nahoru

Čeká nás Nový světový řád?

Angelika Bazalová 2. ledna 2022 • 07:10
Čeká nás Nový světový řád?
foto: Reuters

Slovní spojení Nový světový řád neboli The New World Order dosud patřilo výhradně na stránky konspiračních webů. Nyní si ovšem razí cestu i do seriózních médií. Před pár dny si těmito slovy vypomohli i novináři z izraelského zpravodajského portálu Ynetnews, když s furturologem Davidem Passigem, psychiatrem Ilanem Talem a trendologem Adi Yoffem, hovořili o tom, jak covid-19 změní svět. 

Jak bude vypadat naše duševní zdraví, trh práce a vůbec život ve stínu SARS-Cov-2? To jsou otázky, které si autoři položili. A jak zní odpověď? 

"Nejdůležitější věcí, kterou je třeba udělat, je provést seriózní reformu toho, co znamená demokracie, a zlepšit její definici."

Vědci v rozhovoru popisují, co si pod tím představit. Kladou při tom důraz na slovo odpovědnost. Fungování společnosti srovnávají s fungováním rodiny, kdy každý člen by měl jednat ve prospěch celku. “Ať už jde o epidemii smrtelné choroby či o globální oteplování, nelze dále přihlížet tomu, že si každý bude dělat, co chce,” říkají. “Není možné, aby se každá země sama rozhodovala o tom, zda bude mít otevřené či zavřené hranice, nebo aby jednotlivec rozhodoval o tom, zda se nechá či nenechá očkovat.” 

Konec epidemie datují v lepším případě do roku 2025. Covid-19 ovšem současně vidí jako dar a šanci vytvořit lepší společnost. Dar, který lidstvo naučí, jak se vypořádat s náročnými situacemi, protože současná epidemie není zdaleka to poslední, co ho čeká. “Po tisících letech existence jsme se stali globální entitou. Globalismus má své výhody, ale i nevýhody, z nichž jednou je demokracie,” říká doslova profesor David Passing. Demokracie je podle něj důležitý mechanismus, který je ale zároveň velmi dětinský, protože vede ke ztrátě schopnosti určit, která informace je pravdivá a co je “fake”. Zmiňuje také, že bude třeba zřídit globální instituce s autoritativním hlasem. Svět totiž musí pochopit, že je třeba mluvit společnou řečí. “Naše vzájemná závislost není dobrovolná, je to existenční záležitost. Například, to co se děje v Číně se týká každého z nás. Potřebujeme globální instituci, která je dostatečně silná na to, aby řekla Číňanům: Nejezte zvířata, která mohou být rezervoáry nových virů. Článek se dále zabývá změnou životního stylu pod vlivem nových technologií a přechodem časti prožitků do virtuálního světa. “Začíná nový řád s novými pravidly,” uzavírají autoři svůj text. Jeho celé znění si můžete přečíst zde. (Portál Ynetnews vznikl v roce 2005 a má stejného majitele jako jeden z nejčtenějších deníků v Izraeli - list Jedi'ot achronot, který vychází od roku 1939. Reflex požádal redakci Ynetnews o svolení článek přeložit a nabídnout ho českým čtenářům. Čekáme na odpověď.)

Jak vypadá život v současném Izraeli, který je lídrem v uplatňování protiepidemických opatření?  Nakolik se tam daří přimět jednotlivce, aby jednali v zájmu celku? A kdo o zájmech celku rozhoduje? Reflex se zeptal Martiny Paletové, zdravotní sestry, která donedávna pracovala v jeruzalémské nemocnici, kde pečovala o pacienty po transplantacích. Jako dobrovolnice  se na přelomu loňského roku  ujala očkování prvních pacientů. Tehdejší atmosféru popisuje jako plnou optimismu a naděje.

Vzpomínáte na to ráda?

Ano, všichni jsme věřili, že vakcíny nám umožní vrátit život do starých kolejí. Když jsem očkovala, ujišťovala jsem lidi, že teď už bude všechno fajn. “Za týden vám přijde do telefonu zelený pas a s tím můžete hned vyjet za hranice,” říkala jsem jim, Vzpomněla jsem si na to, když jsem o pár týdnů později po návratu z Evropy seděla s dvěma dávkami vakcíny a třemi negativními testy deset dní v karanténě kvůli britské mutaci.  Mezi lidmi dnes panuje frustrace a pocit zmaru. Světlo na konci tunelu je stále v nedohlednu . A šrouby se pořád utahují. 

Jak konkrétně?

Třeba bez kompletního očkování - to znamená tři dávky - už si člověk ani nenakoupí - výjimkou jsou jen potraviny a léky. Před ostatními obchody, třeba s oblečením nebo drogérií, musí zákazník předložit ke kontrole covid pas. Zmatky panují v obchodních domech, kde je zboží v regálech smíšené. Zcela seriózně se řešilo, jak zabránit neočkovaným, aby si jej mohli koupit. Ve hře byly náramky, které měli u vchodu dostávat očkovaní, a které měly pomoci prodavačkám u pokladem rozlišit zákazníky. To se ale nakonec neujalo. Odmítli to sami provozovatelé supermarketů. U menších obchodů ale zákaz vstupu pro lidi bez covid pasu platí. 

Jak to lidé řeší?

Moji neočkovaní kamarádi přecházejí hranice a chodí do obchodů a restaurací do východního Jeruzaléma, protože na arabských územích nikdo Covid pas nekontroluje. Kupodivu úmrtnost je tam srovnatelná. 

Takže se všichni tváří, že opaření dodržují, ale ve skutečnosti hledají, jak tomu uniknout…

Nedávno byla ve zpravodajství reportáž o onkologické pacientce po chemoterapii, které lékaři nedoporučili třetí dávku vakcíny. Tím pádem ale měla propadlý covid pas, kde měla jen dvě dávky. Potřebovala si koupit klobouk, protože jí vypadaly vlasy. Ochranka ji ale nepustila dovnitř. Nakonec to vyřešila prodavačka, která všechny klobouky vynesla ven. 

Ani pro takové lidi neexistují výjimky? 

Je v tom docela zmatek, svévole. Někdy si říkám, jestli je to záměr? Třeba teď - když se mohou očkovat i děti - není jasně řečeno, jestli pravidla o zákazu vstupu do obchodu platí i pro neočkované děti. Dokud se očkovat nemohly, pak samozřejmě do obchodu chodily s rodiči. Ale teď se klidně může stát, že nenaočkované dítě do obchodu nepustí a situace je v podstatě patová, jedeni tvrdí to, druzí ono a neustálé řešení takových zmatků všechny unavuje, takže nakonec rodiče kapitulují a nechají dítě očkovat. Bez očkování totiž děti nemohou ani na mimoškolní činnosti, kroužky, sportovní aktivity, do restaurací a tak dále, takže to nemá řešení.

A co škola? Tam neočkované děti mohou?

Ano, ale problém nastává, když je některé dítě pozitivní. Pokud je třída ze sedmdesáti procent proočkovaná, pak jdou do karantény jen pozitivně testované děti plus děti neočkované, škola má umožnit výuku přes zoom, ale ne vždy je to možné. Pokud je ale ve třídě očkovaných dětí méně než sedmdesát procent, jde do karantény celá třída. Co taková situace znamená pro neočkované děti a rodiče si asi každý umí představit.

Asi bych se nebála použít slovo šikana…

Tak nějak. Samozřejmě, že všichni vědí, které dítě není očkované, takže nejen rodiče čelí nátlaku ostatních rodičů, ale odráží se to i mezi dětmi, pro které je to opravdu složitá situace. Výsledkem je, že v tuto chvíli už je plně - tedy dvěma dávkami - očkováno sedm procent dětí do 11 let a 50 procent dětí ve věku 12-15 let. Přičemž 5 procent dětí z té starší věkové kategorie už má tři dávky. 

V současné době se pomalu rozbíhá očkování čtvrtou dávkou, chvíli to ale vypadalo, že k tomu vůbec nedojde?

Ano těsně před Vánoci vakcinační komise očkování čtvrtou dávkou nedoporučila, protože se ukazuje, že varianta omikron zatím nezpůsobuje přetížení nemocnic. Ale teď už je to zase jinak. 

Já se sice snažím to sledovat, ale musím říct, že už jsem se v tom taky ztratila. Takže teď už zase ten odklad neplatí?

Pořád se to mění. Původně se mělo začít očkovat čtvrtou dávkou o Velikonocích, ale pak se začalo mluvit o tom, že bude nutné přeočkování už zkraje roku. A nakonec se s očkováním rizikových pacientů začalo už v prosinci. Před Vánoci ale - jak jsem zmínila - byla celá akce pozastavena, protože omikron údajně není tak nebezpečný ale teď už to zase neplatí. 27. prosince začal “vakcinační experiment”, tak se o tom doslova hovoří v médiích. Izrael tuto očkovací vlnu opět prezentuje jako velký úspěch - země je opět na čele pokroku a ukazuje světu cestu. V pondělí naočkovali čtvrtou dávkou v největší nemocnici v Izraeli 150 zdravotníků a 6000 ohrožených pacientů s oslabenou imunitou. Těm zdravotníkům, pokud vím, kontrolovali protilátky a očkovali jen ty, kteří je měli pod limitem. Jako úplně první se očkoval jeden z nejlepších izraelských kardiologů prof. Jacob Lavee - to byl také marketingový tah. Má to signalizovat, že se lidé nemusejí bát srdečních potíží. A hned na to ve středu oznámili, že na základě této úspěšné pondělní akce se bude s očkováním rizikových pokračovat, přičemž není jasné zda se budou i nadále kontrolovat protilátky A v pátek pak ohlásili, že budou očkovat seniory žijící v pečovatelských domech a sociálních a zdravotnických zařízeních. Další zřejmě budou následovat. 

Takže ten argument, že omikron není nebezpečný už neplatí?

Teď se argumentuje tím, že pokud se nakazí naráz velké množství lidí, pak i malé procento těžce nemocných může zahltit nemocnice. Zároveň panují velké obavy z toho, že při stávajících nařízeních by mohl omikron ochromit společnost. Protože pokud by pozitivně testovaní lidé i lidé po kontaktu museli do karantény, tak by se skutečně mohlo stát, že by zkolabovaly i základní služby. Takže se doba karantény zkrátila, z deseti na sedm dní, pokud je negativní test a na pět dní pro očkované nebo… no nechci jít do detailů protože je to neuvěřitelně složité a už nikdo asi neví, co má vlastně dělat. A do toho se čím dál víc začíná mluvit o švédském modelu, což dřív nebylo. Tedy všechno pustit a nechat omikron projít populací.

To se nedivím, zdá se, že lidi už neohrožuje omikron, ale opatření proti omikronu

Ano a kromě toho je ohrožuje ještě chřipka. Protože lidé s omikronem nemocnice neplní, zato jsou ale plné nemocnice lidí s chřipkou. Včetně dětí. Takže se apeluje i na očkování proti chřipce. 

Kdo tahle překotná opatření vydává? Izrael je totiž, jak už jste naznačila, velmi napřed oproti světu, všechna ta doporučení - očkovat čtvrtou dávkou, očkovat děti nebo těhotné a tak dále - tam přicházejí ještě dřív než je schválí instituce v USA. O tom, že by jim předcházely nějaké klinické studie ani nemluvě. Z toho usuzuji, že izraelští experti si musejí být vážně hodně jísti.

Pokud jde o zdravotní věci, tak ty má v gesci právě vakcinační komise při ministerstvu zdravotnictví. S ní je spjatý i poslední skandál. Channel 12 vyrukoval s informací, že lékařů je v této komisi méně než polovina. Ten panel má 90 členů ale jen 42 lékařů.

A kdo jsou ti ostatní? 

No právě. Sedí v něm třeba bezpečnostní důstojníci, veterináři, mluvčí ministerstva zdravotnictví, právní poradce, odborník na komunikaci a další je třeba úředníkem v jakémsi zdravotnickém středisku. Zkrátka větší část členů té komise nemá s vakcínami vůbec nic společného a mluví se o tom, že ani lékaři, kteří jsou tam zastoupeni, nepatří ke špičkám ve svých oborech. Doktor Tsachi Grossman, který v televizním vysílání obhajoval složení tohoto panelu doslova řekl, že názor taxikáře není o nic méně důležitý než názor lékaře. Na to moderátor Chanel 12 kontroval, že si připadá jak v Saturday Night Live, což je komediální televizní šou. Přitom Izrael má celou řadu světově uznávaných expertů, včetně nositelů Nobelových cen, ale ti v té komisi nesedí. (více o skandálu kolem obsazení komise si můžete přečíst zde)

A kdo navrhuje ostatní opatření, třeba ta v obchodech?

Je k tomu oficiálně zřízená “corona komise”, která vznikla už za Netanjahuovy vlády. V ní sedí i politici, například ministr zdravotnictví nebo zahraničí. Jenomže deník Haarec nedávno napsal, že tahle komise vlastně nemá na nic vliv. Premiér má totiž svůj panel odborníků, který se schází obden, nekdy dokonce denně a jednání tohoto panelu se z politiků většinou účastní jen on sám. Občas jsou přizváni někteří ministři pokud se jich téma bezprostředně týká. Rozhodnutí jsou většinou ihned uváděna do praxe, protože v Izraeli je nouzový stav už od jara 2020, takže většina opatření se obejde bez souhlasu Knesetu. Podle novinářů jsou jednání tohoto orgánu netransparentní a i jeho složení vzbuzuje otázky. 

Kdo v něm sedí, když ne politici? 

Jsou tam například představitelé armády, úředník zodpovědný za chod letiště, nebo vojenský lékař a epidemiolog Salam Zarka, kterému se přezdívá korona - car. Ale taky je tam třeba Ran Ahituv, který je odborníkem přes moderní technologie a kromě funkce premiérova poradce je partnerem v nadnárodní společnosti Entrée capital. (celý článek deníku Haarec je k dispozici zde)

Premiér Bennet, který je údajně posedlý daty a nechává si je prezentovat do nejmenších detailů, se podle novinářů zabývá podružnými věcmi, dlouze například řešil lokální výpadek dodávek antigenních testů nebo se rozzlobil, když zjistil, že se opožďuje pilotní projekt filtrace vzduchu v jakési školní třídě. 

Premiéra, který si vzal pandemii na starost si asi umíme dobře představit. Naftali Bennet také nedávno řídl zemi z bunkru, aby se připravil na situaci, že se rozšíří varianta, která unikne vakcínám. Jak to vlastně dopadlo? 

Ano, v rámci akce Omega se ukryl se v bunkru odolném proti jadernému výbuchu, odkud simuloval řízení země napadené novým smrtícím virem. Říkal, že provádíme válečné cvičení, abychom se připravili na novou variantu, která ještě ani neexistuje. A skutečně krátce na to se varianta, která uniká vakcínám, objevila. Takže to bylo velmi jasnozřivé. 

Jen to zatím nebyla Omega ale ”jen” Omikron. Omega, která je na konci řecké abecedy, asi ještě přijde. Co přesně bylo cílem toho cvičení? 

Toho cvičení se účastnily desítky nejvyšších představitelů země a cílem bylo prověřit, že všechna ministerstva jsou připravena na další vlnu, že si nemocnice poradí v extrémních podmínkách. Mimochodem, ta vlna se měla týkat viru nebezpečného zejména dětem. 

Jak dopadla Vaše nemocnice? Poradila si?

My jsme si toho cvičení v nemocnici všimli jen podle toho, že jsme měli spočítat jestli máme dost ochranných pomůcek. Zjistili jsme že na na našem oddělení nejsou, což byl průšvih. Ale jinak to bylo absurdní, jako všechno. Premiér z bunkru vydával nějaké příkazy a než to došlo k nám, tak to nějak vyšumělo.

Vy jste teď v Česku a vypadá to, že se do Izraele hned tak nevrátíte. Proč?

Život v Izraeli byl úžasný, už teď se mi strašně stýská a nejraději bych hned jela zpátky. Jenomže ta neustálá nejistota, co zase vymyslí, jestli mě vůbec pustí za rodiči a tak dále, mě vedla k tomu, že jsem v nemocnici dala výpověď a vrátila se po letech do Česka. Izrael má totiž v podstatě uzavřené hranice. Jako občan Izraele nesmíte vycestovat do červené země. A obráceným směrem sice vlastní občany - nikolv cizince - pouštějí, ale i t musejí při návratu nejdříve do karantény. Cizinci se do země vesměs vůbec nedostanou, nedávno bylo na několik dní uzavřeno i letiště Bena Guriona. Myslím, že to nebylo myslitelné ani za minulého režimu u nás. 

Jak to řeší lidé, kteří potřebují cestovat? 

Žádají o speciální povolení. Je přesně stanoveno, kdo může dostat výjimku. Třeba prarodiče smí přijet deset dní před narozením vnoučete, nebo rodiče na svatbu. Existuje taky výčet rodinných příslušníků, kteří mohou přijet na pohřeb. 

A co ti, kteří se do výjimek nedostanou?

Mám například kamarádku, která je britskou občankou a žije s manželem a dětmi v Izraeli. Nemá izraelské občanství, jen trvalý pobyt, protože získat izraelské občanství není úplně jednoduché. Ted uvízla ve Velké Británii a jako cizinka nemůže zpět ke svým dětem, protože Británie je v červené zóně. A její rodina ze stejného důvodu nesmí do Británie, takže ona neviděla svoje děti už měsíc. Já sama jsem měla taky problém, když jsem jela na návštěvu do Česka. Pracovala jsem tehdy v telavivské nemocnici a tady platí opatření, že zdravotníci, musejí mít krom všech náležitostí ještě navíc i svolení zaměstnavatele k odjezdu ze země. Počet takových povolení je ale omezený takže zaměstnavatel, i kdyby chtěl, ho nemůže vždycky udělit. Ale dá se to obejít tím, že dáte výpověď a po návratu se necháte zase přijmout. Já pořád říkám, že vy ani nevíte, jak to tady v Česku máte pořád dobré. 

A to nikdo neprotestuje?

Každý týden v sobotu večer po skončení šabatu se konají protesty v Tel Avivu proti covid pasům a plošnému očkování dětí. Já jsem se naposledy účastnila 27.11. Tehdy tam bylo okolo 5 tisíc lidí. Od prosince se protesty přesunuly do Raanana před dům premiéra Benneta. Těsně před Vánoci protest rozehnali vodními děly a několik demonstrantů bylo zraněno. Protesty nejsou velké, sice pořád ještě zbývá hodně neočkovaných, ale těch, kteří jsou ochotni kvůli tomu vyjít do ulic, není mnoho. I když jejich počty rostou. Protestních akcí se taky účastní někteří renomovaní odborníci, třeba onkoložka Raya Leibowitz, dětská lékařka Rebecca Carmi nebo profesor hebrejské univerzity imunolog Tzvika Granot. 

V Česku si při protestních akcích část lidí připíná žlutou hvězdu a represe kvůli očkování přirovnávají k pronásledování Židů za války. Jak se na to dívají Židé? Uráží je to? 

Ten pohled na to asi nebude stejný u všech. Ale rozhodně tady jsou i lidé, kteří prošli koncentračními tábory, a kteří sami takové srovnání dělají. Říkají, přesně takhle to tenkrát začínalo - nejdřív jsme nesměli do školy, nesměli jsme do obchodu, zakázali nám jezdit na kole nebo mít rádio. Dneska nám dělají totéž, protože se nechceme očkovat. A to řekne babička, která má na předloktí vytetované číslo z Osvětimi. Pro ně ta situace musí být obzvlášť těžká, protože strach, který mají lidé s takovou životní zkušeností z toho, co může následovat, je ještě někde úplně jinde než si my si umíme představit. I kdyby to byl strach iracionální. Oni totiž zažili, kam až zlo může dojít 

Jenomže odpůrci namítnou, že židovství je něco, co se nedalo změnit. Zatímco naočkovat se - a tím se vyhnout represím - může každý. 

Na to oni říkají, že i očkování může být otázka principu, víry … Vzdát se své náboženské víry pro Židy znamená zemřít, ale i vakcínu mohou někteří lidé odmítat ze stejného důvodu. Z obavy, že jim přivodí smrt nebo těžké následky. Nakonec, kdo dnes může s čistým svědomím říct, že čtvrté dávky, které ani nebyly klinicky vyzkoušené, jsou stoprocentně bezpečné? Takže je to pro ně obojí principiální záležitost a proto se nezdráhají to srovnávat. 





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.