nahoru

Ján Valo: V Iráku jsme postupovali v prvním sledu, před veřejností se o tom mlčelo. Nechápu proč?!

HANA BENEŠOVÁ1. srpna 2020 • 09:00
Ján Valo: V Iráku jsme postupovali v prvním sledu, před veřejností se o tom mlčelo. Nechápu proč?!
foto: Nguyen Phuong Thao

Před třiceti lety, v noci 2. srpna 1990, vpadla irácká vojska do Kuvajtu. Během několika hodin dobyla hlavní město, následující den obsadila celou zemi. Československá vláda iráckou agresi okamžitě odsoudila. Prezident Václav Havel si přál, aby se Československo zapojilo do mezinárodní koalice, hájilo demokratické hodnoty. Československým vojákům velel plk. Ján Valo (83). „Válka v Zálivu byla největší válečnou operací od druhé světové války,“ říká dnes velitel československé protichemické jednotky. „Podle hodnocení spojenců jsme naší armádě vrátili dobré jméno.“

Vybavíte si okamžik, kdy jste se dozvěděl, že Irák vtrhl do Kuvajtu?

Pamatuji si to velice dobře, jelikož se mě to bezprostředně dotýkalo.

Jak?

V té době už v rámci Správy zahraničních vztahů generálního štábu existovalo oddělení mírových sil OSN, jež jsem vedl. Zřízení tohoto oddělení jsem složitě prosazoval od roku 1986. Pořád se jen mluvilo o boji za mír, o zapojení do mírových operací ale ani slovo… Chtěl jsem, abychom měli mírové síly OSN. Vytvořit je byl můj sen. Když v roce 1988 mírové síly OSN získaly Nobelovu cenu za mír, moje koncepce byla konečně schválena. Na podzim 1990 vzniklo Výcvikové středisko mírových sil OSN v Českém Krumlově.

Rada bezpečnosti OSN jedno­myslně odsoudila invazi do Kuvajtu v rezoluci číslo 660 ihned 2. srpna 1990.

Československá vláda týž den vyzvala Irák k okamžitému zastavení vojenských akcí a bezpodmínečnému stažení iráckých jednotek z Kuvajtu. Vrchního velitele ozbrojených sil, prezidenta Václava Havla, zpráva o obsazení Kuvajtu zastihla na dovolené na Bermudách. Okamžitě volal do Prahy. Přál si, aby se Československo stalo součástí protiirácké koalice, hájilo mezinárodní právo a demokratické hodnoty. Tehdejší ministr obrany generál Miroslav Vacek ovšem soudil, že armáda má jiné priority, nejdřív se musí vyrovnat s následky politických změn. Vyslání vojáků do Zálivu označil za prezidentův požadavek. Rozhodnutí vrchního velitele ozbrojených sil se však musel podřídit. Na základě rozkazu ministra obrany byla organizací a přípravou československé jednotky pověřena Správa zahraničních vztahů generálního štábu. Realizace padla na oddělení mírových sil OSN.

Tedy vaše oddělení.

Zprvu utajovaná příprava probíhala na pěti místech – chemický odřad byl v Liberci, zdravotní v Hostivici, týl a technici v Horních Počaplech, výsadkáři v Prostějově a spojaři ve Slaném, kde se pak soustředila i celá jednotka. V září 1990 Václav Havel o této skutečnosti oficiálně informoval veřejnost. Ministr zahraničí Jiří Dienstbier 3. října v New Yorku při jednání s generálním tajemníkem OSN Javierem Pérezem de Cuellar potvrdil odhodlání vyslat do Zálivu československé vojáky. V říjnu naši účast v mezinárodní operaci odsouhlasilo Federální shromáždění.

Na zapojení Československa do mnohonárodních sil OSN vám hodně záleželo. Využil jste i svých diplomatických kontaktů.

Tak trochu jsem to postrkoval... Znal jsem se velmi dobře s americkým leteckým přidělencem plukovníkem Edwinem Motykou a egyptským vojenským přidělencem generálem Emamem. Kvůli Zálivu jsem se s nimi setkal už v srpnu. Oba byli bezvadní chlapi a naší účasti při osvobozování Kuvajtu byli nakloněni. Pravidelně o tom československou stranu ujišťovali a dotazovali se na průběh příprav. Přes plukovníka Motyku jsem pak zajišťoval přepravu jednotky americkými vojenskými letouny. Po skončení operace Pouštní bouře americký vojenský přidělence napsal: „Před zraky celého světa jste vrátili armádě ČSFR její dobré jméno.“

 

Jak probíhal výběr dobro­volníků?

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 1 Kč měsíčně




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější