Antonín Kratochvíl je zakládajícím členem agentury Sedm, která zásadně ovlivnila podobu moderní dokumentární fotografie, a držitelem čtyř cen World Press Photo

Antonín Kratochvíl je zakládajícím členem agentury Sedm, která zásadně ovlivnila podobu moderní dokumentární fotografie, a držitelem čtyř cen World Press Photo Zdroj: David Bruner

V roce 2008 Antonín Kratochvíl pořídil sérii fotografií o důsledcích války v Sieře Leone. Amputace byly během krvavého konfliktu běžnou praxí...
Zambijská dívka umírající na virus HIV.  Antonín Kratochvíl ji vyfotil v roce 2007 pro Nadaci RED Bono Voxe ze skupiny U2.
V roce 1990 fotograf navštívil libanonský Bejrút, kde zuřila válka Hizballáhu proti křesťanským falangistům.  Přes území kontrolovaném  Hizballáhem cestoval v kufru auta.
Výstava Bezpráví představuje čtyřicet snímků Antonína Kratochvíla z míst, kde došlo ve 20. a 21. století k porušování lidských práv, válečným zločinům nebo genocidě
Kratochvílův snímek deportační koleje v Sobiboru je součástí stálé expozice Zločin beze jména, kterou Centrum studií genocid Terezín otevřelo letos v březnu ve Wieserově domě
5 Fotogalerie

Fotograf Kratochvíl: Nefotím kvůli senzaci, ale svědectví. Ve venezuelské věznici jsem ani neviděl, co fotím

Hana Benešová

Fotograf Antonín Kratochvíl (79) dokáže vystihnout charakter slavných umělců, nezměrné utrpení obětí válek, beznaděj odsouzených, odhodlání sportovců i přírodní scenérie. V Centru studií genocid ve Wieserově domě v Terezíně je k vidění jeho očitá výpověď o mechanismu zla a lidské nezlomnosti.

Výstava vašich fotografií v Terezíně nese název Bezpráví. Toto téma vás doprovázelo odmala.

V roce 1949 mému otci sebrali živnost v Lovosicích i občanská práva a vystěhovali nás z našeho domu do polorozpadlého statku ve Vinoři. Tátu jsem pět let neviděl, odvezli ho na práci někam do továrny, nejstarší sestru umístili do internátu.

Když přijedete do Lovosic, zabolí vás ještě ta křivda, nebo už rány zahojil čas?

Žil jsem tam jen dva roky. V roce 2000 mi udělili čestné občanství a dali mi fotku našeho domu, který už je dávno zbouraný. Tátův foto­archív a další dokumenty zničil náš příbuzný. Chtěl mi to nejdřív prodat, ale pak to raději zlikvidoval.

Kde jste ve Vinoři bydleli?

V chlívě. Žilo tam několik rodin. Pršelo na nás, zdi byly promáčené. Pod dírami ve střeše stály kýble a hrnce. Každý vydával jiný zvuk, jak o něj cinkaly kapky deště. Byla to úplná symfonie. V noci dospělí drželi hlídky a zaháněli krysy, které nás kousaly do obličeje.

Francouzská režisérka Roshane Saidnattarová, která se narodila v Kambodži a za Pol Potova režimu se v šesti letech ocitla na takzvaných vražedných polích, mi vyprávěla, že se bála usnout, aby ji neokousaly krysy…

Krysy ve Vinoři byly taky hladové. Házel jsem po nich kameny, naučil jsem se je zabíjet.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Články z jiných titulů