Koněv a ruská drzost. Česko se stará o tisíce válečných hrobů a pomníků, Rusové o naše nikoli | Reflex.cz
nahoru

Koněv a ruská drzost. Česko se stará o tisíce válečných hrobů a pomníků, Rusové o naše nikoli

Viliam Buchert13. dubna 2020 • 08:30
Koněv a ruská drzost. Česko se stará o tisíce válečných hrobů a pomníků, Rusové o naše nikoli
foto: Blesk:Robert Klejch

Odstranění sochy sovětského maršála Koněva z veřejného prostranství v Praze 6 vyvolala v Rusku mimořádně prudké reakce. Jako vždy je ale na ruské straně provázejí nesmyslné požadavky a drzé vyhrožování. Zatímco české ministerstvo zahraničních věcí „striktně odmítlo zásahy státních orgánů Ruské federace do vnitřních záležitostí České republiky“, proruští aktivisté u nás bez ohledu na kontext dál produkují stejné nesmysly jako Moskva. Podívejme se ovšem na fakta, které nezmění dezinformacemi ani Rusové, ani jejich čeští pohůnci.

Pomník maršálu Koněvovi byl v podobě sochy v nadživotní velikosti a podstavce odhalen v Praze 6 - Bubenči 9. května 1980 u příležitosti 35. výročí osvobození Československa. Byla to zakázka tehdejšího komunistického režimu (slavnostního odhalení se zúčastnil i bolševický premiér Lubomír Štrougal), který byl zcela v područí totalitní Moskvy. Dílo je dnes majetkem Prahy 6 a její zastupitelstvo se jí rozhodlo 3. dubna odstranit. Každý může mít na odstranění pomníku jakýkoli názor, ale současně je jednoznačné, že se tak stalo v demokratické zemi demokraticky zvoleným zastupitelstvem. Pokud to někdo v autoritářské zemi, jakou je Ruská putinovská federace, nechápe, jen to svědčí o tom, že demokratické mechanismy jsou tomuto státu nadále cizí.

Navíc to, co ruské instituce dokázaly za posledních pár dní ke kauze Koněv vyprodukovat, hraničí s duševní poruchou, které se říká paranoia. Ta se vyznačuje bludy, stihomamem a chorobnými představami o vlastním ohrožení. Paranoidní představy, někdy spojované i s konspiračními teoriemi (ano, to slyšíme a vidíme u Koněva také) mohou být neurotického nebo psychotického původu. Jak je tomu v tomto případě u ruských představitelů, nevíme. Ovšem i oni doufejme tuší, že pokud mají být jejich výhrady brány vážně, je potřeba uvádět věrohodná fakta a argumenty.

V čem Rusové lžou

V posledních letech už několikrát různí ruští politici řekli, že by Česko mělo „vrátit“ Koněvovu sochu. Vrátit komu? Nikdy to nebyl ani majetek Sovětského svazu a ani Ruska. Je to majetek Prahy 6. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu, vrchní pobočník prezidenta Putina, přesto poslal českému ministrovi obrany Lubomíru Metnarovi dopis, ve kterém požádal o „sochu maršála Koněva“. Buď Šojgu netuší, že to Metnar nemůže udělat, ale spíše se jen rozhodl „zatlačit“ na vyšší úrovni a tím celou věc medializovat.

Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová podle agentury TASS ke kauze řekla, že „odstranění sochy Koněva je zločin, který nezůstane bez odezvy“. To zní od představitelky státu, který nechává vraždit své politické oponenty, obzvlášť absurdně.

Ještě dál šel Vyšetřovací výbor Ruské federace, který zahájil kvůli odstranění sochy trestní stíhání. To už je vyložená drzost a nebývalé vyhrožování. „Dokazuje to neúctu ke společné paměti a historii boje sovětského lidu proti fašismu,” sdělila ale mluvčí výboru Světlana Petrenková.

Na rozdíl od proruských aktivistů, ke kterým patří Pražský hrad, nejrůznější levicoví fanatici, dezinformační weby či poslanec Foldyna, zachovalo naštěstí chladnou hlavu české ministerstvo zahraničí. To ve svém stanovisku suše vysvětlilo, že „Česká republika si váží všech obětí vojáků Rudé armády, kde kromě Rusů za naše osvobození bojovali i Ukrajinci, Bělorusové a další národy tehdejšího Sovětského svazu. Socha maršála Koněva je válečným pomníkem a vztahuje se tak na ni Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993, přemístění sochy ale není v rozporu s jejím zněním. MZV očekává, že se sochou bude zacházeno důstojně.“ To je v intencích toho, že Koněva radnice Prahy 6 nenechala rozbombardovat, ale pečlivě ji přemístila do depozitáře a později má putovat do Muzea Paměti 20. století.

Česká diplomacie také ruskou stranu upozornila, že „místní samospráva v České republice je nedílnou součástí ústavního zřízení našeho státu. Stíhání jejich demokraticky zvolených představitelů cizím státem za plnění jejich mandátu je z pohledu ČR nepřípustné. Příslušná ruská legislativa – navíc uplatňována retroaktivně – nebude ve vztahu k ČR nijak vymahatelná.“ Rusové to samozřejmě ví, ale propagandisticky se snaží problému využít.

A co Rusové nedělají

Úřad ministra Tomáše Petříčka pak Rusům připomněl jednu nesmírně podstatnou věc, o které se v souvislosti s Koněvem moc nemluví. Ta dokazuje, že Moskva se často ukájí v nesmyslech a lže. Ve stanovisku českých diplomatů se píše: „Rádi bychom ruské straně připomněli, že zatímco se Česká republika na svém území řádně stará o 4224 válečných hrobů, památníků či pomníků, na něž se na rozdíl od sochy maršála Koněva vztahují ustanovení Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vzájemném udržování válečných hrobů z roku 1999, na území Ruské federace nebyly dodnes i přes několikaletá jednání na úrovních místních samospráv, obnoveny válečné pomníky padlých československých legionářů v Samaře a Novokujbyševsku – Lipjagy a dalších místech v Ruské federaci.“

V těchto několika větách je jasně vysvětleno, že výpady ruské strany jsou neadekvátní, svým způsobem nebezpečné a někdy přesahují cokoli, co by se dalo označit za normální jednání. Například ruský ministr kultury Vladimir Medinskij loni v září přirovnal starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře k členu nacistické strany. „Starosta jakéhosi obvodu řekl, že rada se bude zabývat demontáží památníku osvoboditeli a zachránci města. Je to takový místní gauleiter,“ řekl Medinskij v severoruském Murmansku při rozhovoru s novináři. Slovo gauleiter přitom odkazuje na vůdce regionální pobočky německé nacistické strany NSDAP. Třeba je pan Medinskij jenom nemocný a neví, co říká.

V celé té ruské palbě zazněla rozumně snad jen slova dcery maršála Koněva, Natalji Koněvové. Ta už loni v armádním týdeníku Zvezda navrhla, že se pokusí navrhnout, aby byl památník jejího otce převezen do Moskvy. Proč ne, pokud s tím bude Praha 6 jako majitel sochy souhlasit. Bylo by to možné řešení sporu, ve kterém nebude smír nikdy existovat. Byla by to cesta k uklidnění vášní. Protože nemístné vyhrožování a bludy ruských politiků situaci nijak neřeší, naopak ji pouze vyostřují a dramatizují.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější