Jako kluk byl schopen na chatě v Klánovicích trefovat šest hodin v kuse míčem stromy. Před dvaceti lety dělal po nocích provozního i barmana, aby přes den mohl trénovat dorostence. Šest let zpátky na Viktorce Žižkov nedostal víc než rok plat, přesto zůstal. Věděl, že šance vést druholigový tým se nemusí opakovat. Nyní pracuje ve Slavii s miliardovým rozpočtem a dlužno říct, že velmi efektivně. Odměny za účast v evropských pohárech plní klubovou kasu, cena hráčů pod jeho vedením stoupá do neskutečných výšek, a hlavně: znovu naučil fanoušky být pyšný na svůj klub. Letos s ním získal historický, dvacátý ligový titul. Jeho vzor, německý trenér Jürgen Klopp, kdysi řekl: „Necítím tlak. Vidím pouze příležitost.“ Jindřich Trpišovský (44) ji využil dokonale.
Velký fanda fotbalu Jaromír Nohavica pro Reflex kdysi řekl: „Kouzlo fotbalu je, že je stejně samozřejmý, jako že dýcháme. Nepotřebujete nic, ani se učit bruslit, ani jezdit pozadu. Hokej už je řemeslo, fotbal je přirozenost.“ Souhlasíte s ním?
Do jisté míry ano. Fotbal si v životě vyzkouší snad každý kluk nebo holka, není potřeba mít drahou výstroj. Můžete ho hrát i v polobotkách a jeden balón je pro všechny. Pokud se ale bavíme o profesionální úrovni, tam už je to složitější.
Vnímáme fotbal jako složitou, nebo jednoduchou hru?
Pamatuju si známého – taky trénoval – a ten říkal hráčům: Nehledej nic složitého, je to hra pro blbce. Jelikož se v tom prostředí pohybuju, vím, že to není pravda. Na špičkové úrovni vyžaduje fotbal absolutní komplexnost. Mluvím o fyzických i mentálních dispozicích hráčů. Dřív když byl někdo silný v soubojích, řezal to a všichni se ho báli, jakkoli působil nefotbalově, stačilo to. Dnes se takový hráč na nejvyšší úroveň nedostane. Fotbal je jednoduchá, ale zároveň strašně náročná hra, protože je to jediný sport, kde technickou i pohybovou složku vytvářejí nohy. Nejsou tak šikovné jako ruce, navíc je používáte až do velké fyzické únavy, protože se nevozíte ani na bruslích, ani na kole. Což je unikátní.
Můj táta učil na kytaru a říkal: Je to jediný nástroj, kde se tón tvoří bezprostředně rukama. Možná v tom jsou fotbal i kytara ryzí.
Přesně tak. Fotbal je o to těžší, že míč nemáte v zorném poli. Máte ho u nohy, takže neustále zapojujete periferní vidění.
Když váš kolega Jürgen Klopp, trenér Liverpoolu, nedávno převzal v Anglii ocenění Trenér roku, v děkovném proslovu připomněl, že když se kdysi setkal s jinou trenérskou legendou, Alexem Fergusonem, bylo to pro něj něco jako papežská audience. Máte vy svého papeže?
Mám, ale nesetkal jsem se s ním. Jürgena Kloppa!
V čem je jedinečný?
Neomylností při výběru posil. On drahé hvězdy kupovat nemusí, on si je vyrobí. Co se týče domácí scény, když jsem se ocitl ve vrcholovém fotbale, bylo pro mě klíčové setkání s Pavlem Vrbou, který svou Plzeň dokázal pozvednout na evropskou úroveň. Začal trénovat v době, kdy světový fotbal přecházel z osobního na zónové bránění, ale u nás se po hřištích stále pohybovaly dvojičky hráčů, které se navzájem hlídaly, a jednoho útočníka bylo schopno hlídat i pět obránců. Nic atraktivního. V lize hrála všechna mužstva stejně. A najednou se objevil v Plzni Vrba a šel proti proudu: poslal do útoku víc hráčů, útočili i obránci a ono to fungovalo. Úplně změnil český fotbal. To mu nikdo nevezme.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
