Jako český občan hlasoval proti vstupu do Evropské unie. Jako britský hlasoval pro brexit. Unii považuje za škodlivý utopický projekt, který může skončit tragicky. Ještě větší hrozbu však vidí v islámu, Evropa by se před ním měla uzavřít. Politolog a překladatel Alexander Tomský (69)je patriot, jeho otec pochází ze staré česko-židovské rodiny, nacisté mu vyvraždili sedmasedmdesát příbuzných. V rozhovoru popisuje, jak ho matka donutila emigrovat a vzpomíná na Margaret Thatcherovou, kterou osobně poznal.
V britském exilu jste mj. působil v okruhu poradců konzervativní premiérky Margaret Thatcherové, že?
To byl velice široký okruh. Jako politolog v Keston College, tenkrát se tomu říkalo sovětologie, jsem měl příležitost, abych se konečně stal aktivním politickým exulantem. Seznámil jsem se díky tomu s významnými antikomunisty, filosofem Rogerem Scrutonem, Georgem Urbanem, pozdějším ředitelem Svobodné Evropy a osobním přítelem Margarety Thatcherové.
Mluvil jste s ní někdy osobně?
Mnohokrát. Díky mně si přečetla například Havlovu Moc bezmocných nebo Solženicynovo Nežít se lží.
Jaká byla?
Vynikající. Prvotřídní mozek. Právě u ženy…
… takový neočekáváte? To chcete říci?
Ano. Byla přísná, racionální, logicky myslící bytost, tak trochu neženská. Působila poněkud strojeně jako dáma z vyšší společnosti – kostým, perly kolem krku, s nezbytnou kabelkou, snad každodenní ondulaci, ale když u nás v ústavu pronesla dvacetiminutovou řeč o státním ateismu a pronásledování křesťanů ve východní Evropě, trumfla i mého šéfa, a to dostal za svou práci Templetonovu cenu.
Máte i britské občanství. Hlasoval jste zřejmě pro brexit, nemýlím se?
Jistě. A kromě dcery marxistky, profesorky v Kanadě, i celá má rodina. Hlasoval jsem tady i proti vstupu Česka do EU. Sekretářka mi tehdy v nakladatelství Academia vynadala, že hlasuji s komunisty, já takový antikomunista! Jenže oni měli své důvody, já měl jiné. Lidé pochopitelně chtěli na Západ a vlezli do Unie, o níž neměli nejmenší ponětí.
Podle vás nemohou v budoucnosti vzniknout Spojené státy evropské? Mladí vzdělaní lidé jsou přece víc kosmopolitní než jejich rodiče a prarodiče, slova jako tradice a národní suverenita neprožívají tak intenzivně.
Rozhodně ne, Spojené státy evropské nevzniknou. Příměr s Amerikou je naprosto mylný. V roce 1776 tam už existoval národ britských kolonistů, jenž do sebe později vstřebával příchozí, kteří se toužili stát Američany. Tam nevznikla multinárodní federace. A Evropu tvoří tisícileté národy. Máte pravdu, že jsou mladí vzdělaní lidé často vykořenění. Nebyli vychováváni k patriotismu, k přijetí národního údělu v dobrém i zlém, narodili se do atomizované společnosti. Není na škodu jít do světa na zkušenou, na výzvědy.
A můžeme obstát jako menší země?
Samozřejmě, takových na světě je! Nepotřebujeme být součástí nějaké nadnárodní říše, ani kvůli hospodářství, ani kvůli bezpečnosti. Impérium škodí ekonomice, je příliš velké a byrokratické, začne stagnovat jako každý mohutný podnik. Udržuje se jen silou své moci, rozhodně ne demokratické. Nezapomínejme, že hospodářský úspěch Evropy spočíval v obchodní konkurenci a inovaci malých národů. Samozřejmě, že si státy vytvářejí bezpečnostní aliance. Unie však vznikla z komplexu světové války a mylného názoru na nacionalismus. Byli to vlastenci, kteří umírali v odboji proti Hitlerovi. Někdy si připadám jak v Československu 60. let, když poslouchám ty unionistické lži o pokroku, spolupráci a míru, historické nevyhnutelnosti, konci dějin, opět „tábor míru a socialismu.” Poválečný mír zajistila atomová bomba a NATO, jak řekl Churchill.
Jste politolog, zabýváte se mezinárodními vztahy – domníváte se, že se Evropská unie rozpadne? Odstředivé tendence a antiunijní politici posilují.
Nejlépe předpovídat až po událostech. Ale vážně: Unie stagnuje už deset let, přišla o svou vitalitu. Nachází se v mrtvé normalizační fázi. Nevím, jak bude rozklad probíhat. Může to být bolestivé, tragické, ale taky nemusí. Eurokrati dávno ztratili svůj ideál, jenom vyhrožují rozpadem. Svázali svými předpisy všecky státy, což teď uvidíme při vyjednávání o podmínkách brexitu. Odchod Británie je historický zlom, Unie měla být na věčné časy. Politiku a národy nelze svázat ani byrokracií ani měnou ani univerzálními principy, pouze silou. Podívejte se na Francii: 48 % lidí volilo antiunijní prezidentské kandidáty. Lidé se bouří. Zpočátku zmateně a pudově, než získají na svou stranu rozumnou inteligenci, která bude schopna vytvořit pozitivní a svobodný program. Volný trh a nějakou tu radu Evropy bez dotací, bez integrace, bez europarlamentu a bez 55 000 přeplacených byrokratů.
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném týdeníku Reflex, který vychází 4. května.
