Historička Dagmar Hájková: TGM nebyl socha z mramoru, v exilu se mu stýskalo po rodině
Ve středu 15. října se přečetl celý obsah „tajemné obálky“, jež měla obsahovat poslední slova TGM. „Potvrdila se domněnka, že se jedná o záznam z konce srpna 1934. Jan Masaryk tehdy zapsal, co prezident sdělil Edvardu Benešovi,“ říká historička Dagmar Hájková.
Slova, jež Jan Masaryk zaznamenal na konci léta u lůžka vážně nemocného otce, jsou nyní pod drobnohledem. V útržcích vět, které ztěžka pronášel člověk po mrtvici a jimž dominují praktické rady ohledně pohřbu, se hledá odkaz, který nám TGM zanechal. Připadá mi to vůči TGM až nefér. Na co kladl důraz o pár měsíců dříve, když ho ještě nelimitovala nemoc?
Koncem dubna 1934, krátce před tím, než prodělal mozkovou příhodu, se Masaryk setkal s československými vojenskými představiteli a promluvil k nim. Velmi otevřeně hovořil o zahraničněpolitické situaci a eventualitě války.
Prosazoval mírové řešení?
Tak já vám přečtu, co jim tehdy pověděl. „Když se mě nějaký novinář v této věci ptá, vyjadřuji se jako pacifista: prohlašuji, že válka není možná z důvodů finančních a jiných. Ale doufám, že v tom nejste na omylu. Pacifismus, jak mu někteří lidé rozumějí, není nic než hloupost. Mluvím tak jen proto, že nejsme připraveni a potřebujeme získat čas… Slyším, že někteří lidé říkají, že nebudou-li v případě konfliktu Poláci na naší straně, budeme úplně bezmocní a budeme ztraceni. To je hanba! Vyžeňte si takovou myšlenku z hlavy: národ, který chce skutečně bojovat, nemůže být ztracen.“ Tohle je Masaryk v plné síle.
Uvědomoval si, jaké nebezpečí představuje Adolf Hitler?
Přečetl si jeho Mein Kampf a v žádném případě Hitlera nepodceňoval. Tady je ale třeba dodat, že když Masaryk hovořil o Němcích, zpravidla měl na mysli české Němce. Nikdy je neostrakizoval, počítal s nimi. Snažil se být prezidentem všech. Všímal si například, že se na jaře 1934 do akce na pomoc dětem sužovaných bídou zapojili Češi, Slováci, Němci i Maďaři. Potěšilo ho to. Napsal: „Vidím na tom, že už dochází k poznání, že víc je toho, co máme společného, než toho, co nás dělí.“
Když ho ale v květnu 1934 počtvrté zvolili prezidentem, byl pár týdnů po mrtvici a museli mu napovídat, aby byl schopen vůbec odříkat slib…
To byla tragická záležitost. Masaryk už nechtěl kandidovat, jenže ještě nebyla vyjednaná politická podpora pro Beneše, trvalo to rok a půl, než se to podařilo…
Beneš byl jediný politik, kterého viděl na svém místě?
Výborné vztahy měl s Antonínem Švehlou, vážil si ho, jenže ten na konci roku 1933 zemřel.
Masaryk uměl být přísný a kritický. Proč na Benešovi tak lpěl?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
