Slovensko si pět let od tragédie, která následně vyvolala největší vlnu protestů od pádu komunismu, připomnělo výrazně. Vyšla kniha sebraných textů Kuciak: Reportáže 2015–2023, v Česku 23. března vstupuje do kin dokument amerického režiséra Matta Sarneckého. Na vzpomínkové akci v Bratislavě bylo před několika týdny kolem tisíce lidí, mluvili spíše skepticky, a to o pocitu nevíry v budoucnost Slovenska. Byla mezi nimi i Pavla Holcová (42), zakladatelka a ředitelka serveru investigace.cz a jedna z protagonistek dokumentu. V čem vidí odkaz práce Jána Kuciaka ona?
S Jánem jste blízce spolupracovala. Jaký byl princip jeho investigativní práce?
Byl schopen vyšťourat nejrůznější dokumenty, dát je dohromady, zanalyzovat a vystavět tak, že tvořily celistvý, logicky strukturovaný příběh. Věnoval se datové žurnalistice – ne v tom klasičtějším, základnějším slova smyslu, kdy by srovnával statistiky z jednotlivých let a pak je průměroval: třídil trpělivě všechna dostupná data a velice pečlivě, logicky je skládal do nových souvislostí. Kombinoval svou práci z mnoha různých zdrojů, chodil do studoven, archívů, nechával si objednávat spisy, něco vyhledával on-line. Nesmírně ho to bavilo. Instinktivně a velice přesně věděl, kde se ptát, po čem se ptát a jak vše číst.
Přirozený talent, řekla byste?
Samouk s obrovským zápalem pro dokumenty. Když se na přelomu let 2011 a 2012 dostaly na slovenskou veřejnost přepisy odposlechů z aféry Gorila, která odkrývala uplácení politiků investiční skupinou Penta, byl asi jedním z mála lidí, kteří materiál, jenž měl snad 2000 stran, opravdu celý přečetli. Jen tak, ze zájmu, byť v té době ještě ani nebyl novinář.
Jak důležité pro něj byly osobní kontakty, lidské zdroje?
Ján byl extrémní introvert: rozhodně nečekal, že mu někdo něco prozradí a on to pak vydá. Když mu někdo nějakou informaci sdělil, snažil se ji dohledat na základě dokumentů. Hovory s lidmi, což jsem zažila i při práci s ním v terénu, sice navazoval velice snadno, ale nebylo to něco, na čem by stavěl. Snažil se v poměrně složitých textech popisovat systém, jakým se to či ono děje: podvody s DPH, korupce, důvody, proč policisté nevyšetřují něco záměrně. Jeho práce mnohem víc popisuje systémová selhání než jednotlivé, často krátkodobé kauzy, což jeho texty dělá nadčasovými, mají stejnou platnost, jako měly před šesti sedmi lety. Nebylo to ale tak, že by si každé ráno řekl: Dneska zlepším Slovensko. Nebyl svatej, rád se smál, byl hrozně vtipnej, laskavej a mírnej. Ale někde podprahově se o zlepšení stavu Slovenska neustále pokoušel.
Podle slov svého otce byl pyšný, že může pracovat mezinárodně: jednak s vámi, českým serverem investigace.cz, jednak třeba s italskou IRPI. Zlepšila se za posledních pět let mezinárodní spolupráce investigativních novinářů?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
