Nestraším, ale velký konflikt nelze vyloučit, říká náčelník generálního štábu Karel Řehka

Současný svět je plný konfliktů a nedaleko od České republiky už více než tři roky zuří válka. Západ ale dlouho a naivně některé hrozby ignoroval. Dokážeme je už správně identifi­kovat?

Lepší se to. V zahraniční politice se u toho pořád ladí nuance, zda je někdo hrozba, nebo výzva, či systémový rival. To nebudu rozpitvávat, ale jak NATO, tak Česká republika jdou dnes správným směrem. Z pohledu naší země i armády je přímou, největší a nejakutnější hrozbou Ruská federace. Koneckonců je to už jasně zakotveno i v Bezpečnostní strategii České republiky i v Obranné strategii a ty schvaluje vláda.

Existují ale i jiné hrozby. Ty vnímáme do­statečně?

Velkou hrozbou je pořád mezinárodní terorismus. Obrovskou výzvou je pak stále silnější Čína.

Západní, demokratický svět povstal z popela druhé světové války, po níž vznikla Severo­atlantická aliance. Do té jsme v roce 1999 vstoupili. Aliance byla založena kvůli společné obraně. Neměli by naši konkurenti a nepřátelé ale více cítit, že NATO umí i útočit a že v případě potřeby skutečně použi­jeme sílu?

NATO je tady od zajištění naší bezpečnosti a obrany, nepotřebuje na někoho útočit.

Jen jestli se nás pak někdo bojí.

Ve veřejném prostoru slýcháme: proč nakupujete útočné prostředky jako stíhačky F-35? Proč raději nekoupíte obranné zbraně? Tím asi myslí něco z protivzdušné obrany. Celkově je to ale nesmysl. To, že máme obrannou doktrínu, to, že Aliance slouží primárně k odstrašení, přece neznamená, že nemáme velké ofenzívní schopnosti. Každý poručík pěchoty ví, že základem obrany je ofenzívní duch a útočné schopnosti.

Já se ale ptám, zda to na druhé straně tuší a něco z toho vyvozují?

Nejenom tuší. Vědí to moc dobře. Proto jsou velmi obezřetní, aby si něco začali se Se­veroatlantickou aliancí a jejími členskými ­státy.

Co tedy před několika dny měly znamenat ruské drony nad Polskem? Byl to exces, provokace, test připravenosti, nebo jiný důvod?