
Před diváky se vracíte po dlouhé pauze. Jak moc jste musel bojovat za to, aby se váš nový seriál Starej chlap, jenž je v Česku k dispozici na platformě Disney+, vůbec dokončil?
Starýho chlapa jsme začali připravovat před třemi lety. Záhy jsem si ale musel vzít dvouletou pauzu, protože jsem onemocněl. Měl jsem rakovinu a pak covid-19. Když jsem se vrátil na plac, bylo to rozhodně bizarní – jako bych se ke kolegům vrátil z dlouhého víkendu. Jenže to nebyly dva dny, ale dva roky. Ale jsem zpátky!
Ceníte si teď něčeho víc?
Vzpomněl jsem si na scénu z Big Lebowského, kde si k zasmušilému Dudeovi na bar sedne muž pojmenovaný jako Cizinec a směrem k němu, tedy ke mně, prohodí: „Někdy sežereš medvěda, jindy zas medvěd sežere tebe!“ I když jste si vědomi, jak je život vzácný, někdy vás prostě dostane, ať chcete, nebo ne. Kdo taky chce dostat rakovinu a po ní hned covid? Když se ale dívám zpátky, jsem rád, že jsem si vším prošel, i když to byla noční můra.
V prvních patnácti minutách seriálu Starej chlap má váš bývalý agent Dan Chase problémy s prostatou, další z postav se zase potýká s demencí. Mně je teď třicet, takže by mě zajímalo, jestli mi o stáří dokážete říct vůbec něco uklidňujícího.
Když jsem byl nemocný, lidé se mě často ptali, zda mě boj o život naučil něco nového. Odpovídal jsem, že nového nic, ale otestoval jsem si svoje životní strategie, svoje vyrovnávací mechanismy. S každým takovým testem dostanete příležitost postoupit na další „level“. Pořád se snažíme cítit se bezpečně a vyvarovat se stresu, ale proboha: život je stresující! Otázka tedy zní, jak se stresovat správně. Naštěstí jsme tady jako druh už tisíce let, takže víme už hodně o tom, co dělat, když nás zmíněný medvěd začíná žrát.
Starej chlap má pomalé tempo, pak ale najednou vysekne brutální akci. V první epizodě bojujete s mnohem mladším protivníkem asi deset minut, válíte se po sobě, kopete se… Jak těžké pro vás byly akční scény?