Juliette Binoche: Evropští Oscaři spojují Východ a Západ. V době válek a politických extremistů je to důležité
Ke své stále aktivní herecké kariéře si francouzská hvězda JULIETTE BINOCHE (60) loni přibrala funkci prezidentky Evropské filmové akademie (EFA). V prosinci v této roli poprvé vystoupila na předávání Evropských filmových cen, takzvaných evropských Oscarů. Jak chce přimět filmové hvězdy a potažmo celý svět, aby se o evropský film zajímaly? A co pro ni rozmanitost kultury starého kontinentu znamená?
Jak dlouho jste přemýšlela, zda přijmout nabídku stát se novou prezidentkou Evropské filmové akademie?
Nějakou dobu ano. Nejdřív jsem pochybovala. Ale pak jsem si vzpomněla, jak jsem jako malá holka v internátní škole zorganizovala speciální akci pro učitelku, která měla zrovna narozeniny. Přiměla jsem všechny děti, aby se jí zúčastnily, moc jsem chtěla naše učitelky nějak ocenit, zařídit, aby se na chvíli cítily výjimečně. A moje přijetí role prezidentky EFA s tím souvisí. Od malička jsem měla ráda speciální akce.
Jak se v nové pozici prezidentky EFA cítíte?
Dobře! Vnímám to jako poctu, následovat po třech velkých režisérech s velkou myslí, kteří tu funkci zastávali přede mnou – Ingmaru Bergmanovi, Wimu Wendersovi a Agnieszce Hollandové. Zatím se do toho snažím postupně vpravit, abych objevila, jak můžu být v téhle roli co nejaktivnější.
Máte už nějaké nápady?
Nic konkrétního ještě nemůžu prozradit, ale brzy se je dozvíte. Už je dané, že udílení Evropských filmových cen změní datum, posune se o měsíc na začátek ledna, kdy začíná oscarová sezóna. Akademici tak budou mít více času nakoukávat nominované filmy.
Letos EFA přijala přes 700 nových členů, nyní jich má přes 5000 z dvaapadesáti zemí. Jak moc se může ještě rozrůst?
Akademie není jen o číslech. Samozřejmě to je logisticky náročnější, ale jde o perspektivu. Myslím, že Francouzi v EFA nejsou stále moc aktivní, asi i proto vybrali jako prezidentku mě, abych je k tomu ponoukla. V současné době Evropskou filmovou akademii táhne hlavně Německo, to se zároveň své důležité role nechce úplně vzdát… Musíme najít nějaký způsob vzájemného fungování. Důležitá je i podpora vlád, ve Francii ovšem teď zrovna žádnou nemáme, takže musíme být trpěliví, než ji začneme žádat o pomoc.
Evropské filmové ceny za rok 2024 vyhrál francouzský krimi-trans-muzikál Emilia Pérez, o sošku se ucházely i kritika íránského režimu Semínko posvátného fíkovníku, černobílý horor o vražedkyni dětí Dívka s jehlicí, melodrama o umírání Vedlejší pokoj, satira o pomíjivosti krásy Substance nebo český animovaný snímek o problémech dospívání Život k sežrání. Když se podíváte na nominované snímky, vidíte v nich nějaké trendy? Co vypovídají o současném evropském filmu?
Vidím v nich rozdílnost. Jsou velmi odlišné a právě to se nám na Evropě líbí. Nominované filmy se liší nejen jazyky, ale i způsoby vyjadřování, natáčení, každý má jiný rytmus, jinou partituru. A právě to bychom jako Evropská filmová akademie měli reprezentovat – lásku k našim odlišnostem.
Co dalšího na Evropské filmové akademii oceňujete?
Optimisticky vnímám fakt, že i díky ní mají umělci stále svůj hlas a že jsou slyšet. Bojovat za umělce je ve filmovém průmyslu, jenž vyžaduje, aby filmy fungovaly i komerčně, celkem výzva. EFA se ten umělecký aspekt kinematografie snaží chránit. Taky chce lidi sjednocovat: vznikla v roce 1988, v době rozdělené Evropy, o rok později padla berlínská zeď a EFA začala spojovat Východ a Západ. Nyní, v době válek a extremistů v politice, je potřeba sjednocovat snad ještě důležitější. Líbí se mi, že EFA reprezentuje kulturní Evropu, otevřenou Evropu, která zahrnuje taky Palestinu, Izrael, Ukrajinu, Rusko, Turecko i Gruzii… Jako kultura chceme zůstat pohromadě, chceme být slyšet, chceme být respektováni. A je důležité ukázat, že existuje i jiná úroveň sjednocení než jen ekonomicko-politická – a že je potřebná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!