S drahou elektřinou si poradíme, ale stát by měl lidem pomoci, říká předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová (60). Jeho úkolem je zajistit dostatek energií za rozumnou cenu. Bez stavby dalších jaderných bloků to ovšem nepůjde.
Zdražování elektřiny je jedním z největších aktuálních problémů. Někdo tvrdí, že bude pokračovat, jiní naopak odhadují zlevnění. Co si myslíte vy?
Předpovídat v dnešním světě ceny elektřiny, mimochodem i spousty dalších surovin, je věc pro jasnovidce. Něco víme, vývoj cen energetických zdrojů je cyklický, navázaný na cykly ekonomické. Oživování ekonomiky po dvou letech pandemie je jednou z příčin prudkého růstu cen plynu a uhlí. To zase zdražuje elektřinu. Zejména když v Německu málo foukalo, větrné farmy na severu vyráběly minimum a do toho vstoupil extrémně drahý plyn. Výrobu elektřiny z uhlí zase prodražují emisní povolenky, na celkové ceně megawatthodiny se podílejí zhruba dvaceti procenty. A když se to poskládá, máme najednou na burze místo čtyřiceti eur za megawatthodinu i čtyři sta a více eur. To jsou ale takzvané spotové ceny, tedy cena, za jakou se kupuje elektřina ze dne na den. Naprostá většina dodávek lidem a podnikům je nasmlouvána na delší období a nepodléhá takovým výkyvům. Třeba já mám smlouvu s dodavatelem s tříletou fixací, a tak budu se zájmem sledovat vývoj pro rok 2023. Silová elektřina bude stejně drahá jako v Německu, což už je ostatně dnes, a cena se bude odvíjet právě od toho, jak se bude s elektřinou obchodovat na burze. Teď si tedy zavěštím: už to asi nebude oněch čtyřicet eur, ale třeba osmdesát. I tak je to velký nárůst, který spoustě lidí způsobí potíže. A stát by jim měl pomoci.
Doba levných energií končí. Proč? Přece jsme technologicky čím dál pokročilejší, používáme úspornější zařízení, měli bychom si umět poradit.
Lidi si vždycky poradí. Poradili si s válkami, epidemiemi, poradí si i s drahou energií. Jenže je nás na planetě jaksi stále víc. A blížíme se situaci, kdy fosilní paliva čili uhlí, ropa, zemní plyn přestanou být schopny potřeby světa pokrývat. Z různých důvodů. Ten nejtriviálnější je, že jich prostě nebude dost pro všechny. Tři čtvrtiny našich energetických potřeb jsou pokryty fosilními palivy. Přes všechno úsilí a nárůst obnovitelných zdrojů jejich podíl nijak zvlášť neklesá. Například výroba elektřiny ve fotovoltaických elektrárnách se za posledních deset let zvýšila stokrát a dnes dosahuje nějakých, možná, tří čtyř procent celkové světové potřeby elektřiny. Ano, je fajn, že narostla stokrát, ale podíl toho, co je schopna fotovoltaika pokrýt, je pořád ještě bohužel hodně malý.
A ta úspornější zařízení?
William Stanley Jevons zformuloval v roce 1865 něco, čemu dnes říkáme Jevonsův paradox. Zvyšování účinnosti využívání zdroje vede ke zvyšování rychlosti spotřeby daného zdroje. Můžeme také říct, že čím víc snižujeme náklady, tím víc plýtváme. Příklad? Digitalizace vůbec nevede ke snížení spotřeby energie, spíš k jejímu nárůstu kvůli ohromným datacentrům. A to nemluvím o těžbě bitcoinů.
A jaký je zásadní důvod zdražování? Nezdá se, že by ho ještě začátkem minulého roku někdo předpokládal.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
