Michal Dočekal: Z viru strach nemám. Přijď a rozdáme si to, srabe! | Reflex.cz
nahoru

Michal Dočekal: Z viru strach nemám. Přijď a rozdáme si to, srabe!

Tereza Spáčilová13. dubna 2020 • 19:30
Michal Dočekal
Michal Dočekal
• foto: 
Archív

Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát Michal Dočekal, režisér a umělecký šéf Mětstských divadel pražských.

Co vám chybí?

Chybí mi dostatečná sebedisciplína, zjistil jsem. Home office je náročný na udržení řádu a soustředění. Chybí mi znalosti české gramatiky v rozsahu učiva sedmé třídy ZŠ. Na matematiku mne rodinná školní rada raději nepouští. Ale celkem slušně zvládám počty pro druhou třídu.

Co naopak nechybí?

Líbí se mi ten klid po městě, zatím mi enervovaný shon běžného provozu nechybí.

Je něco pozitivního na domácí karanténě?

Umyl jsem dveře od koupelny a dnes se pouštím do hloubkového čištění koberců.

Rozčílilo vás něco v posledních dnech?

Ani ne, i když to, že ministerský předseda čte materiály, které jsou vytištěny na papírech firmy, se kterou nemá nic společného a všem nám tvrdí, že není jeho – to by mne rozčílit mělo, ale mám to zakázáno od lékaře.

Co vás naopak rozesmálo?

Rabín, který tvrdil, že corona virus je trestem Božím za homosexualitu a pak byl pozitivně testován.

Co čtete?

Mám zvyk pohybovat se čtenářsky ve více knihách, takže : Orlando Figes - Natašin tanec, Stephen Parker - Bertolt Brecht, Kingsley Amis - Plukovník Sun.

Na co se díváte v televizi?

Nemám televizi.

Jakou posloucháte hudbu?

Poslední singl Trickyho a to mne navnadí a pak vše od něj. This Mortal Coil a Art Zoyd, když pracuji, k luxování si pustím Nine inch nails.

Jak získáváte informace?

Z internetu a Rádia Plus

Z čeho máte strach?

V prvních dnech karantény byla Městská divadla pražská poctěna titulem Divadlo roku – mám strach, abychom se dostali do obrátek, v kterých jsme byli před pandemií, aby se k nám (a nejen k nám) vrátili diváci. Mám obavu o osud lidí, kteří se ocitli den za dne bez příjmu - v naší branži jsou to umělci na volné noze a nezávislá kultura vůbec. Mám obavu o osud malých nakladatelství a tak dále. Ale taky mám obavu, že různé jiné strachy, často iracionální, posílí moc populistů a autokratů. Trochu paradoxně se nebojím, že se nakazím. Je to asi naivní, možná hloupé, ale z viru já osobně strach nemám: přijď a rozdáme si to, srabe!

Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?

Myslím, že nikdo nezapomeneme na stav, kdy se svět zastavil.

Čemu věříte?

Chtěl bych věřit tomu, že si ze současné situace odneseme některá pozitivní ponaučení – lidský svět se zastavil a zpomalilo se i ničení planety. Měli bychom pandemii vnímat jako varování i výzvu k nápravě.

Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?

To je osobní, nic co by se hodilo do časopisu – měl jsem narozeniny a dcery mi vytvořily krátký animovaný film.

Změnil jste stravovací návyky?

Ne

Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?

Televizi nemám shodou okolností (i díky karanténě), ale ukazuje se, že mi nijak nechybí. Asi to tak zůstane.

Koho si dnes vážíte?

Vážím si samozřejmě všech lidí, kteří jsou v první linii, ale taky bych chtěl zmínit svoji maminku, která je v rizikovém věku a zvládá klauzuru statečně a s dobrou náladou.

Další „koronavirové“ dotazníky si přečtěte zde >>>

Tereza Spáčilová




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější