nahoru

Joel Einhorn, pražský DJ i Ironman: Těší mě, že Česko je zemí netrpící přílišnými předsudky

Kateřina Kadlecová28. listopadu 2018 • 10:13
1080p720p360p

Seznamte se, JOEL EINHORN: Pražský DJ, kalifornský expert na ajurvédu, bhútánský Ironman. Příznivci taneční hudby si akčního třiačtyřicátníka pamatují jako rezidentního DJe pražského klubu Roxy, na Barrandově pak stával na place s pány Cruisem, Pittem nebo Damonem. Americký „podnikatel v ajurvédě“ tentokrát z domovského Venice Beach nepřiletěl do Prahy mixovat ani spolupracovat na hollywoodských blockbusterech, ale trénovat na svém vytuněném horském kole na nejtěžší cyklistickou tour světa, na bhútánský Dračí závod. A my jsme s ním pořídili rozhovor, který si přečtete v Reflexu č. 47 (s obličejem Andreje Babiše na obálce).

Video u tohoto textu je památka Joela Einhorna (a jeho fotografa Justina Bastiena) na září, kdy závodil v jednom z nejzabijáčtějších cyklistických podniků světa, v Tour of Dragon, na náročném terénu 268 km dlouhé trasy vedoucí čtyřmi himálajskými průsmyky. Loni přijelo na start 48 špičkových cyklistů s prvotřídním vybavením, závod ovšem dokončilo jen osmnáct lidí.

Justin vzpomíná...

„A víte, koho jsem tam před rokem hned po závodu potkal? Parťáka Václava Dejčmara, toho… Karla Janečka! Dělal tam zrovna s někým v češtině rozhovor, tak jsem zastavil a pozdravil ho, taky v češtině. Taková náhoda! On na mě vychrlil, že se zrovna žení, že si bere v buddhistickém chrámu takovou krásnou Češku…

Já nevěděl, kdo to je, ale vyšli jsme spolu do kláštera Taktsang, do Tygřího hnízda. Pak jsem si v tisku přečetl, že tam počali dítě. Těší mě, že Česko je zemí netrpící přílišnými předsudky a že jste tohohle Karla kvůli jeho polyamorii moc neodsuzovali – každý druhý ženatý chlap má milenku a koneckonců buddhisti můžou milovat víc lidí.“

Království, kde je nejdůležitější „hrubé domácí štěstí“. To není pohádka, to je Bhútán

Jak jste v Dračím závodě dopadl letos?

Po zkušenostech z loňska jsem věděl, že nesmím vyjet na start namakaný ze serfu a s těžkou horní půlkou těla, ale že se musím dostat váhově co nejníž, ideálně na 72 kilo. Kvůli aklimatizaci, tréninku a taky kvůli natáčení dokumentu o závodu a o zemi samotné jsme do Bhútánu dorazili o osm dní dřív. Když nás 48 statečných ve dvě ráno vyjelo, připadal jsem si perfektně připravený. Jenže…

Ano, zažil jsem úchvatné výhledy, ale na ty vrcholky jsem se musel nějak dostat. Pravé koleno mi připravilo peklo na zemi, klouzavá bahnitá cesta ani velmi prudké změny teploty a vzduchu, jak člověk rychle stoupal a pak klesal, mi taky nepomohly. Člověk má pocit, že v mlze vidí vrchol kopce – ale nakonec to tak není a vy víte, že jedinou cestou z toho očistce je prostě ignorovat už úplně rozšroubované koleno a jet rychleji… Ale přežil jsem. Po patnácti hodinách a devíti minutách jsem byl v cíli. Za rok to všechno udělám líp!

A vy prý napřesrok můžete být u toho, pokud se chcete stát ÚČASTNÍKY ZÁJEZDU.

O bhútánské expedici Joela Einhorna si přečtete více nejen v aktuálním Reflexu, ale také v obsáhlé reportáži z Dračího závodu, která vyjde v měsíčníku Lidé a země 1/2019 9. ledna 2019. 

Tajemství trvá: Nejvyšší nezdolaná hora světa zůstává v Bhútánu, vláda na ni nikoho …
Že je všude moc turistů? Existují země, kam se nejezdí. Za rok bylo na Tuvalu jen 1000…





Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,710
22,540
28,590
Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější