Sam Hollandová: V seriálech podle Kopíráka a Pána loutek by mohla hrát Emily Bluntová
Před pouhými šesti lety vstoupila SAM HOLLANDOVÁ (46) do světa krimi thrillerů a už stihla vydat třináct knih. Tato usměvavá Britka, která obdivuje Kinga, Koontze i Finchera, se proslavila v roce 2022 románem Kopírák o sériovém vrahovi napodobujícím slavné vrahy. Po knize Číslo 20 jí vyšel další krimithriller, The Countdown Killer, ovšem na festival Svět knihy přijela s napínavým thrillerem Pán loutek o nevyzpytatelném vrahovi, který kosí lidi jak žito na poli. Rozhovor se Sam Hollandovou si přečtěte v aktuálním Reflexu č. 32/2025, zde bonusové otázky a odpovědi, které na papíře nenajdete.
Policistka z Kopíráka Cara Elliottová má v Pánovi loutek opět co do činění s brutálním sériovým vrahem. Proč ta monstra chováte v takové oblibě?
Miluju Fincherův thriller Sedm s Bradem Pittem z roku 1995, týž David Fincher natočil před pár lety pro Netflix seriál o dvou řadách Mindhunter. Právě kombinace sledování těchto dvou fantastických děl najednou mě přiměla přemýšlet o sériových vrazích. Kdybyste byli někým, koho škrcení, ubodání nebo jiný způsob usmrcování vzrušuje a přitahuje, nesnažili byste se svůj um vylepšit? Být lepší než ti největší? Tak vznikl Kopírák: člověk velmi samolibý a chytrý, s otřesným dětstvím, které se pak promítlo do jeho dospělosti. Měl puzení zabíjet a kopíroval své hrdiny.
Jak jste pro psaní rešeršovala?
Přečetla jsem spoustu životopisů vrahů a jejich psychologické profily z pera lidí jako John Douglas a Robert Ressler, kteří po dekády pracovali pro FBI a sériové zabijáky analyzovali a klasifikovali. Máme také britskou verzi zmíněného dua, forenzního psychologa Paula Brittona, profesora birminghamské univerzity a specialistu na zločiny a nejtěžší zločince ve Velké Británii. I jeho knihy jsem přelouskala. Když se v Pánovi loutek zapojí do vyšetřování ambiciózní akademik, konstábl Toby Shenton, a načrtne vrahův profil, opravdu si to užívám. Když do románů obsadíte detektivy pátrající po sériovém vrahovi, vlastně o nich píšete v tom nejhorším možném období jejich kariéry. Zabiják často vraždí i jejich kolegy a členy rodiny, oni ho přes veškerou snahu nemůžou najít, všude umírají lidé a vyšetřovatelé jsou pod strašným tlakem… Inspektorka Cara Elliottová navíc nastupuje do příběhu Pána loutek zdrcená – jejímu parťákovi Griffinovi před třemi lety Kopírák zabil manželku Miu, přestal pak s Carou dělat a bez něj stojí práce za pendrek.
Kdyby náhodou, náhodou vznikl podle vašich knih seriál, kdo by Caru hrál?
Emily Bluntová! Ta ženská je v každé své roli excelentní. Samozřejmě taky toužím po zfilmování svých knih a po seriálu, můj redaktor na tom dělá. Držte nám palce, aby někdo koupil práva a aby tu knihu nebo scénář viděl správný člověk ve správný čas a dal nám zelenou.
Myslíte, že si seriály a knihy konkurují?
Naopak, věřím, že se vzájemně podporují. Sama moc ráda čtu i koukám na televizi a nijak se to u mě nevylučuje, naštěstí mám čas na obojí. A hledám v náruči těchto dvou rozličných, ale kompatibilních médií různé věci – nikdy bych se třeba nedívala na horor, ty mě na obrazovce nebo na plátně příliš děsí, ale dokážu horor přečíst a vychutnat si ho. Knížku lze odložit a oddychnout si na chvíli od dramatické scény, ale v televizi nebo nedejbože v kině se to na vás valí a vy pak hrůzou nemůžete spát.
Komunita autorů detektivek a krimithrillerů je dnes obrovská, zejména ve Velké Británii. Znáte se navzájem?
Víte, co spojuje autory krimi literatury? Že jsou to neskutečně milí lidé. Pokud se v nás náhodou hromadí nějaká touha po násilí a negativní emoce, sklepáváme to ze sebe na stránkách svých knih. V Británii je několik fajn festivalů, na nichž se scházíme, a hodně spolu držíme, máme dokonce whatsappovou skupinu. Když se někdo z nás s něčím zasekne a prosí o radu, pokaždé se mu online další spisovatel ozve a vytáhne ho z bryndy. Na konkurenci nehrajeme, píšeme různé věci od subžánru cozy mysteries (jde o subžánr, v němž se sex a násilí odehrávají mimo jeviště, pokud vůbec, detektivem je amatér a zločin i jeho odhalení se odehrávají v malé, uzavřené komunitě; pozn. aut.) po ultra násilné, hardboiled thrillery, třeba i s hororovým nádechem. Je tu místo pro nás pro všechny. Jasně, my, žánroví spisovatelé, nikdy nevyhrajeme Bookerovu cenu, ale zase udržujeme počtem svých prodaných výtisků naše nakladatele při životě. Třeba Pána loutek jsem věnovala Dominiku Nolanovi, který píše skvělé historické kriminální romány jako Minulý život nebo Bílé město. Moje skvělá kamarádka Heather Critchlowová zase píše krimi ze Skotska, kam zajíždí její hlavní hrdina, true crime podcaster Cal Lovett, a jen tak bokem vyšetřuje skutečné zločiny.
Když dokončíte první draft románu, stoupnete si před bílou tabuli, vezmete fixu a lepící papírky a nakreslíte si jakousi mapu příběhu. Je to mezi autory thrillerů běžný způsob tvorby?
Myslím, že hodně spisovatelů takhle řeší tvorbu zápletek – píšou si na tabuli poznámky na lepící papírky Post-it jako vyšetřovatelé. Bohužel tou tabulí nedokážu začít; ten příběh prostě nevidím, dokud v něm nejsem, dokud nepíšu. Po jeho dopsání se ale vždycky vrátím na začátek, vše si zakreslím na tabuli a ujistím se, že jsou všechna vodítka i falešné stopy na správném místě. Tomuhle se na začátku vůbec nevěnuju, to mě zajímá jen děj, postavy a jejich psychologie a vzájemné vztahy. Ovšem je to thriller, nesmíte nic vyzradit předčasně a musíte se ubezpečit, že všechno sedí a funguje, jak má.
Mohla byste nám něco říct o svém novém románu The Countdown Killer, jehož český název je zatím ve hvězdách?
Cara Elliottová pracuje v noci na policejní stanici, někdo jí přinese DVD, ona se na něj podívá a je to snuff film. Sadistický vrah zabíjí v přímém přenosu a nechává si za to od svých diváků platit. Objeví se dalších čtrnáct snuff filmů ze stejného hnízda a vyšetřování očividně není tak snadné, jak Cara doufala. Vrah dodržuje znepokojivý vzorec: každou žádost o něčí zabití následuje únos a vražda, přičemž mezi jednotlivými činy vždy uplyne přesně 48 hodin. Tím se rozjíždí mrazivý odpočítávací mechanismus. Pak zmizí jeden detektiv z týmu, který jako obyčejně tvoří Griffin, Jamie a Adam, takže kolegové mají přesně dva dny na to, aby ho našli. Taková je zápletka knihy, která zároveň mým věrným čtenářům doplní jednu nedořešenou, nedořečenou mezeru z epilogu Kopíráka.
Pokračování rozhovoru se Sam Hollandovou si přečtěte v aktuálním Reflexu č. 32/2025.
