nahoru

Každý v sobě máme nějakého svého prezidenta, říká český herec Viktor Dvořák

Tereza Spáčilová20. července 2020 • 19:30
Každý v sobě máme nějakého svého prezidenta, říká český herec Viktor Dvořák
foto: Nguyen Phuong Thao

Hned v první minutě je to celý Havel. Jeho proměna ve stejnojmenném novém filmu je tak dokonalá, že jsem si to při projekci, kterou pro nás uspořádal režisér Slávek Horák, musela okamžitě zapsat: Viktor Dvořák (40) je chameleón formátu Joaquina Phoenixe.

„Zaslechl jsem škrábat propisku, pochopil jsem, že si děláte poznámky, a poněkud jsem znervózněl,” usmíval se představitel nejslavnějšího českého disidenta a byla v tom i špetička pověstné havlovské plachosti. To už jsme seděli v parku na lavičce letní Stromovky, pili pivo a střik a pábili na adresu čerstvého filmového zážitku.

Nějaké další dojmy kromě toho, že jste slyšel propisku? Díval jste se na sebe, nebo na příběh Havla?

Jak kdy. Našly by se scény, u nichž jsem si nebyl jistý vyzněním, ty jsem vnímal vysloveně pracovně, ale většinu filmu jsem zhltnul čistě jako divák. Což by mohl být dobrý signál.

Vyjevil vám hotový film něco, co jste během natáčení nepochytil?

Obsahově ne, ale překvapilo mě několik silných momentů a replik, u nichž jsem si až teď uvědomil, že mají nadčasovou platnost.

Například?

Magor před soudem říká něco ve smyslu „jestli půjde někdo ze skupiny do vězení, chci být zavřený taky“. A přihlížející Havel, do té doby politicky spíše laxní, právě dochází k zásadnímu poznání: takhle chce přemýšlet a tudy chce jít. Poprvé pochopí a přijme hodnotu, která pro něj bude určující, a je v tom něco úlevného a radostného. Bez ohledu na tíživost situace.

Přiznám se, že sama jsem toho o raném Havlovi moc nevěděla. Netušila jsem například, že bylo nějaké „selhání“ ve vězení.

Zrovna tenhle moment byl nesmírně zásadní nejen pro film, ale i pro Havla samotného. Což mi potvrdila i Anna Freimanová z Knihovny Václava Havla. Při prvním pobytu v kriminále podepsal prohlášení, že dá ruce pryč od politických záležitostí a bude se věnovat jen psaní, ale strašně se tím prý trápil, bral to jako selhání. Nikdo mu to nevyčítal tolik, jako si to vyčítal on sám. Současně to ale byl důležitý odrazový můstek, právě tehdy, myslím, sebral všechnu sílu k tomu, aby už nikdy znovu nepovolil.

Co by měl film o Havlovi lidem sdělit?

Znovu se vrátím k momentu, kdy si Havel uvědomí Magorovo poselství: když se pro něco rozhodnu a považuju to za platné a správné, budu dělat všechno, co si to žádá, bez ohledu na následky. Tenhle princip platí do dneška a bude fajn, jestli si ho lidi v našem filmu přečtou.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 1 Kč měsíčně




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější