Kladečem věnců nikdy nebudu. Prezident Pavel o válce s Babišem, Trumpovi i o pekle
Prezident Petr Pavel mluvil pro Reflex o všem, co teď hýbe českou politikou i o věcech, na které se ho dosud nikdo neptal. Vztah se Strakovou akademií odmítá popisovat jako válku, byť podle titulků to tak často vypadá. „Dlouhodobě to není udržitelné,“ říká o stavu, kdy spolu prezident a premiér fakticky nespolupracují, a věří, že Andrej Babiš nakonec pochopí, že je to i v jeho zájmu. Došlo ale i na Filipa Turka, veto rozpočtového zákona, nálepku lídra opozice, Donalda Trumpa a Čínu.
Pavel v rozhovoru odmítá, že by mezi Pražským hradem a Strakovou akademií probíhala válka, podle něj je realita mnohem prozaičtější než titulky, které je podle jeho slov potřeba vnímat přes filtr a vydělit koeficientem. Andreje Babiše nevnímá jako protivníka, ale jako člověka s odlišnými názory a odlišnou povahou. Zdrojem nestability podle prezidenta není rozdílnost názorů, ale neochota komunikovat: dva protivníci, kteří spolu mluví a nakonec se dohodnou, veřejnost nezneklidní. Ostře se ohrazuje proti nálepce lídra opozice, je to podle něj pro vládu pohodlná výmluva, jak smést ze stolu argumenty, aniž by se o nich vedla debata. Připomíná i své veto zákona o rozpočtové odpovědnosti, které podle něj podpořili ekonomové i Národní rozpočtová rada, a vláda ho odbyla poukazem na to, že ho stejně přehlasuje.
Řeč přišla i na zahraniční politiku. Absenci oficiální návštěvy Bílého domu Pavel nedramatizuje, s Donaldem Trumpem podle svých slov seděl hodinu a půl u jednoho stolu na summitu NATO v Haagu a normálně spolu diskutovali; americká administrativa navíc vždy preferovala kontakty na exekutivní úrovni, takže bude dobře, když do Washingtonu vyrazí i Andrej Babiš. Tvrdší je vůči Číně: nechce ji démonizovat, varuje ale před iluzí, že jde o přátelskou mocnost, které jde jen o byznys. Peking ho kvůli setkání s dalajlamou považuje za personu non grata, což podle něj nebrání vztahům založeným na vzájemném respektu, ovšem jen z pozice rovného s rovným. V závěrečné anketě pak prezident odpovídal na otázky, jaké obvykle nedostává: nebe versus peklo, marihuana, představa dokonalého štěstí i nejhoršího neštěstí, kde by žil, kdyby to nebylo Česko, a s kým by si šel dát pivo.
