který si dělá legraci z dlouhého čekání na šestý díl, lze napsat, že před GTA VI se toho stihlo stát opravdu hodně. Rockstar Games se etablovali coby záruka kvality a značka GTA je natolik silná, že už na předprodejích podle odhadů vydělala nová hra stovky miliónů dolarů. To ovšem při odhadovaném rozpočtu jedné až dvou miliard dolarů zdaleka nestačí.

Máme před sebou nejspíš nejdražší hru historie, jež si podle některých zaslouží vlastní kategorii AAAA, nebo dokonce AAAAA. Miami si od hry slibuje takovou reklamu, že se zástupci okresu dohodli s vývojáři na marketingovém partnerství a místní basketbalový tým se mimo jiné rozhodl pro jeden zápas přejmenovat na Vice City.

Basketbal je ostatně i jednou z aktivit ve hře samotné. K tomu wrestling, skydiving, ­potápění… Hlavní postavy Jason a Lucia zvládají přibrat nebo zhubnout, a dokonce je na nich znát, jestli příliš ponocovali. Hráči mohou mezi oběma přepínat, ovlivnit jejich reputaci, tedy jestli se jejich zločinnému řádění dá aspoň trochu fandit, a také vzájemný vztah protagonistů, protože buď tráví čas spolu, nebo každý sám. To vše na dvojnásobku rozlohy GTA V s možností udělat si z velkoměsta výlet třeba do bažin. Pochopitelně se všemi základními ingrediencemi her GTA, jako je bohatý vozový park, různorodý arzenál a dostatek příležitostí rozpoutat chaos. Co víc dodat? Herní událost roku je tady.

Začít diskuzi

Články z jiných titulů