Desetidílná minisérie Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera se před několika týdny objevila na Netflixu bez velké pompy či kolečka rozhovorů s tvůrci, přesto se stala druhým vůbec nejsledovanějším seriálovým titulem videotéky po čtvrté řadě Stranger Things. Byla totiž předurčena k úspěchu, i když si ji diváci museli sami „objevit“.
Temný příběh masového vraha, který své oběti převážně z řad mužů tmavé barvy pleti v Americe 80. let škrtil, rozřezával, vařil a občas i pojídal, sytí diváckou posedlost po takzvaném žánru true-crime, kdy nás fascinují reálné příběhy mordů, které by se nejlépe mohly stát přímo v naší ulici a do jejichž pachatelů bychom to nikdy neřekli, protože působili jako normální lidé. Narodil se tak, stalo se mu něco v dětství, nebo to nějak celé umožnila společnost?
Tvůrci Ryan Murphy a Ian Brennan se ve svém přístupu k vrahovi tak trochu vrací ke své antologii American Crime Story, která se v jedné ze svých částí zabývala vraždou módního návrháře Gianniho Versaceho. Zároveň řešila specifické, dobově zakotvené otázky přijímaní jinakostí, které celé vražedné řádění dávaly do kontextu, jenž byl ve finále mnohem uspokojivější než banální otázky typu „proč to udělal“. U Dahmera je měřítko podobně široké.
Murphy se po rozpačitých sériích na Netflixu jako Politik či zcela příšerných jako Hollywood znovu postavil na nohy projektem, který není povrchně předvádivý, ale snaží být víc analytický a procedurální. Mindhunter od Davida Finchera to pořád není, ale třeba taková Dobrá sestra, která v současnosti také s úspěchem vraždí na stejné streamovací platformě, je proti Dahmerovi amatérka.
