Maršálek: Nikdy bych nikoho neuhodil, ale představa, že proti mně sedí někdo a chrlí nesmysly… Okamura, Turek, Babiš
Peče celá země letos opět láme rekordy sledovanosti. Její tvář, cukrář Josef Maršálek, sklízí světová ocenění za své knihy, stará se o rodinný podnik v moravském Kyžlířově a přímo hýří dobrou náladou. „Mám to štěstí, že můžu vidět výsledky své práce,“ říká pro Reflex. Vidí je třeba v tom, že cukrárny a pekárny přestávají používat rostlinné tuky. Podobně kdysi Zdeněk Pohlreich zbavil hospody zeleninových obloh. Proč je podle Maršálka Peče celá země v této době nezbytný formát? A opravdu nemá rád mascarpone? Velký rozhovor o sladkém životě na vesnici, české cukrařině, veřejnoprávnosti, slávě a hejtrech, ale i o tom, proč chtěl poprvé v životě vystoupit na demonstraci.
Jak se máte, Josefe?
Mám se fantasticky, děkuji.
Právě vrcholí letošní řada Peče celá země. Užíváte si to?
Užívám a je to zadostiučinění, protože za tím je dlouhá práce. Hlavně pro soutěžící, protože do letošní řady se hlásili třeba v březnu nebo dubnu před dvěma lety. Tedy dva roky trvá, než je jejich rodiny v soutěži uvidí. A s tím souvisí, že je to mediálně exponovaný pořad, možná druhý nejsledovanější v Česku po StarDance. Takže na to míří hodně reflektorů i lidí, kteří mají potřebu to komentovat. I to k tomu patří.
Když zmiňujete komentáře, vzpomínám si, že když jsme dělali rozhovor o StarDance, říkal jste na tohle téma, že jste se rozhodl „už neřešit žádné sračky“. Jak se dá v životě takhle nastavit?
Ano, tím se pořád řídím! Řekl bych, že se to skládá z více věcí. Když jsme dotočili první řadu, Vašek Kopta nám řekl, že naše práce je hotová a že pod ní je podepsaný režisér. A že kdyby měl pocit, že jsme něco neudělali dobře, nechal by nás to předělat. A kromě toho, cukrařinu dělám strašně dlouho – první dort jsem upekl ke svým osmým narozeninám. Pětatřicet let praxe je prostě hodně. A když jsou lidé, kteří vaši práci zpochybňují, tak vy víte, že máte za sebou těch 35 let. A není to o egu. Není to o tom, že už jsem tak dobrý, že na sobě nepotřebuju pracovat. Ne. Já mám spoustu pochyb. Když dotočíme záběr, často si říkám, jestli jsem to řekl nejlépe, jak jsem v tu chvíli uměl. Jestli jsem tomu člověku nesebral energii do dalšího tvoření. Jestli se ode mě dozvěděl tu esenci o jeho práci. Takže pochyby jsou zdravé, ale 35 let je hodně času.
Nicméně myslím, že u Peče celá země výrazně převažují pozitivní reakce. I proto, že je to sama o sobě pozitivní show. Myslíte, že je to dnes pro lidi důležité?
Já si dokonce myslím, že je to nezbytně nutné. Víte co, my jsme takový národ, který má tendenci jít spíš k tomu horšímu. Málokdo vám řekne, co se mu všechno urodilo, ale řekne vám, co se mu neurodilo. Zapomene dodat, že měl fantastické jahody nebo skvělou mrkev. Ale přišel mrazík, neměl jablka a řeší se to, co nebylo. Takže já si myslím, že je nezbytně nutné mít život v rovnováze. A Peče celá země tu rovnováhu do našeho audiovizuálního světa přináší. Televize dnes napříč stanicemi točí detektivky, kriminálky. To jsou formáty, jež lidé sledují, proto se vytvářejí. Ale je fajn, že Česká televize může přinést i nekonfliktní formáty, kde nejde o nic jiného než naučit se tančit nebo upéct bábovku a během deseti kol se zlepšit.
Baví vás to pořád stejně jako na začátku? Nebo ještě víc?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
