Jsou kandidáti do Senátu hynoucí politický druh nebo příklad pragmatické stranické taktiky?
Vypadá to, že zájem stát se senátorem mezi tuzemskými politiky či jinak veřejně činnými osobnostmi nijak příliš nefrčí. Podle informací Českého statistického úřadu se do letošních doplňovacích do horní komory českého parlamentu přihlásilo jen 154 kandidátů. Jde tak o druhý nejnižší počet v třicetileté historii Senátu. A ještě jedno srovnání: když se do těchto 27 obvodů volilo naposledy před šesti lety, o mandát ve Valdštejnském paláci se ucházelo 235 kandidátů, tedy o 81 více. Jak tuto statistiku číst?
S tím, jak se bude blížit termín voleb, zcela určitě bude přibývat hlasů o zbytečnosti Senátu. Podívejte se, stojí to hromadu peněz a nikdo tam ani pomalu nechce kandidovat. Vždyť například v obvodě Rychnov nad Kněžnou se budou o post senátora ucházet jen dva kandidáti a první kolo bude zároveň kolem finálovým, může zaznívat. Na Strakonicku a Vyškovsku pak budou kandidáti jen tři, na Trutnovsku čtyři…
Ano, počet kandidátů je stále nižší a nižší. Je tento fakt důvodem přemýšlet nad zrušením Senátu? Ne, není. To, že někdo nemá dostatek osobností, které by mohly kandidovat, opravdu relevantním důvodem není. Neobstojí ani nářek hnutí ANO, že „Senát neumí“. Je to pravda, Babišova politická firma volby do Senátu neumí, ale přesto do nich s buldočí vytrvalostí posílá nejvíce kandidátů ze všech stran.
Naopak o nějakém přehršli kandidátů nelze hovořit v případě stran stávající opozice. ODS, která vede horní komoru nepřetržitě už od roku 2018, posílá na zteč jen 14 kandidátů, STAN o jednoho méně, lidovci 5 a TOP 09 jen tři. V jejich případě lze hovořit o pragmatismu, který sleduje jeden základní cíl – opozice nesmí ztratit v Senátu většinu a to se s největší pravděpodobností také podaří. V některých obvodech však tento pragmatismus nebyl úplně lidsky skousnutelný. Došlo zde ke stahování již domluvených kandidatur a nebo si to někteří „horcí“ adepti dalších bratrských stran rozmysleli s tím, že vlastně ani nikdy kandidovat nechtěli. Největší snahu v tomto směru vyvíjeli Starostové, kteří obhajují nejvíce – tedy 11 – křesel. Skrze souboj o křesla v Senátu přitom vedou ještě paralelní souboj s ODS o hegemona opozice. Je to vychytralá taktika. Spousta voličů to pak raději hodí STAN než aby v jejich obvodě zvítězilo hnutí ANO nebo někdo jiný.
Dalším bodem, kterým si kritici strefují do legitimity Senátu, je volební účast. Vzhledem k tomu, že první kolo voleb bude probíhat souběžně s volbami komunálními, lze očekávat účast mezi 35 až 45 procenty, což z pohledu Senátu není zas tak málo. Mnohem horší to bude v druhém kole, kde v řadě období účast nepřekročí ani 20 procent. Zrak veřejnosti v té době už bude napnut spíš k sestavování koalic na radnicích a těch, kteří se nechají kazit politikou druhý víkend po sobě, už nemusí být moc. V druhém kole proto může dojít k řadě překvapení.
Pokud taktika opozičních stran letos uspěje a opozice udrží většinu (třeba i ústavní), lze předpokládat, že ve stejném duchu se ponesou senátní volby i za dva roky. I ty se uskuteční během vládního mandátu kabinetu Andreje Babiše a lidé v nich vystaví předsedovi vlády vysvědčení před důležitými volbami do Sněmovny. Podle budoucích preferencí pak bude vypadat i počet kandidátů. Lze očekávat, že přibude obvodů, kde kandidují jen dva nebo tři uchazeči. Ale to už je příliš vzdálená hudba budoucnosti. Soustřeďme se nejprve na letošní rok. Výsledek obojích voleb nepochybně nezůstane bez odezvy, a to jak v řadách vládních stran, tak i opozice, v níž má několik stran nové předsedy a tyto volby budou pro ně zkouškou ohněm. Volební podzim v Česku bude zajímavý!
