Jeden z nejvýznamnějších anglofonních autorů kontinentu, v Irsku žijící Brit David Mitchell (52), navštívil poprvé v životě Prahu – nejen kvůli prestižnímu festivalu Svět knihy, ale i kvůli svým oblíbencům Kunderovi a Meyrinkovi. Z jeho devíti románů známe asi nejlépe Atlas mraků (stejně jako Sen číslo 9 se dostal do finále Bookerovy ceny), nyní mu však česky vyšla čtenářsky podstatně přístupnější Utopia Avenue, román plný radosti z rokenrolu. Za dva týdny uvidíme v kinech další Mitchellovo dílo: spoluvytvořil scénář čtvrtého Matrixu.
Kromě románů píšete také scénáře, povídky, operní libreta, překládáte z japonštiny. Jak jste strávil pandemický rok?
Psaním. Nebylo to vlastně až tak odlišné od mého běžného života; jsem spisovatel, žiju na západě Irska, nechodím moc ven… Pro zbytek světa byla koronavirová přestávka obrovskou změnou, pro mě a moji rodinu ne. Mohl jsem díky ní pracovat na filmových projektech – měl jsem dva nápady na scénáře televizních seriálů, na kterých jsme s kamarády chtěli dělat léta letoucí, ale nikdy to neklaplo, protože oni jsou filmaři a mají děsně práce. A já občas taky. S jedním nápadem přišla moje přítelkyně Lana Wachowská, jedna z tvůrkyň Matrixu. A taky mi loni v létě vyšla Utopia Avenue. Nemohl jsem vinou protipandemických opatření odjet na třítýdenní turné do Spojených států, takže jsme vymysleli digitální knižní turné, které jsem mohl podniknout ze své ložnice nebo pracovny. Žádných šestnáct různých měst v osmnácti dnech jako obvykle.
Je pro vás koronavirová doba něčím inspirativní?
Moje příští kniha bude, tedy už vlastně je, sbírka asi třicetistránkových propojených povídek a děj jedné z nich se odehrává během covidové pandemie. Ale mnohem víc mě virus ovlivnil nepřímo. Díky pandemii jsem například začal znovu číst. Hladově, klidně dvě knihy týdně, jako nějaký literární recenzent. Velmi mi to prospělo.
Jak moc změnil covid-19 svět literatury?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
