Černochová: Závazky vůči NATO veřejné finance neohrozí. Vojáci jsou srdcaři, ale musí být dobře placení

Summit Severoatlantické aliance v nizozemském Haagu po tlaku Donalda Trumpa odsouhlasil, že na obranné výdaje budou členské státy dávat až pět procent svého HDP. U nás je totéž prezentováno trošinku jiným způsobem – že to jsou 3,5 procenta plus 1,5 procenta. Jistě, to je dohromady těch pět, ale proč se to tak rozděluje?

Zmíněná tři a půl procenta mají jít na takzvané železo, to jsou investice do armády, její provoz a jsou v tom také platy. Jeden a půl procenta jsou pak „soft“ výdaje, které s bezpečností souvisejí. V našem případě jsou to některé výdaje na infrastrukturu, na Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, na státní hmotné rezervy, na část položek ministerstva vnitra, ale může to souviset například i s vojenským zdravotnictvím atd.

Podle odborníků ale Česká republika z toho 1,5 procenta většinu plní už dnes. V současnosti by jeden a půl procenta českého HDP představovalo kolem 125 miliard korun a z toho už přes 112 miliard na některé vzpomínané účely související s obranou dáváme. Vychází mi to tak, že na obranu už dáváme teď přes tři procenta HDP. Je to tak?

Ano, je to přesně tak. Podle předběžných propočtů už nyní dáváme na obranu 3,3 procenta HDP. Takže nejdeme ze dvou procent na pět, ale zbývá nám zvýšení o 1,7 procenta. Což je za deset let zcela zvládnutelné a neohrozí to stabilitu veřejných financí. To celé ukazuje na to, že se nemusíme bát, že nedokážeme naše závazky vůči NATO plnit. Opozice ovšem před volbami říká, že se na ty výdaje, pokud by sestavovala příští vládu, „podívá“, případně, že je změní. Jak bude plnit naše závazky v rámci Aliance, ale nevysvětluje.

Bez ohledu na to, kdo bude v Česku po říjnových volbách vládnout, zásadní otázkou je, kde se na obranné výdaje vezmou pe­níze. Někteří ekonomové říkají, že možnosti jsou vlastně jen dvě – zvýšit schodek státního rozpočtu nebo zvýšit daně. A ministr financí Zbyněk Stanjura skutečně oznámil, že kvůli výdajům na obranu i přípravě výstavby nového bloku jaderné elektrárny Dukovany se schodek zvýší na zhruba 280 miliard korun již příští rok. Půjde se léta touto cestou?

Podle evropského Paktu stability a růstu nesmí schodek veřejných financí překročit tři procenta hrubého domácího produktu a veřejný dluh šedesát procent HDP. Evropská komise ale právě kvůli zvýšeným výdajům na obranu a zajištění bezpečnosti přijala výjimku na období čtyř let a do toho lze započítat až 1,5 procenta HDP. V praxi to znamená, že evropské orgány nezahájí řízení kvůli nadměrnému schodku u patnácti členských států, mezi něž patří i Česká republika, pokud půjde toto překročení na vrub zvýšených výdajů na obranu. Na rozdíl od jiných zemí EU přitom česká vláda už dříve rozhodla, že chce do roku 2030 dosáhnout úrovně tří procent hrubého domácího produktu u výdajů na obranu. To, aby se mohlo více říznout do rozpočtu právě kvůli obraně a aby to nebylo v Evropě bráno jako červená karta, ovšem navrhoval ministr Stanjura svým evropským kolegům už před nějakým časem.

A možnost zvyšování daní kvůli obraně?

To my určitě nenavrhujeme.

Chápu, máme před volbami, to by byla sebevražda. Ale kdybyste se na to podívala jako občanka Jana Černochová, co byste řekla?

Pokud by se mě někdo zeptal, zda chci bezpečnou Českou republiky a zda chci, abychom dodržovali závazky, které udělali naši předchůdci i my v rámci NATO, tak odpovím, že to rozhodně chci a že si na to klidně připlatím i přes daně. To je ale můj osobní názor. Případné zvyšování daní kvůli obraně beru jako naprosto mezní věc, jež by mohla nastat pouze tehdy, když selžou jiné věci, jako je například přirozený ekonomický růst. K tomu navíc dodávám, že když budeme správně stimulovat český obranný průmysl, když ten bude mít dostatek zakázek, tak to na druhé straně pomůže naší ekonomice i celkově. Z toho pak budou mít výhodu všichni daňoví poplatníci. Jsou to propojené nádoby.

Jsou tedy cíle NATO víceméně v souladu s našimi cíli?

Jak jsem již řekla, naše vláda už v březnu, tedy několik měsíců před summitem NATO, schválila, že do roku 2030 se každý rok budou zvyšovat obranné výdaje země o 0,2 procenta HDP. Aliance pak schválila 3,5 procenta do roku 2035 plus 1,5 procenta. Podle těchto parametrů nám těch 3,5 procenta krásně vyjde, to jako kdyby v Bruselu napsali podle naší předlohy. V průměru by se mohly výdaje na obranu zvyšovat v příštích letech o 16 až 25 miliard korun ročně. To rozpětí existuje proto, že nevíme, jak přesně se bude vyvíjet české hospodářství.

Na rozdíl od některých jiných zemí NATO už není Česko takzvaným černým pasažérem, pokud jde o procenta vynaložených peněz na obranu. Třeba Španělsko dalo loni jen necelé 1,3 procenta HDP a ta pověstná dvě procenta nesplnilo minulý rok ještě několik dalších zemí. My jsme se polepšili.

Polepšili, ale trvalo to. Slíbená dvě procenta jsme díky této vládě loni splnili poprvé. Před rokem 2024 jsme jako člen Aliance dali na obranu vzpomínaná dvě procenta HDP naposledy v roce 2005. A někdy to dokonce ostudně kleslo až pod jedno procento. Velkou výzvou proto budou teď ta 3,5 procenta do roku 2035. Já ale věřím, že se nám i to podaří splnit, protože bezpečnost státu nelze odsouvat do pozadí, doba váhání, jak vidíme ve světě, je pryč. Naše bezpečnostní situace se změnila vlivem války na Ukrajině a kvůli velmi agresívnímu chování imperiálního Ruska.