Berlinale má kontroverzi s porotou. V soutěži se setkává body horor o mateřství se satirou na zvrhlé bohaté
Jako obvykle je na mezinárodní filmovém festivalu v Berlíně nejsledovanější sekcí Hlavní soutěž. Vítěze z 22 kandidátů letos vybírá porota vedená domácí režisérskou ikonou Wimem Wendersem – a právě on se postaral o první kontroverzi. Na akci proslulé svou politickou angažovaností v programu i mimo něj totiž nechtěl odpovídat na politické otázky.
Ke kontroverzi, která se v Berlíně stále probírá, došlo na úvodní tiskové konferenci jury. Ta se vyhýbala prohlášením k aktuálním geopolitickým otázkám. Na žádost o komentář k situaci v Gaze pak Wenders prohlásil, že by filmaři měli zůstat mimo politiku. „My jsme protiváhou politiky, jejím opakem. Musíme dělat práci lidí, ne práci politiků,“ uvedl. Na festivalu, který mimochodem financuje německá vláda, podporující také Izrael, tato slova ovšem nebyla přijata s velkým pochopením. Uznávaná indická filmařka Arundhati Roy na protest dokonce zrušila svou účast na Berlinale. Nicméně i ostatní celebrity, jako americký herec Neil Patrick Harris nebo malajsijská hvězda Michelle Yeoh, laureátka četného Zlatého medvěda, komentovat současnou politiku odmítly.
Klání o Zlatého medvěda se i tak rozběhlo jako obvykle a zatím nabízí různorodou, ač nijak oslňující směs. A zdaleka ne apolitickou. Například drama In a Whisper (Šeptem) svým praporem kritiky tuniské homofobní společnosti mává nepřehlédnutelně. Obecný politicko-společenský podtext má i jeden z nejhvězdnějších titulů Berlinale, satira Rosebush Pruning (Prořezávání růžových keřů). Vypráví totiž o bohaté americké rodině ve Španělsku, jejíž členové se dopouštějí incestu, sexuálního zneužívání a psychické manipulace.
„Tenhle film mluví sám za sebe,“ uvedl představitel otce Tracy Letts, když i na této tiskové konferenci padla otázka na politiku. „Naznačuje, že extrémní nerovnost v bohatství vede ke špatnému chování a pravděpodobně vytváří fašismus,“ dodal Letts, poté, co pomohl svému mladšímu kolegovi Callumu Turnerovi odvrátit otázku, zda bude novým agentem 007. „Já jsem příští James Bond,“ žertoval šedesátiletý Američan.
Rosebush Pruning napsal Řek Efthimis Filippou proslavený spoluprací s Jorgosem Lanthimosem, režie se tu ovšem chopil Brazilec Karim Aïnouz, který od úspěchu feministického dramatu Neviditelný život Eurídice Gusmao začal točit v angličtině (viz Královnin gambit, mj. zahajovací film MFF Karlovy Vary v roce 2023). Aïnouz ovšem vyhroceným absurditám scénáře nedokázal dát správný tón a rádoby kousavá satira na zvrhlou, sebestřednou privilegovanou třídu vyznívá bezzubě.
Lépe funguje finský body horor Nightborn (V noci narozený). Pozornost poutá tím, že v něm hraje Rupert Grint, proslavený rolí Rona v sérii harrypotterovských filmů. Fokus krvavé, občas i humorné metafory o náročnosti prvního mateřství nicméně leží hlavně na Seidi Haarlaové, známé z filmu Kupé č. 6. „Náš film začíná tam, kde končí Rosemary má děťátko. Jen my tam nemáme ďábla,“ přiblížila režisérka Hanna Bergholmová, když byla tázána na inspiraci klasikou Romana Polanského.
Na tiskové konferenci padly dotazy na práci s množstvím umělé krve i na to, zda Grint vyzkoušel finskou saunu, i zde nicméně novináři žádali politická prohlášení. A tentokrát je dostali. „Když už jsme tu v centru pozornosti, myslím si, že je důležité poukázat na jakékoli problémy, kterým čelíme, protože umění je především o empatii,“ prohlásil spoluscenárista Ilja Rautsi. „Politici a milionáři, kteří mohou problémy řešit, je akorát způsobují. Proto je dobré vytvořit nějaký druh tlaku nebo prostě jen informovat lidi o tom, co se děje ve světě, o tom, jaké křivdy se dějí na Ukrajině nebo v Palestině.“
