„Rozloučení s koronavirem o letní noci, červencové či srpnové, a potom za pár týdnů už do útrob divadel na svá sedadla, do té nenapodobitelné vůně divadla,“ plánuje v profilovém rozhovoru pro Reflex č. 19 Boleslav Polívka, herec a majitel brněnského soukromého Divadla Bolka Polívky. Nic však není v současné době vzdálenější realitě. Je tu jen divadlo, které se nedá otevřít, a herec, který v něm nemůže hrát. Živá kultura se kvůli nejasným rozhodnutím a často protichůdným vyjádřením vlády momentálně nachází ve stadiu klinické smrti. Ukázku ze vzniku zdánlivě humorného rozhovoru, který vychází v Reflexu ve čtvrtek 7. května, si můžete poslechnout ve videu v úvodu článku.
Pro uzavřená divadla je datum zahájení činnosti stanoveno na 11. května, hrát se může maximálně pro 100 osob včetně divadelního personálu. O letních scénách, které mají v České republice obrovskou tradici, rozhodnuto není vůbec; 200 diváků je také absurdně malý počet. Většina indoorových divadel navíc stejně musí zůstat zavřená i po 11. květnu, protože scénám sto prodaných vstupenek náklady nezaplatí ani náznakem. A pro malá divadla je pro změnu likvidační jeden a půlmetrový rozestup mezi diváky.
„Plavci se stýská po vodě. Přespolnímu běžci po krajině. Herci po jevišti. Člověk ani netuší, jak mu to hraní chybí,“ říká Polívka v rozhovoru a nejsou to jen plané stížnosti divadelní hvězdy, která hrála Krále Leara, Falstaffa i Shylocka, což je mimochodem pro jednu hereckou kariéru zcela unikátní shakespearovská kombinace.
Ve stejně nejisté a nejasné situaci jako on je v tuto chvíli 250 000 lidí pracujících v kultuře; čekají na vyjádření vlády. Ve druhém otevřeném dopisu na to apeluje i Asociace producentů a promotérů v oblasti kultury ČR ze dne 5. května.
A Bolek Polívka? Rád by se místo vyčkávání učil nebo aspoň si opakoval role. „Když se učím, jen občas uhnu a jdu si do svých veršů. Ale zase se volně vrátím, nikdo si toho nevšimne, snad kromě Williama. Mám na Shakespeara dobrou metodu. Učím se jeho věci od veršů, které se mi nejvíc líbí. Od těch nádherných metafor, co on má, až po nejobyčejnější věty. Ty se mi učí nejhůř. Pak se tady na té své zahradě procházím a už se těším do zkušebny na zkoušku, že to tam rozbalím a že bude režisér čubrnět, co mu nabízí ochotník z Vizovic. A najednou, jak se do toho člověk pustí, začne si to dělat tak trochu sám podle sebe. A to není dobrý. Třeba u Moliérova Lakomce mi dal režisér Standa Moša víc volnosti a pak mi začal říkat Boliére. Rozumějte Jean-Baptiste Boliére.“
Celý rozhovor s Bolkem Polívkou najdete v Reflexu č. 19, který je k dostání od čtvrtka 7. května v trafikách a na webu ikiosek.cz.
