Tomáš Enge: Chcete jezdit co nejrychleji, závodit a neřešíte, že se může stát něco fatálního

Byl jste tehdy před prvním startem ve formuli 1 nervózní?

Vůbec ne. Všechno bylo hektické, ale bez toho, aby ode mě kdokoliv cokoliv čekal. Takže si dodnes pamatuji, že nervózní jsem opravdu nebyl.

Měl jste šanci prosadit se trvaleji do F1?

Můj manažer, s nímž jsem měl tehdy smlouvu, byl především byznysmen, a k tomu hobby jezdec. Vytvářel tlak na výsledky za kaž­dou cenu a co nejdříve. Tak odepsal Jarka Janiše, který byl po mně dalším Čechem, jenž testoval vůz F1. Nevěděl nic o psychologii sportovce. Zazdil kariéru Jarka i jeho mladšího bratra Erika.

U vás ovšem sehrála roli aféra s nálezem látek obsažených v marihuaně. Nemělo to vliv na vaše šance?

Hodilo se to především pánovi, který už neměl možnost vyjednat místo ve formuli 1. Byla to chyba, ale pokud by existovala vůle a peníze, dalo se to překonat. O tom jsem přesvědčený.

Budete slavit jubileum prvního startu?

Lidé o tom už moc nevědí. Většinou si to pamatují ti, kteří to prožili nebo byli přímo u toho. Občas někoho potkávám, kdo mi ukáže fotku a řekne: „My jsme byli tady na té tribuně v Monze, když jsi tam jel. Byla jsem tam s tatínkem a bylo mi tenkrát dvanáct let.“

V roce 2003 jste se začal intenzívně věnovat rallye. Bral jste to jako zpestření, nebo jako jiný směr kariéry?

Tehdy jsem plně věřil tomu, že bych mohl změnit disciplínu. Rýsovala se spolupráce s britským týmem Prodrive. Mohl jsem začít jezdit se Subaru Impreza. Na rok 2004 byl plán, že s ním pojedu české mistrovství, možná nějaké další závody v Evropě. Měl jsem vlastně šanci bojovat o místo třetího jezdce pro mistrovství světa na asfaltových soutěžích s Francouzem Stéphanem Sarrazinem. Na konci ledna nebo začátkem února 2004 mi ale volal Antonín Charouz, že pojedu znovu formuli 3000 a ral­lye už ne. Plusem bylo, že pojedu také vytrvalostní závody European Le Mans Series a klasické Le Mans znovu s britským týmem Prodrive. Původně mě to mrzelo, ale zase jsem mohl později jezdit v sezóně 2005 ve Spojených státech formule IndyCar a taky 500 mil Indianapolis.

Co se vám vybaví, když se řekne 24 hodin Le Mans, kde jste startoval devětkrát?

Nejvíce atmosféra. Vybavím si první závod v roce 2002, kdy jsme s autem letěli neskutečně. Já celou noc nespal. V pět ráno mě dokopali si jít lehnout, tak jsem si lehl, ale v půl šesté mě přišli vzbudit, že už nejedeme. Nedá se zapomenout na vítězství v kategorii v roce 2003. Určitě je to závod, kam bych se možná podesáté vrátil, ale zatím je priorita jinde.