Vladimír Beneš je nejmladší, třetí z generace špičkových českých neurochirurgů. Věnuje se složitým operacím mozku a páteře.
Máme za sebou dramatické prezidentské volby, které probírají experti nejrůznějšího zaměření. Můžete jako neurochirurg, který lidem při práci „vidí do hlavy“, popsat, co ve vypjatých chvílích finiše kampaně dělal mozek Petra Pavla a Andreje Babiše?
To bychom je museli napojit kupříkladu na magnetickou rezonanci, která by ukázala právě aktivované oblasti jejich mozků. Myslím si, že by při takovém vyšetření člověk našel docela podstatný rozdíl mezi oběma pány. Vezmete-li si generála Pavla, je evidentní, že je na stres trénovaný, máloco ho vyvede z míry. Zatímco expremiér Babiš je výbušnější, mluví lehce neučesaně, neříkám, že plácá páté přes deváté, ale první a třetí věta spolu už skoro nesouvisejí a málokdy dostanete jasnou odpověď. V jeho případě bych nejspíš čekal, že aktivace jednotlivých částí jeho mozku bude ve chvílích vypětí mnohem širší, na monitoru počítače by se rozsvítilo vícero míst. Platí totiž, že čím víc mozek podstupuje neběžné situace, tím víc se namáhá a musí zapojit víc oblastí. Při vyšetření se to pozná podle zvýšeného průtoku krve nebo podle spotřebovávání metabolitů.
A co my, voliči? Naše mozky také nejspíš v klidu nepospávaly.
Mozek nikdy nespí. A je jasné, že leckdo vyhrocenou kampaní vysloveně trpěl. Záleží, jak k tomu člověk přistupuje. Slyší-li něco, co slyšet chce, je to vjem libý, slyší-li naopak něco, co ho pobuřuje, reaguje stresem či nadáváním. Na snímcích z rezonance bychom viděli, že mozek v obou případech aktivuje trošku jiné oblasti. Radiolog by to ale popsal líp.
Jsme-li u stresu, ruská agrese na Ukrajině na naše mozky také nějak působí?
Určitě ano. Ale spíš na mozky Ukrajinců, kteří prožívají dlouhodobý chronický stres, vždyť válka trvá už rok. Člověk se vypořádá dobře s akutním stresem typu „zaspal jsem, musím sebou rychle hodit“, „jedu autem, nějaký blbec nedá blinkr, vjede mi do cesty, musím dupnout na brzdu“. To je krátkodobý stres, na něj je člověk naučený. Ale stres z války je něco jiného. Lidé nevidí konec, jsou pod tlakem strašně dlouho, což se na nich podepisuje. A to mluvím o civilistech. Bojující vojáci budou určitě trpět posttraumatickým stresovým syndromem i po ukončení války.
Jsou následky trvalé? Vrátí-li se do mírového života, co jejich mozek udělá?
Anatomicky to na mozku hned patrné nebude, ale v jeho funkcích ano. Mohou trpět poruchami soustředění, paměti, učení, mentální únavou. Vzpomeňte si na návrat amerických veteránů z Vietnamu nebo z druhé světové války, jak neměli o nic zájem. Ti z Vietnamu byli navíc znechuceni tím, jak je společnost přijímá. Dlouhodobý stres může také vyvolat úbytek mozkových spojů, což může spustit nějaká neurodegenerativní onemocnění, třeba demenci či Parkinsonovu nemoc.
Četla jsem, že někteří vědci vyslovili obavu z probuzení právě takových onemocnění i následkem covidu. Laicky řečeno, že virus vpadl do mozku přes čichový nerv. Protože přinejmenším po velké španělské chřipce před sto lety prý přišla právě epidemie Parkinsonovy choroby.
Víte, mechanismů, které způsobí probuzení takového onemocnění, je celá řada. Pokud je covid silný, trpí celý organismus. Výkyvy krevního tlaku nebo snížení koncentrace kyslíku v krvi se na funkci mozku logicky projeví, a trvá-li to dlouho a intenzívně, jeho poškození může být trvalé.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
