Generál Řehka: Pokud to myslíme s obranou skutečně vážně, nevyhneme se nějaké formě vojenské služby
Kvůli nestabilní bezpečnostní situaci ve světě a hrozbám z Ruska je velkým tématem současnosti i nábor nováčků do české armády. Jenže lidi se do ní nehrnou, ať se dělá, co se dělá. Přitom nové cíle NATO pro Českou republiku říkají, že počet vojáků máme v příštích deseti letech podstatně zvýšit. Co s tím? Na to v rozhovoru pro Reflex.cz odpovídá náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Karel Řehka.
Z červnového summitu NATO vyplynuly i pro Českou republiku obrovské závazky. I pro nás platí nové Capability Targets (CT), tedy cíle konkrétních schopností. Podle nových CT má mít naše armáda přes 37 tisíc lidí. Je možné to splnit?
Problém s lidmi existuje v mnoha aliančních armádách. My máme momentálně kolem 24 tisíc vojáků a 4,5 tisíce členů aktivních záloh. Už ve staré koncepci armády je ovšem napsáno 30 tisíc vojáků z povolání a 10 tisíc záložáků. To vámi zmíněné číslo 37,5 tisíc jsem vyslovil já. Byl to odhad, kolik bychom mohli potřebovat lidí na splnění nových cílů NATO. Sice probíhá restrukturalizace armády, někde lidi navýšíme, jinde ubereme, jenže od zrušení základní vojenské služby nemáme žádný systém, který by nám generoval dostatečný počet lidi do povinných mobilizačních záloh. Podle mě zhruba za deset let bychom ideálně potřebovali mezi 37 až 40 tisíci vojáky z povolání a do 15 tisíc příslušníků aktivních záloh plus nějaké povinné zálohy. Problém je, že dnešní model naší armády, což je v podstatě malý kvalitní expediční sbor s hrstkou dobrovolných záloh, byl dělaný na úplně jinou bezpečnostní situaci ve světě. Byl vytvořen v době, kdy bylo zadání, že se nemáme chystat na velkou válku, že je nepravděpodobná, kdyby hrozila, budeme to vědět léta dopředu, bude tam varovací doba atd. To už ale rozhodně neplatí. Situace se radikálně změnila.
Jak jsme se do toho stavu dostali?
Odráželo to naivitu představ o světě a částečně to byla i výmluva, aby se nemuselo dávat tolik peněz na armádu. Dnes máme jasné zadání v obranné strategii, že se máme chystat na krize, na konflikt vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem, který má jaderné zbraně. To není moje strašení. To je zadání, které máme od vlády v oficiálních dokumentech. Je to jiná hra, a to vyžaduje úplně jiný model ozbrojených sil.
O nějakých formách povinné vojenské služby se u nás politici odmítají bavit, velká část společnosti to také nechce. Přitom potřebujeme víc vojáků kvůli stavu dnešního světa. To vypadá jako past, do které jsme spadli.
Je nepopulární se bavit o nějakých formách povinné vojenské služby či jiných formách, které by to připomínaly. My potřebujeme analyzovat, zda čísla, o kterých jsme se už bavili, jsou vůbec dosažitelná a dlouhodobě udržitelná. Hovořím o tom často i s odborníky mimo armádu, s akademiky, demografy, a můj odhad je, že ta čísla zřejmě nejsou rychle dosažitelná. Pak se musí nabídnout na politické úrovni jiné varianty řešení.
A ty jsou?
Řekl jsem to několikrát, že pokud to myslíme s obranou země vážně, tak se prostě do budoucna nevyhneme nějaké formě vojenské služby. Vůbec nehovořím o nějakém návratu povinné komunistické vojny. Vůbec! Ale málokdo to chce vůbec slyšet, dostávám na to hysterické odpovědi a vyvolává to silné politické reakce.
Nebyl by řešením systém jako ve Švédsku? Tam je povinná vojenská služba pro muže i ženy, která trvá 12 měsíců, ale nemusí na ní každý. Probíhá formou výběru odvedenců na základě motivace, schopností a testů. Jsou i jiné modely. Který vybrat?
Jsou různé modely. Může to být v Česku nadále zcela dobrovolná věc, ale to nemusí stačit. Může to být i nějaké výběrové doplnění stavu. Některé modely se ovšem nedají udělat ze dne na den, protože my k tomu nemáme infrastrukturu, nemáme kam ty lidi dát, nemáme pro ně zbraně atd.
Chápu to správně, že podle vás se ten systém změnit musí?
Uvidíme. Vzhledem k tomu, že se léta snažíme dosáhnout na počet 30 tisíc vojáků z povolání a nedaří se nám to, a vzhledem k tomu, že bychom měli mít v budoucnosti 37 až 40 tisíc vojáků, tedy podstatně navýšit počty oproti tomu, co máme dnes, budeme muset něco udělat jinak. U toho se ptám: je to dosažitelné? Já si myslím, že dnešními způsoby ne.
Existuje ještě i další varianta, jak naši armádu posílit – cizinci. Pokud by prošli nějakým tvrdým screeningem. Napadají mě po skončení války například Ukrajinci, kteří jsou teď zkušení a vycvičení a mnozí zde mají rodiny. Některé země NATO nabírají cizince, třeba Británie nebo Francie. Je to cesta? I když vím, že je to politicky i společensky výbušné téma.
Nabírání cizinců ten problém nevyřeší, ale proč ne. Mohli bychom si stanovit, z kterých zemí ano a z kterých nikoli. A byl by to i dobrý způsob, jak integrovat cizince do naší společnosti. Samozřejmě za přesně vymezených podmínek. Měli bychom se nad tím zamyslet a neměli bychom se tomu bránit.
V současnosti žije s trvalým či přechodným pobytem nebo mezinárodní ochranou v Česku přes milion cizinců. Mě by přišlo logické některé rekrutovat do armády.
Jsou tady a budou tady. Náš pracovní trh vzhledem k demografickému vývoji potřebuje nové lidi. Ale to jsou věci, které jsou politické. Čistě z pohledu vojáka, by se to bezpečnostně ošetřit dalo a byl by to logický krok. Jen si vzpomeňme na někdejší diskusi o ženách v armádě. Také bylo mnoho lidí proti. Takovou diskusi už dávno nevedeme, protože nemůžeme v armádě ignorovat polovinu společnosti a talenty, které mezi ní máme.
