Je to už více než měsíc, co byl Izrael napaden ozbrojenými útočníky z Hamásu, a zdá se, že se země opravdu sjednotila. Neshody na domácím poli šly po 7. říjnu stranou, Izrael totiž musí nejdřív vyhrát válku. Na to, jak pomáhají bývalé protestní organizace civilistům, kde se stala chyba v izraelských bezpečnostních složkách i jak události ze 7. října změní Izrael, se ptal Reflex Terryho Newmana, mluvčího jedné z největších protestních organizací Achim Laneshek (Bratří ve zbrani), nyní pomáhající organizace Bratři a sestry pro Izrael.
V posledních měsících se Izrael zmítal pod vlnami protestů, které pořádaly nejrůznější organizace zprava doleva politického spektra. Premiér Benjamin Netanjahu je všechny označil za levici a tím setřel rozdíly na politickém poli, ze kterého vytvořil válku mezi ním a všemi, kteří s jeho stylem politiky nesouhlasí. Jednou z organizací pořádající masové protesty napříč Izraelem je i organizace Bratři ve zbrani (Achim Laneshek), která se skládá většinou z rezervistů izraelských ozbrojených složek a válečných veteránů.
Organizace pozastavila své původní protestní aktivity, kterými vyjadřovala nesouhlas s Benjaminem Netanjahuem, jeho vládou a chystanou soudní reformou. Dnes si říkají Bratři a sestry pro Izrael a aktivně pomáhají civilistům, kteří byli útoky Hamásu zasaženi, chtějí se zasadit i o spojení izraelské společnosti. Jejich pomoc se soustředí hlavně na lidi, kteří museli opustit kibuce i města na jihu Izraele, ale i podél severní hranice s Libanonem. Rozhovor Reflexu poskytl Terry Newman, mluvčí organizace Bratři a sestry pro Izrael, izraelský podnikatel a investor, který studoval na prestižní Oxfordské univerzitě, na univerzitě v Tel Avivu i na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.
Co vás dovedlo k tomu, vytvořit na začátku tohoto roku původní organizaci Bratři ve zbrani (Achim Laneshek)?
Pokusy Benjamina Netanjahua zpolitizovat justici. Někteří lidé s jeho kroky souhlasí a někteří chtějí, aby soud zůstal nezávislý, každý má svůj názor a my se kloníme k názoru, že nezávislost soudu je klíčová pro fungující demokracii a demokracie je více než jenom mít volby každé čtyři nebo pět let. I když v Izraeli byly v poslední době volby každých 6 až 12 měsíců, to ale teď není to, na co se soustředíme.
Po útocích 7. října jste se zaměřili na pomoc civilistům s novým jménem Bratři a sestry pro Izrael. Jaké jsou vaše cíle teď?
Ráno 7. října jsme se rozhodli, že musíme udělat tři věci: První věcí je, že uděláme vše pro to, aby Izrael tuhle bitvu vyhrál. Viděli jsme přes 1400 zmasakrovaných lidí, přes 4000 lidí je zraněných a zhruba 240 rukojmích je v zajetí. Takže ano, chceme nezávislou justici, ale prvně je nutné vůbec nějakou mít, takže to je náš první cíl: udělat vše pro to, aby se teď vláda mohla soustředit na válku. Naším druhým cílem je postarat se o civilisty, snažíme se jim poskytnout jídlo, střechu nad hlavou, oblečení, hračky, prostě všechny potřebné věci, které museli nechat doma. Hodně míst, která byla napadena, jsou farmářské vesnice, takže máme tisíce dobrovolníků, kteří tam denně jezdí podojit krávy, postarat se o další zvířata a jinou údržbu. Také jsme otevřeli školky pro děti ze zasažených vesnic a poskytujeme jim i náhradní výuku.
Kde momentálně tuto pomoc civilistům poskytujete? Máte nějaká centra pomoci napříč Izraelem?
Skvělá otázka. Proběhla evakuace obyvatel z jihu kolem pásma Gazy, ale i z větších měst, jako je Aškelon, současně byli masově evakuováni lidé i ze severu, protože je ohrožovalo odpalování raket Hizballáhu, a tito lidé byli posláni na několik míst. Prvním místem, kde máme velké množství hotelů, je Eilat, tam bylo posláno 50–60 tisíc lidí. Potom hotely u Mrtvého moře, kde je dalších 50–60 tisíc lidí, a někteří byli posláni do Tel Avivu. To jsou ty hlavní oblasti.
Když se vrátíme k vašim novým cílům, co je tou třetí věcí?
Tím posledním cílem je přivést izraelskou společnost zpátky dohromady. Hodně lidí bylo v poslední době ztraceno a zmateno během celého toho procesu zpolitizování justice. Víte, hodně lidí v každodenním životě nerozumí, proč je nezávislá justice tak důležitá, je to pro ně abstraktní, nějaký koncept liberální demokracie nebo koncept rozdělení moci, jak to celé funguje, ten systém brzd a rovnováh. To je strašně abstraktní a většina Izraelců se s tím samozřejmě v běžném životě nesetká.
Takže protesty za nezávislou justici jdou teď stranou?
Ano, řekli jsme si, že to dáme stranou, musíme sjednotit Izraelce a dojít k tomu, že jsme jeden národ, i když jsou lidé, kteří se nás snaží rozdělit, a my se nechceme nechat zatáhnout do této hry. Nezajímá nás, odkud jste, jaká je vaše ideologie, jsme jeden národ a musíme se spojit a musíme vyvinout mnoho síly, aby si lidé uvědomili, že naše jednota je naše síla a naše síla je naše jednota. A to není jenom pěkný slogan, to tak prostě je. Víte, co je to bezpečná místnost?
Myslíte protiraketový kryt?
V domech mají všichni takové kryty, takže když jdete dovnitř, zamknete se zevnitř a to vás chrání před raketovými nálety, ale i před před lidmi, kteří se snaží dostat dovnitř. Takže my jsme přišli do města jménem Sderot, kde žije mnoho voličů Benjamina Netanjahua, a fyzicky jsme je zachránili z jejich krytů. Když vyšli ven a viděli nás v našich tričkách, začali brečet. Říkali: víte, posledních několik let jsme byli učeni vás nenávidět, bylo nám řečeno, že jste naši nepřátelé a že chcete zničit židovské obyvatelstvo, a když přišlo na opravdové lámání ledu, přišli jste vy a my teď tomu rozumíme. Tím chci říct, že jsme v tom společně a nemáme kam jinam jít.
Izraelská společnost byla v posledních letech hodně polarizovaná, někteří tvrdí, že selhání bezpečnostních složek mohlo být způsobeno i vnitropolitickými problémy. Kde vidíte příčinu vy?
Jsme teď uprostřed války, lidé ve válce si kladou mnoho dotazů a my uděláme vše pro to, aby bylo vše férově a otevřeně zodpovězeno, i když jsou tady lidé, kteří se tomu budou snažit zabránit. Jedním z důvodů, proč je izraelské letectvo jedním z nejlepších na světě, je naše otevřenost a transparentnost a umíme si říct, co bylo dobře a co špatně. Nepolitizujeme tyto věci, protože když je začnete politizovat, oslabíte se. A to není efektivní, opravdu potřebujete vědět, kde se stala chyba. Viděli jsme, že spousta zemí na světě tyto věci politizuje a to teď není na místě. My chceme zjistit, co se vlastně stalo, ale nejdřív se chceme ujistit, že tuto válku vyhrajeme, postaráme se o přeživší a sjednotíme izraelskou společnost.
Rozumím, takže si myslíte, že by byla chyba teď zabřednout do těchto debat?
Přesně tak, ještě jsme nevyhráli válku a byla by chyba se teď rozptylovat něčím jiným. Velmi nás znepokojuje severní hranice, kde to ještě může eskalovat. Víte, lidé říkají, že Izrael byl napaden 7. října hnutím Hamás, ale to není pravda. Izrael byl napaden Íránem. Měli od nich zbraně i výcvik, takže momentálně máme narativ, že Izrael napadl Hamás a teď se musí dávat pozor, aby to neexpandovalo do války v celém regionu, ale lidé nerozumí, že Izrael napadl Írán.
Říkáte teda, že je Hamás závislý na Íránu? Protože Hamás se zdál dlouho tak trochu osamocen…
V životě jsou momenty, kdy se začnete dívat příliš na detaily a unikne vám to podstatné, pro strom nevidíte les. To je ten celkový obraz, takže naší misí je teď především vyhrát válku.
Několikrát jste použil 10/7, to odkazuje k teroristickým útokům 9/11, které změnily svět. Myslíte, že 7. říjen změní Izrael, a pokud se to tak dá říct, plyne z toho něco pozitivního pro izraelskou společnost?
Ano, v Americe, kde žije 350 milionů lidí, bylo zavražděno 3000 lidí, takže se mezi sebou ani neznali a neměli tam stovky unesených. Zároveň ti útočníci byli z druhého konce světa, přišli z Blízkého východu, Afghánistánu. Tady jsme v zemi, kde žije 10 milionů lidí, a bylo zabito přes 1400 lidí, takže je to tak 17–18x horší a celá ta situace s rukojmími je neúnosná. Každý zná někoho, kdo byl osobně zasažen těmi útoky. Izrael je spíše než společnost vlastně komunita lidí, je velmi malá a Izrael je opravdu velmi komunitně založený i díky armádě, kde potkáte lidi ze všech koutů Izraele a strávíte s nimi 3 roky, takže tady zná opravdu každý každého. Zároveň jsou útočníci z Hamásu stále naživu a 3 kilometry od místa, kde to spáchali.
Stejně jako rukojmí…
Přesně, já třeba pravidelně běhám a je to tak desetiminutový běh od místa masakru do místa, kde se schovávají. To není tak, že musíte poslat jednotky do letadla na druhý konec světa do Afghánistánu. Všechno je to tady. Nemyslím si, že někdo na světě prošel tím, čím si prošli lidé tady 7. října. To všechno zůstane hluboko v historii. Nevím, jestli v té izraelské, ale rozhodně v té židovské. Tohle se zapíše mezi události, jako byl holocaust, pogromy, toto bude jedna z dalších strašných událostí.
