Syntetické kanabinoidy na trhu mají obrovská rizika, říká adiktolog Petr Popov

Nejznámějším přírodním kanabinoidem je asi THC – právě kvůli jeho účinku lidé konopí užívají. Na trhu se ale čím dál více objevují takzvané syntetické kanabinoidy. O co jde a jaká mají rizika?

Hlavním rozdílem je, že ryze syntetické kanabinoidy (mohou být i semisyntetické; poznámka autorky) jsou struktury, jež byly uměle vytvořené; jde tedy o laboratorní záležitost. Zhruba před 30 lety byly syntetizovány proto, aby se dal studovat náš endokanabinoidní systém. Původně šlo tedy především o hledání cesty pro léčbu bolesti a jiných zdravotních obtíží. Bohužel ale s časovým odstupem tyto látky vzbudily zájem těch, kteří je pak začali vyrábět za účelem zisku bez ohledu na rizika. A prodávají je a inzerují jako něco, co můžete užívat, abyste si nějak ozvláštnili den nebo život. To, že jsou bez rizika, není ale bohužel pravda: syntetické kanabinoidy jsou na rozdíl od těch přírodních nepoměrně intenzívněji působící a mnohem nebezpečnější. A to rozhodně nepatřím mezi propagátory marihuany…

Z některých zdrojů dokonce vyplývá, že jejich účinek může být až stokrát vyšší…

Látky, jež si běžně můžete koupit, jsou silnější třeba třicetkrát. A všechny další nové struktury, které na trh přicházejí, jsou ještě intenzívnější. Jde u nich už doopravdy o život – v tom slova smyslu, že i jednorázové užití může skončit smrtí. A při nějakém intenzívním dlouhodobém užívání mohou zcela určitě vzniknout závažné poruchy, například psychotického rázu. K těm může dojít i po požití přírodních kanabinoidů, ale tam máme dopady poměrně dobře zmapovány. Bohužel u těch nových syntetických látek zatím mnoho informací o jejich účincích nemáme.

Zároveň u těch přírodních, resp. u THC, nemáme zdokumentované žádné smrtelné předávkování. Tedy že by někdo marihuanu kouřil a vzápětí nato pak zemřel; samozřejmě pokud neměl jiný zdravotní problém, třeba dýchacího nebo oběhového ústrojí.

U syntetických kanabinoidů, u nichž jde vlastně o úplně jinou strukturu, ale o stejný účinek na kanabinoidní receptory, je ten efekt mnohem závažnější.

Připomeňme nedávnou kauzu, kdy se děti v Karlovarském kraji předávkovaly medvídky s obsahem HHC a skončily ve vážném stavu v nemocnici.

Dnes už dobře víme, že každý jednotlivý produkt, který je na trhu k dostání, může mít dramaticky rozdílný obsah těchto syntetických látek. V něčem to skoro nebudete cítit, jindy bude jejich účinek extrémní. Neexistuje totiž žádný sledovaný výrobní postup, při němž by se to kontrolovalo. Když si kupujete láhev plnotučného mléka, víte, že tam budou inzerovaná tři a půl procenta tuku. Ale tady tohle prostě ­nefunguje.

Proto je to tak nebezpečné? Že není žádná kontrola nad obsahem účinných látek konkrétních výrobků?

A nejen to. Jsou tu i věci, které známe i od jiných návykových látek, u nichž takhle dramaticky rozdílné obsahy účinných látek nejsou. Hlavně jiný nástup efektu, jenž může u syntetických kanabinoidů být takzvaně odložený. Člověk si to vezme, chvíli čeká a říká si: Ono to nefunguje, vezmu si další. A v té době může účinek první dávky teprve nastupovat – jakmile se to zkombinuje, není cesty zpátky. Pokud v tuto chvíli nezasáhneme formou nějaké intenzívní péče, máme tu problém. To působení se už nedá korigovat.

To jsou tedy akutní rizika. Jak mohou tyto látky působit na organismus dlouhodobě?

Konzumace syntetických kanabinoidů může mít dalekosáhlé následky na řadu tělesných systémů. Víme, že obecně u pravidelných uživatelů, tedy u lidí, kteří užívají návykové látky nadměrně, může docházet k závažným poruchám například renálních funkcí. Zpočátku jsou to funkční poruchy, posléze může dojít až k selhání orgánů, zpravidla ledvin, nebo k závažnému poškození jater. Když to srovnám například s dlouhodobým užíváním alkoholu, tak cirhózu jater si člověk nevyrobí za měsíc. Ovšem tady to funguje extrémně rychle a k závažnému poškození může dojít i u lidí, kteří jsou často mladí a de facto zdraví. Najednou se u nich objeví závažná porucha, jež by jinak byla výsledkem například toxického poškození průmyslovým jedem.

Jaké syntetické kanabinoidy se v současné době nabízejí na našem trhu?

Je jich mnoho. O tom, co konkrétně se u nás objevuje, můžeme čerpat informace z policejních databází či ze stránky www.drogy-info.cz . Z těch nejznámějších jsou to určitě HHC a další struktury s příponou -P nebo -O, a ještě intenzívnější CB 9. Další mívají názvy tvořené zkratkami jako třeba JVH 018. A stále se objevují látky nové. Informace, o co přesně jde, ale bohužel na obalech toho, co kupujete, většinou nenajdete. Prodávají se jako upomínkové předměty anebo jako tzv. vonné směsi. Bývá na nich uvedeno, že nejsou určené ke konzumaci – je to vlastně něco jako varování, jež pak směřuje k tomu, že se prodejci brání slovy: „Ale my je varovali, že jde o upomínkový předmět! A to, že si to vzali, není naše vina.“ No ale ruku na srdce – když si koupím něco kvůli konzumaci, těžko si to pak doma vystavím do vitrínky.

Je nějaký signifikantní projev při intoxikaci syntetickým kanabinoidem? Třeba oproti tomu, když je člověk pod vlivem THC?

Liší se zásadně – intenzitou i délkou. Síla účinku se liší až dramaticky. Něco, co si člověk vezme a mělo být příjemné, mohou najednou provázet velmi nepříjemné pocity. Především úzkost nebo bolesti hlavy, zažívací obtíže. Tedy projevy, které z užívání přírodních produktů skoro neznáme. Rozdíl je i v tom, že účinek neodeznívá tak, jak jsou třeba uživatelé přírodních kanabinoidů zvyklí. Pokud kouří nebo vapují marihuanu, většinou vědí, jak dlouho bude působit. A když jsou dostatečně zodpovědní, nesednou si za hodinu do auta nebo nejdou dělat něco, kde je potřeba soustředění. U syntetických kanabinoidů účinek přetrvává mnohonásobně déle a je nevyzpytatelný.

Co problém kombinace s jinými návykovými látkami?

Z praxe vidíme, že zkombinovat lze de facto cokoliv a často tím dochází ke zvýšení rizik. Dnes je spíš výjimkou, že k nám přijde někdo, kdo je závislý pouze na jedné substanci. Velmi častá je závislost na sedativně působících látkách, jako je heroin, a současně na stimulantech, konkrétně pervitin či kokain. K těmto závislostem se někdy přidá užívání dalších substancí, byť formou experimentu. Syntetické kanabinoidy často uživatelé kombinují se sedativy, čímž tlumí a eliminují jejich nepříjemný účinek a intenzitu. Úplně nejhorší je ale kombinace s alkoholem. Tam výsledný efekt může být opravdu nebezpečný – spojení účinků obou látek ohrožuje primárně zejména dýchací proces s rizikem útlumu dechového centra v prodloužené míše.

Je u syntetických kanabinoidů možnost fyzické nebo psychické závislosti?

Jde o psychoaktivní návykovou látku, takže potenciál pro závislost tam určitě je.

Pokud si tedy člověk uvědomí, že má problém, a chce ze závislosti vymanit, co doporučujete?

Bavíme-li se o odborné léčbě, měl by si vybrat profesionální registrované, resp. certifikované léčebné zařízení, ideálně někde v klidu, v bezpečném prostředí. Když někdo s podobným problémem přijde k nám do sanatoria, po vstupní konzultaci absolvuje počáteční proces. V případě potřeby je možné projít i detoxifikačním oddělením, jež poskytuje maximálně bezpečné prostředí z hlediska možných projevů odvykacího stavu. U takového člověka může jít o velmi úzkostné symptomy, třeba halucinace, často i paranoidní stavy, kdy se cítí ohrožen a reaguje jednáním, které může být nebezpečné. Právě tady se klade důraz na to, aby si uvědomil, že mu nic takového nehrozí – naopak, že se mu všichni snaží pomoci. Když je potřeba, dají se v bezpečném nastavení aplikovat sedativně působící látky. Děláme ihned i toxikologická vyšetření, abychom ozřejmili, jaké látky jsou ve hře, a podle toho pak postupujeme.

Jaký je tedy váš pohled na to, co s tím?

Co se týče prevence, je potřeba maximálně se snažit o zlepšení informovanosti. Je nutné mluvit o tom, jaká rizika u syntetických kanabinoidů hrozí. A nejen s uživateli, ale i s jejich blízkými. Současně informovat a vzdělávat lékaře i zdravotnický personál. Tak, aby to neprobíhalo jenom tak, že když se něco stane, tak se z toho zpětně poučíme. Je nutné zlepšovat možnosti detekce těchto látek. To znamená mnoho úrovní, včetně kontrolního systému, který je zavedený a nějakým způsobem funguje: když se objeví nějaká nová látka, jak k ní přistupovat. Tedy nedovolit, aby ji bylo možné distribuovat a prodávat jako sbírkový předmět. Dokud se nerozhodne o tom, že to je látka, jež má třeba nějaké akceptovatelné riziko – zní to možná divně, ale už i o tomhle se mluví –, tak můžeme stanovit pravidla pro její legální distribuci.

Dá se samozřejmě zvolit represívní cesta, jež podle mého funguje, byť pouze pokud se jedná o vyváženou kombinaci s prevencí a dostupnou léčbou. Principiálně tu ale určitá míra represe potřeba je – musíme se chránit před tím, že někdo naprosto nekontrolovaně bez jakéhokoliv svědomí a zodpovědnosti vrhne na trh něco, co lidi dokáže velmi rychle a vážně ohrozit. A to dokonce i po jednorázovém užití.