Ministryně spravedlnosti Decroix: Bitcoinová kauza nešla politicky ustát, teď je v rukou policie
V čele ministerstva spravedlnosti Eva Decroix (ODS) před měsícem nahradila Pavla Blažka, který rezignoval po bitcoinové kauze. Resort nyní čeká na výsledky externího auditu, podle Decroix ale v tuto chvíli musí případ objasnit orgány činné v trestním řízení. V rozhovoru pro Reflex rozebrala i novelu trestního zákoníku, kterou minulý týden podepsal prezident Petr Pavel.
Co je nového v bitcoinové kauze?
Novináři a veřejnost podvědomě stále očekávají, že něco někde vyplave. Není nového nic ve smyslu, že by se ukázaly nějaké nové údaje či informace, což je vlastně pozitivní zpráva. Je zpracována časová osa, z čehož si někteří dělají legraci, ale je to souhrn faktů, které máme. Vzhledem k tomu, že ne vše se daří vysvětlovat a nejde specifikovat některé detaily a čísla, tak jsme vše shrnuli do souhrnného dokumentu Zpráva ministryně: Prvních 30 dní ve funkci. Z pohledu osvětlování si myslím, že jsme splnili úkol, dali jsme dohromady vše, co má běžet, a pokud jde o to, kdo nerozsvítil červené světýlko, to bude řešit externí audit. My musíme dořešit smlouvy s kupujícími a je pak otázka, jestli nastane další aspekt v souvislosti s trestním řízením. Dneska je situace taková, že máme podezření podle právních posudků, ale pořád říkám, nikdo nebyl obviněn.
Zatím tedy do specifik případu zacházet nebudete?
Zatím ne. Kdybychom to měli říct úplně laicky, politicky to absolutně nešlo ustát v okamžiku, kdy se to začalo komunikovat. Právně nelze vyloučit, že to na konci nebude mít žádnou „dohru“, protože se nepodaří prokázat, že bitcoiny jsou takzvaně špinavé. Je to klíčová otázka, na kterou nemůže odpovědět ministerstvo spravedlnosti, ale orgány činné v trestním řízení.
Za vás tedy byla kauza ze strany předchozího ministra Pavla Blažka špatná?
Bylo to tunelové vidění. Z mého pohledu to bylo na 99 procent činěno v dobré víře, ale když se ukázalo, že je tam ještě darknetové tržiště Nucleus Market, tak se to nedalo nikterak vysvětlit, takže to panu ministrovi ublížilo. Což je zřejmé z toho, že tu sedíme spolu.
Představili jste ministerského koordinátora kauzy Davida Uhlíře. V čem se jeho práce liší od auditu?
Zadáním auditu je zhodnocení jednotlivých procesních kroků a právního aspektu celého procesu, zatímco advokát Uhlíř pohlíží na celou situaci z pohledu státu. To je trošičku náš problém ve všech oblastech: mezirezortismus. Já jako ministryně spravedlnosti nemůžu říkat, co se stalo například na ministerstvu financí, protože mé kompetence v podstatě končí tady na vrátnici. Myslím, že otázka kryptoměn a procesů se týká celého státu. Proto pan doktor s erudicí a nadhledem situaci zpracovává, monitoruje a koordinuje právě z pohledu toho, abychom nezapomínali, že tady nemáme jenom přetahování se mezi jednotlivými ministerstvy a státními složkami, ale základní aspekt má být takový, že všechny státní instituce zastupují stát. Sepíše z toho zprávu a pak se dá bavit, co uvidíme, co se bude dít dál.
David Uhlíř ale řekl serveru Seznam Zprávy, že bitcoinům nerozumí.
Také jsem to zachytila. Nicméně nevím, jestli je úkol advokáta či koordinátora rozumět danému prostředku. Kryptoměnami se zabývá zmiňovaná expertní skupina, částečně se jimi bude zabývat audit. Myslím, že role pana Uhlíře je posoudit právní systém a zároveň je tu i pro opoziční zástupce a další, kteří by mohli mít pocit, že ministryně za ODS tu něco řeší, a jak nyní říkají dezinformátoři, zametá něco pod koberec.
Vnímáte, že se dezinformace kolem vaší osoby rozšířily?
Na sociálních sítích se objeví nějaká dezinformace a potom se to šíří ve sdílených skupinách stále dokola. Je to politické nařčení, které šíří část opozice a přebírají ho i proruské dezinformační weby. Cílem je znehodnotit instituci a nejlépe se to dělá útoky na jejího zástupce. Tedy jejich cestou je snižovat moji kredibilitu, což se podepíše na instituci a současně vládě. Je to politický boj, který je sice strašně nebezpečný, protože ministerstvo spravedlnosti má fungovat bez ohledu na politickou značku, ale je to součástí celé úrovně politické diskuze, kterou my tady vedeme. Místo abychom si vyčítali, jestli jsme víc napravo, nebo nalevo, o čemž byla dřív politická diskuze, že se hájily ideologie, dnes už se jen debata redukuje na osobní útoky a přesně takto se to zjednodušuje do nějakých hesel.
Nedávno vás kritizoval Jindřich Rajchl z PRO, že místo práce hrajete videohry. Vnímáte víc útoků na svou osobu od té doby, co jste nastoupila do ministerské funkce?
Asi bych lhala, kdybych řekla, že jsem nepředpokládala, že se snaha o diskreditaci mé osoby spustí. Odstupoval jeden ministr, měla nastoupit čistá mladá holka a ze strany opozice bylo potřeba co nejrychleji zaútočit, protože je krátce před volbami. Je pravda, že ta vlna kritiky byla o dost větší, než jsem čekala. Pomohlo mi, že jsem byla už předtím výrazná poslankyně a dostávala jsem řádně naloženo. Asi bych si to ale ráda ušetřila, protože pro mě je nejdůležitější obsah práce. Negativní reakce jsou bohužel na denním pořádku. Lidé si často neberou servítky – aniž by znali celý příběh nebo mě osobně, pustí se do mě veřejně. Chápu, že někomu nemusím být po chuti, ale překvapuje mě, s jakou lehkostí se někteří uchylují k osobním útokům, aniž by znali fakta nebo mě.
Prezident Petr Pavel podepsal novelu trestního zákoníku. Ministr Blažek rezignoval v den, kdy ji schválila Poslanecká sněmovna, zastínilo položení mandátu tuto významnou změnu?
Bylo to nefér vůči němu. Hlavně proto, že trestní novela je vyjednaná velmi dobře, o čemž svědčí i hlasování v obou komorách, které bylo děláno s ohromnou pečlivostí napříč spektrem vzhledem k pozměňovacím návrhům i opozice, které byly vyjednány a schváleny. Počet jednání, konferencí, diskuzí mezi justičními složkami byl obrovský. Není běžné, že na novelu čekají advokáti, státní zástupci i soudci, protože ji považují za správnou. Je to soubor dílčích změn, které jsou neuvěřitelně důležité pro to, aby systém fungoval lépe.
Co je za vás v novele nejdůležitější?
Právě, že celé to funguje tím, že je to komplex změn. Každá z nich je střípkem novely. Máme mít v justici odvahu a modernizovat ji. Justice je neuvěřitelně konzervativní a měla by taková zůstat, ale nechceme mít justici jako na začátku století, takže děláme malé krůčky, které ji přizpůsobují tomu, jak žijeme. Vnímám, že když trestní justice neodpovídá požadavkům společnosti, je v lidech pocit nespravedlnosti. Když je zavřený neplatič výživného, který se po rozvodu dostal do složité psychické situace, složil se, nepracoval a místo aby bylo vymáháno výživné, bylo podáno trestní oznámení, nikomu to nepomáhá. Stejně jako když někdo sedí ve vězení, protože ukradl při covidu housku. Nyní přizpůsobujeme justici očekávání společnosti a etickým normám, co považujeme za správné, například redefinicí znásilnění. V trestní novele jsou nové změny, které reagují na aktuální situace, například telefon, ve kterém mají lidé často vše od osobních dat, kontaktů, dokumentů, nemůže být brán v trestním řízení podobně jako auto. Povedlo se nám ho tedy vyčlenit jakožto intimní statek. Pak budou zavedeny postihy za deep faky (vytváření falešných obrazových i audiových záznamů s využitím podoby konkrétního člověka, pozn. red.). Je pro nás důležité, aby nadále existovala důvěra v justici.
Novela upravuje i tresty, je to také přizpůsobování justice době?
Proběhla ohromná diskuze ohledně peněžních trestů, justice má za úkol uložit sankce za společensky neakceptovatelné, škodlivé jednání. Ale už nejsme ve středověku, abychom nutně museli používat tresty, co měli tenkrát. Už nesekáme ruce a sekat je nebudeme. Vězení není jediný trest, který můžeme použít. Upravujeme například i to, kdy mohou být uloženy obecně prospěšné práce. To považuji za krok správným směrem. Když někteří pachatelé dostanou koště a budou zametat v obci, což není úplně příjemné, může to být odrazující od další trestné činnosti. Novela posiluje možnost širší palety trestů od peněžitých po odnětí svobody.
Bylo také cílem ulevit přeplněným věznicím?
Má to být vedlejším efektem. Říct nahlas, že je cílem vyprázdnit věznice, je společensky nebezpečné, protože trest odnětí svobody je legitimní prostředek v mnoha případech a zůstane.
Novelu velmi kritizovala například nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Jednala jste s ní o její kritice?
Proti této otázce se ohrazuji, do mediálního prostoru se nám dostává, že trestní novela je silně kritizovaná nejvyšší státní zástupkyní, což neprospívá tomu, aby byla přijata ve společnosti.
Ale kritizovala ji na semináři v Poslanecké sněmovně, neměla jednat s ministerstvem spravedlnosti v první řadě?
Ono to také tak nebylo. Nejlepší by bylo se zeptat přímo nejvyšší státní zástupkyně. V celém tom procesu vyjádřila obavu o interpretaci jednoho ustanovení, které se týká držení konopí. Nejvyšší státní zástupkyně komentovala poslanecký pozměňovací návrh. V tom já silnou kritiku ze strany Nejvyššího státního zastupitelství nevidím, naopak z mých rozhovorů vyplývá, že nejvyšší státní zástupkyně, stejně jako já a mnoho dalších odborných institucí, považuje za důležité, aby novela prošla.
Spolupracovala jste na novele občanského zákoníku, která upraví rozvody. Proč je to důležité?
To, co se nám povedlo v oblasti trestního práva, se podařilo i v rodinném právu. Trestní právo přitahuje větší pozornost, zatímco o rozvodech lidé obvykle mluvit nechtějí. Přitom ale rozvody jsou jedna z nejčastějších agend, včetně opatrovnických řízení. Je tu spousta pravidel, které často fungují podle principu sedmdesátých až devadesátých let. Kdysi byly rozvodové komise a zkoumalo se, jestli rozvod není v rozporu s požadavky komunistické společnosti. Je to hlavně o tom, jakým způsobem vnímáme rodinu a přistupujeme k ní. Mnoho rozvádějících se párů je schopno se dohodnout a fungovat i po rozvodu, což je potřeba zohlednit. Zároveň je nutné třeba sociální pracovníky nechat vstupovat do případů, kde jsou potřeba, a ne aby chodili jen potvrzovat, že se rodiče dohodli. Navíc je ten proces potřeba zjednodušit, protože proč by lidé měli chodit dvakrát k soudu, když řeší stále totéž, někdy i přes půl republiky. V centru té pozornosti má být dítě, pokud ho pár má. Stát má poskytnout pomocnou ruku, aby byly zajištěné nejlepší zájmy dítěte a bylo ochráněno.
Jak tedy nyní stát bude zajišťovat jejich zájmy?
Jsou tam důležité změny, které se týkají výživného, což je podstatné. Je myšleno i na to, aby rozvod pro dítě byl snesitelnějším, takže umožňujeme zakomponovat do procesu třeba soudní pracovníky a další doprovodné profese, které pomohou potomkům lépe situaci uchopit. Má to být jakási něžnější justice vůči dětem.
Objevila se ale kritika, že novela zruší rozlišování druhů péče o dítě na společnou, střídavou a péči jednoho rodiče, což by mohlo způsobit destabilizaci soudního rozhodování.
Je to často nepochopení a zjednodušení. Zrušení rozlišování na střídavou péči vychází z požadavku opakovaně potvrzeného Ústavním soudem, že má dítě právo na oba rodiče. Proto nyní bude formulace, která hovoří o rovnocenné péči, ale je nutné rozlišovat mezi rovnocennou a rovnoměrnou. Novela ovšem neříká, že se rovnocenná péče rovná padesát na padesát. Soud posoudí individuální situaci a nastaví péči. Nic se nestalo větším strašákem rozvodových řízení než takzvaná „střídavka“, děti s batůžkem neustále na cestách. Nakonec se spousta sporů vedla o to, jestli se uloží střídavá péče, nebo výlučná péče s rozšířením stykem. Pak střídavá péče mohla být asymetrická, jen třeba dva dny v týdnu,přičemž rodič trval na střídavé péči, protože se bál, že při výlučné nebude mít nárok na informace ze školy a bude mít menší práva ohledně dětí. Proto jsme zrušili název střídavá a výlučná, říkáme tomu jenom péče rodičů, která je rozdělená podle toho, jak to dané rodině vyhovuje. Často padesát na padesát není ideální model, protože dítěti nevyhovuje. Zároveň jsme také nastavili, že pokud dítě vyloženě odmítá pobyt u rodiče nebo mu můžou návštěvy způsobovat trauma, soudy na to mohou reagovat a uložit třeba jen telefonický kontakt. Spory o to, jak se toto nastavení má jmenovat, strašlivě prodlužuje proces a je důležité, aby se pozornost navrátila k rodině a dětem.
Nemáte strach, jak tato novela bude uvedena do praxe?
Uvedení do praxe každé novely závisí na tom, jakým způsobem se jí zhostí soudci a advokáti a jakým způsobem bude vysvětlena. Myslím, že u tématu dětí máme každý pocit, že můžeme přenášet osobní zkušenosti z jednoho případu do jiného. Celá tato diskuze je natolik složitá, protože se tam vždy míchají emoce a vlastní zkušenosti. Obsah novely je ale výsledkem mnohaleté práce lidí, kteří s dětmi pracují, a má potomkům a rodinám pomoct.
Velký rozhovor s Evou Decroix najdete v tištěném Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
