Jistě, pro malého Slávka asi nebyla ta doba tak opojná a svobodná jako pro nás ostatní, kteří si užívali zhroucení husákovského režimu a znovunastolení standardní parlamentní demokracie. Se svým malým kamarádem, právníčkem Pokorným, tehdy Sobotka ještě tahal kačenku po schůzích malých socánků. O tom, že až vyroste a dostane nějakou funkcičku, někomu společně střelí za babku nějaký státní důl, se jim zatím mohlo jen snít.
Ale abychom nebyli jenom jízliví – v mnohém má samozřejmě Bohuslav Sobotka pravdu. Pro něj musí být představa, že znovu žije v devadesátých letech, skutečnou noční můrou: Žádné evropské strukturální fondy a dotace, z nichž se dají uspokojovat zájmy kamarádů a jejich kamarádů, žádné elektronické buzerace občanstva, registry všeho a všech, žádné zákony, které činí ze zpovykaného úřednictva doživotně zajištěnou kastu nedotknutelných, žádná inkluze nebo institucionální boj za práva menšin velkých, středních, menších i těch nejmenších, dokonce žádné zákazy kouření v hospodách.
Žádná účast na summitech Evropské unie, jako byl ten poslední v italské metropoli, kde český premiér mohl spolupodepsat „prohlášení vedoucích představitelů“, které obsahuje takové perly, že se z nich zvedl žaludek i tiskárně, na níž jsem je tiskl. Třeba že „Evropskou unii učiníme silnější a odolnější prostřednictvím ještě větší jednoty a vzájemné solidarity“.
„Po zkušenosti se dvěma válkami, nacistickou totalitou, životem za železnou oponou, s divokými 90. lety je dobře, že jsme součástí EU.“
Bohuslav Sobotka, český premiér
Je možná velká škoda, že pro posílení vzývané jednoty a solidarity nevyužijí evropské diamantové mozky Sobotkova talentu, kreativity a výřečnosti a nevyšlou právě jeho na velkou přesvědčovací celoevropskou misi o užitečnosti EU. Krize důvěry občanů k bruselským elitám by byla překonána dříve, než Sobotka řekne slovo „soudržnost“.
Možná dokonce kdyby jej už před rokem ukázali Britům coby vzor moderního evropského politika a nechali ho před nimi promluvit jeho vytříbenou angličtinou o perspektivách jednotné Unie, nikdy by k brexitu nedošlo. Nebo stačilo ještě méně – třeba aby si Britové přečetli něco tak průrazného a nezpochybnitelného, jako je Sobotkův poslední příspěvek na sociálních sítích o tom, že „římský summit má být podnětem k moderní EU“ a že klíčové je „obnovit důvěru Evropanů“.
Samozřejmě že Sobotka a jemu podobní eurohujeři dělají pravý opak toho, co deklarují. Původní krásnou myšlenku evropského volného obchodu a svobodného pohybu zcela zdiskreditovali a dělají vše pro to, aby si mohl běžný Evropan třeba za deset patnáct let říci: Po zkušenosti s Angelou Merkelovou, Françoisem Hollandem, Jeanem-Claudem Junckerem, Martinem Schulzem, Donaldem Tuskem nebo Bohuslavem Sobotkou je dobře, že už nejsme součástí EU.
