Anh Thu Nguyen Thi byla svého času jediná Asiatka v české školní třídě; narodila se v Praze, rodiče pocházeli z Vietnamu. Z dítěte tržnice se stala herečkou, která pak vystudovala ekonomii na prestižní soukromé univerzitě v Kalifornii. Ambice ji ženou ze start-upu do start-upu a ani pandemie koronaviru její plány nezastavila, jen ji přesadila z Británie do Mexika. Brzy si o tom přečteme v autobiografii, kterou Anna Nguyen (29) napsala pro inspiraci nejen příslušníkům generace Z.
Povídáme si přes video po Skypu na lince Děčín–Ciudad de México. Co tam vlastně děláte?
Jsem teď oficiálně digitální nomád. V Londýně, kde jsem nějakou dobu pracovala, nemělo během pandemie cenu být a platit britský nájem. V únoru 2020 jsem lyžovala v Itálii a zasekla se tam, načež mi v Londýně řekli: „Radši work from home.“ Takže jsem přijela do Česka, kde jsem za zavřenými hranicemi zkejsla na tři nebo čtyři měsíce. Všechno oblečení ve skříních v Londýně, tady tři použitelné outfity… Věci jsem dala na charitu, pár krabic si hodila k rodině, řekla jsem, že budu žít z kufru, a od té doby jsem tak nějak všude.
Četla jsem jako jedna z poroty rukopis vaší autobiografie v rámci Literární ceny Knižního klubu. Dozvěděla jsem se z ní, že jste jako devítiletá neherečka vyhrála konkurs na hlavní roli v sedmidílném seriálu ČT Josef a Ly, který se vysílal od roku 2004. Jak to přišlo?
Dokopali mě rodiče, táta viděl inzerát v televizi a doprovodil mě. Vzali nás oba. Generace mých rodičů se narodila ještě ve Vietnamu a vůči Čechům, a zejména vůči jejich televizi nechovala úplně důvěru – moc nerozuměli česky a české kultuře. Tvůrci tak měli problém ten seriál vůbec obsadit, režisérka Zuzana Zemanová-Hojdová chodila osobně rekrutovat lidi do tržnic…
Váš tatínek hrál vašeho tátu v tomhle seriálu i později v nekonečné Ulici na Nově, postavu Lan jste točila do svých patnácti let. Hlídal vás hodně?
Ve svých devíti jsem nevěděla nic a můj táta chtěl pomoct mně i seriálu Josef a Ly, prostě mu to připadalo jako dobrý projekt, přiblížit život Vietnamců v Česku lidem. Neměla jsem bůhvíjaký talent, z herecké rodiny jsem taky nepocházela… Chtělo se po mně hlavně to, abych jako rodilá mluvčí češtiny hovořila špatně česky; najali mi na to specialistku, ačkoli jsem měla výslovnostní i gramatické chyby dobře odkoukané třeba od svých rodičů. Štáb neměl moc na vybranou a já uměla na rozdíl od svých pěti malých konkurentek slušně číst a nestyděla jsem se. Naštěstí jsme s tátou neměli až tolik společných scén, kdy by nutně musel být na placu, takže jsem mohla být relativně sama sebou, kecat se stejně starými herci o věcech ve vietnamské komunitě naprosto zakázaných, jako byly parties, drobné podvádění ve škole a tak podobně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
