Na konferencích ve střední Evropě ji člověk potkává pravidelně: je žádanou političkou s přehledem o tom, co se v regionu děje. Magda Vášáryová byla herečkou, československou velvyslankyní v Rakousku, kandidovala na slovenskou prezidentku i primátorku Bratislavy. Dnes je nezávislou poslankyní slovenského parlamentu.
Co se v politice střední Evropy vlastně děje? Orbán, Kaczyński, Zeman, Babiš, Fico — přes všechny rozdíly je tu jistá podobnost, pro liberální konstituční demokracii ne právě příznivá.
Někteří říkají, že to je virus nespokojenosti, a nejenom v zemích V4. Já tomu říkám revoluce zvýšených očekávání. Každý vám dnes odpoví na otázku, jak je spokojen s vývojem za posledních 25 let, že si to představoval jinak. Že je znechucen, zklamán. Už neřekne, jak si to představoval. Znechucení lidé volí monopol politického řízení státu. V Maďarsku FiDeSz, na Slovensku Smer, teď v Polsku PiS a vás to možná čeká.
Není to vyloučeno.
A monopolně vládnoucí si řekli: A teď konec liberalismu, zpět k řízené demokracii, pryč s nezávislými médii, centrálními bankami, ústavními soudy – mě už odsud nikdo nedostane. Ficovi se to povedlo teď po volbách jen částečně, takže nějaká naděje je. Jenom bychom potřebovali vědět, co si vlastně voliči představují, když volí tyto k nekontrolovanému vládnutí tíhnoucí strany. Co je skutečně jejich problém a jaké mají cíle pro sebe a pro svoje děti a vnoučata. O tom nevíme nic. A tak si nemůžeme odpovědět seriózně na otázku, co s tím.
Je demokracie ve střední Evropě ohrožena? Nebo je poslední vývoj jen jakousi pochopitelnou dětskou nemocí?
Demokracie je v krizi! To je další oblíbený slogan. Demokracie je, promiňte, „furt“ v krizi jako opera, protože to je její vlastnost. Doufám, že pokud se nenecháme znechutit a zastrašit jako v minulosti, bude jednou konec i těmto dnům iliberální demokracie, kterou naordinovali Viktor Orbán a Jarosław Kaczyński. Pravdou je, že to stojí pár let. Ale bez pochopení, proč někteří lidé volí tento směr, nemůžeme udělat o moc víc než lomit rukama. A to já nerada. Chce to nové otevření české i slovenské otázky. Kdo to udělá? A pak poběží za hranice, aby ho nezabásli… (směje se)? Riziko tu je, jak víme z dějin.
V souvislosti s dluhovou krizí, uprchlickou vlnou a Putinovou agresívní politikou (jež je doprovázena propagandou) dochází k oslabování EU a odvozeně i NATO v době, kdy právě nejvíc jejich instituce potřebujeme. Co s tím prozápadní demokraté mohou dělat?
Každý, kdo si přečetl pár memoárů lidí, kteří stáli léta při zrodu Evropského společenství a pak EU, nebo třeba nahlédl do jejich deníků, naráží na popisy neustálých krizí. Necítím oslabování ani EU, ani NATO. Jenom čelíme novým výzvám a někdy nenacházíme dostatečně rychlé odpovědi. Rychlé podle lidí, kteří nenesou žádnou odpovědnost. A už vůbec ne na evropské nebo euroatlantické úrovni. Tím nechci říct, že nemají kritizovat, ale pohřbívat EU i NATO okamžitě poté, co se jim něco nelíbí, je takové provinciální. Vzpomeňte, jak BBC pohřbívala denně několik týdnů euro. Pobavilo mě to a pochopila jsem, že pokud eurozóna sahá na zájmy londýnské City, vystartuje i BBC. Ta skvělá, nezávislá BBC!
V Česku zažíváme návrat bývalých komunistů, estébáků a jejich mentality do veřejného prostoru. Proč k tomu podle vás dochází?
Myslím, že ani nikam neodešli. Jen jste se houfovali za Václavem Havlem a jeho aurou a tohle nebylo tak vidět. A teď není, za kým se houfovat. Vláda je pragmatická a prezident je jiný.
Jak si vysvětlujete, že po čtyřiceti letech ve stínu sovětského impéria se u nás (i na Slovensku) tolik lidí dívá shovívavě, někdy i přátelsky směrem k Moskvě, kde vládne nebezpečná, zkorumpovaná klika bývalých důstojníků KGB? Týká se to i lidí jako Zeman, Klaus a Fico.
Protože je to zatím bez rizika, tak říkajíc beztrestné. Co se může stát? Vyhodí nás z NATO? Nebo nás pošlou domů z EU? Ne, mají s námi trpělivost. Otázkou je dokdy! Protože situace se může vyvinout jinak, než předpokládají šiřitelé zmatku, a pak co? Budou se zodpovídat? Za to, že Slovensko je podle jedné bezpečnostní studie schopno se samo bránit agresi jenom dvě hodiny? A vy kolik? Za to, že propásneme jedinečnou šanci v historii být Evropany, kterou již příští generace našich vnuků nemusí mít? Jsem pro kritické myšlení, ale ne bez odpovědnosti za vyhlašované myšlenky a kradmé činy. Ano, mnohým, aniž by ho četli, hlavu zatemňuje starý nebezpečný Carl Schmitt. Všechno nad právem! To bylo jeho heslo.
Mikuláš Dzurinda je poradcem na Ukrajině, Ivan Mikloš dokonce bude vicepremiérem ukrajinské vlády pro ekonomickou reformu. Slovensko platí eurem, dotáhlo se v životní úrovni na Česko a i v EU se jeho politici prosazují více než ti z České republiky. Vypadá to, že přes všechny problémy byla vaše politická a ekonomická transformace úspěšnější než česká.
Pokud byste se dnes zeptal v parlamentu nebo na ulici Slováků, jestli jsme úspěšní, odpovědí, že je všechno špatně. Že oni jsou sice na tom lépe, ale co ti ostatní… Pak se zeptáte kdo a oni odpovědí, že je to přece v médiích. A zase jsme při (zhusta naivních) zvýšených očekáváních. Bohužel, tuto hranou naivitu a „dobrou vůli“ považujeme ve středoevropském prostoru za dostatečně omluvitelnou i pro všechno svinstvo, které způsobuje.
Až Mikloš s Dzurindou umřou, to budou ovace! A to je také naše středoevropská vlastnost. Nedopustíme, aby byl někdo za života veleben, raději po hlavě krumpáčem. A zase jsem si vzpomněla na Václava Havla. Nejdřív do pekla, pokud žil, a pak hosana! po tom, co umřel. Proto jsem nepřišla na pohřeb. Nemohla bych truchlit ve společnosti některých lidí. A truchlit se má upřímně.
Jak si na prezidentském křesle v Grassalkovičově paláci vede Andrej Kiska, který má tady, mezi liberálně orientovanými Čechy, řadu sympatizantů?
Děkuji za optání, myslím, že je zdráv, pracuje a rozděluje svůj plat několika rodinám v problémech. Což je výzva pro každého dalšího prezidenta! Už vás slyším, pane Klvaňo, jak se ptáte dalšího adepta: A vy budete chtít plat? Co budete rozdávat? Aspoň koláčky, nebo buřty?
Ten náš proklatý lepkavý pavoučí klientelismus, který ovládl celou střední Evropu i váš časopis, i snad všechna média ve středoevropském prostoru! A tak si kladu otázku, jestli budou na ministerských a prezidentských křeslech sedět jako kdysi jenom pohádkově bohatí. Nebudou, jak demokracii sluší, všechny funkce alespoň teoreticky otevřené pro všechny občany? Jak se to říká? Dobré úmysly vedou často do pekel?
Jsem ráda, že Slovensko v některých chvílích vybírá dobře, dokonce velmi dobře, ale demokracie a právní stát se musí bránit denně. Snad se to mé přítelkyni, nové ministryni spravedlnosti Lucii Žitňanské, povede v jejím resortu. Škoda že „její“ zákon o zveřejňování smluv na internetu jste v Česku jaksi nedotáhli. Nám velmi pomáhá. A zatím funguje. Tak příště i vy vybírejte aspoň trochu s rozumem. Ono se to, zdá se, vyplatí.
