Léčí srdce. Na světové úrovni. Profesor Petr Neužil (56) z pražské Homolky zachránil život tisícovkám lidí v Česku i ve Spojených státech. Rád dře jako blázen a nesnáší, když se pacientům říká klienti. Českou společnost považuje za přepolitizovanou („každý tu umí nekonečně mluvit o Zemanovi a Babišovi“), chybí jí však jakákoliv vize, jako má třeba Izrael. A mimochodem, víte, co znamená zlomené srdce a že nám zrychleně buší hlavně kvůli tygrům a medvědům?
Zeptám se vás jako odborníka na srdce: proč si lidé umístili právě do něj sídlo citů, lásky? Proč říkáme „zlomil jí srdce“?
Nejspíš proto, že se chvíli hýbe, i když ho vyndáte ven z těla. Mohli to pozorovat v přímém přenosu třeba Inkové či Aztékové, kteří vyrvávali srdce lidským obětem. Srdce bylo venku, rudé od krve, chvělo se, tak asi našim předkům připadalo oproti ostatním orgánům výjimečné, hodné sídla citů. Dlouho se nevědělo, ani Hippokratés to nevěděl, že srdce má zkrátka svůj elektrický autonomní systém. Jeho vlastní buňky vytvářejí impulsy, samy se hýbou, a tím také srdce pulsuje, aby se krev dostala po těle tam, kam má.
Takže to je to románové „rozbušilo se mu srdce, ledva ji spatřil“?
Jistě. Když vidím pěknou ženu, tak se mi srdce rozbuší víc, protože krev musí vyslat i do jiných orgánů než obvykle – tělo se chystá na pohlavní styk, na vyšší výkon, než je-li v klidu. Povím vám zdánlivě legrační příklad. Mám pacienta s implantovaným defibrilátorem. Při sexuálních hrátkách, při zrychlené srdeční frekvenci, dostal neadekvátní výboj, protože přístroj zrychlenou akci jeho srdce vyhodnotil jako smrtící arytmii. Při kontrole jsme samozřejmě přístroj naprogramovali tak, aby se to už neopakovalo. Jenže do ambulance přišla jeho manželka. „Zase dostává výboje?“ ptal jsem se s obavou. Zavrtěla hlavou a téměř zklamaně řekla: „Pane doktore, právě že nedostává, ale víte, ono mě to pokaždé, když ten elektrický šok dostal, fantasticky vzrušilo, tak jestli byste mu to nemohl naprogramovat jako dřív.“ Musel jsem dámě vysvětlit, že ty výboje jsou nebezpečné jak pro něj, tak pro ni. Asi jsem jim bohužel zhoršil kvalitu manželského soužití.
Srdce mi ale buší i ze strachu…
Pochopitelně, to je podobné. Proč ale máte mít strach? Ne kvůli mailu od šéfa, že vás vyhodí. Naše srdce je tisíce let naprogramované na přípravu vysoké zátěže organismu, abyste si třeba zachránila život útěkem před tygrem či medvědem. Stresová situace prostě tehdy byla jiná, měla vysoké metabolické nároky – divoké zvíře na vás vybafne, jste ve stresu, srdce musí víc a víc pumpovat, aby dostalo krev do všech orgánů, které potřebujete k úprku. Při tom se ještě zužují tepny, zároveň se zvyšuje srážlivost krve, abyste nevykrváceli hned, když vás tygr dopadne a nakousne vám nohu. No a tyhle staré principy nechápou, že dnes prožívám větší stres při špatné zprávě po mailu. Stres už zkrátka probíhá z jiných důvodů, ale všechno, co se pak v našem organismu děje, je stejné jako s tím tygrem – ovšem bez ohromného fyzického výkonu. Krev má vyšší srážlivost, ale já ji už nepotřebuji mít vyšší, cévy se mi stahují, ale já nepotřebuji, aby se stahovaly, a rázem jsem s celou tou regulací organismu v háji! Krev se sráží zbytečně a sraženina ulítne třeba do mozku. Proto máme mozkové příhody. Nebo se srazí ve věnčité srdeční tepně a máme infarkt myokardu. A s tímhle bojujeme v současné kardiologii a v medicíně obecně.
Celý rozhovor si přečtěte v novém Reflexu 48/2018
