Druhý den sudetoněmeckého sjezdu by se dal nazvat jako česko-německé překřikování.

Druhý den sudetoněmeckého sjezdu by se dal nazvat jako česko-německé překřikování. Zdroj: Zbyněk Pecák

Druhý den sudetoněmeckého sjezdu by se dal nazvat jako česko-německé překřikování.
Druhý den sudetoněmeckého sjezdu by se dal nazvat jako česko-německé překřikování.
Druhý den sudetoněmeckého sjezdu by se dal nazvat jako česko-německé překřikování.
Druhý den sudetoněmeckého sjezdu by se dal nazvat jako česko-německé překřikování.
Druhý den sudetoněmeckého sjezdu by se dal nazvat jako česko-německé překřikování.
12 Fotogalerie

Český křik a bavorská trpělivost. Co přilákalo sudetské Němce do Brna, kde je víc lidí vítá, než vyhání?

Martin Bryś
Diskuze (3)

Tento víkend se z Brna stává centrum pozornosti nejen české, ale částečně i bavorské veřejnosti. Na sjezd sudetských Němců a jejich přátel dorazí potomci německých vysídlenců, bavorští politici i řada českých odpůrců. Co se v těchto dnech v Brně odehrává, sledujeme přímo na místě.

Druhý den sudetoněmeckého sjezdu by se dal nazvat jako česko-německé překřikování. Na Moravském náměstí v Brně se děje leccos, jenom tu není ticho. Z jedné strany hraje dechovka, která se snaží navodit folklorní atmosféru. Do jejího rytmu tančí v krojích mládež z Moravy i Bavorska. Na opačné straně náměstí vysílají odpůrci setkání z amplionu neurčité projevy v němčině, které čas od času přeruší hitlerovským svoláním Ein Volk, ein Reich, čímž okamžitě přilákají několik českých zastánců sudetských Němců k ostré slovní přestřelce. Deutschland, Deutschland über alles zní ironicky z amplionu, zatímco na sebe hloučky Brňanů řvou nadávky a náhodně poskládané střípky historických argumentů. Nutno podotknout, že hlasitých protestujících jsou jen nízké desítky, celkově se ve velkém davu početně ztratí. Oproti ostatním jsou výrazně hlasitější.

U dlouhých stolů uprostřed náměstí zatím posedávají němečtí senioři a ničeho si nevšímají. Popíjejí bílé víno nebo pivo. Chroupají klobásky za 200 korun, popřípadě za 12 eur, protože co je pro jedny příležitost si na Němce zařvat, pro jiné přináší možnost si na nich namastit kapsu.

Z druhé strany náměstí zatím zní projev jednoho klasika české xenofobie, a sice Miroslava Sládka. Ten tu má asi tucet podporovatelů, převážně dam v důchodovém věku. Ty rozdávají jeho prospekty a pouštějí z reproduktoru předmluvený Sládkův projev. „Pan doktor přijede až zítra,“ odpovídá mi paní, když jí říkám, že jejich předsedu sice slyším, ale nevidím. „Bude demonstrovat proti Němcům u výstaviště,“ dodává paní s jiskrou hrdosti v oku.

Všichni, co se sem vypravili, musejí být obrněni notnou dávkou trpělivosti či rovnou otupělosti. Ustavičný kravál se jinak dlouho vydržet nedá. Ti, co se chtěli smířit s minulostí, se nyní musejí smířit s tím, že ani současnost není nijak přívětivá.

Ne baráky, ale spravedlnost

Zatímco slunce praží na dlouhé bílé stoly, jež křižují Moravské náměstí, můžu si popovídat s postarším německým párem. „Tohle není žádný protest, to je pohoda. V Německu když se demonstruje, tak to musí vždycky ukončit policie, tohle nic není,“ říká pohodově pan Helmut, když se ho ptám, co si o průběhu dnešního odpoledne myslí. Když přijde řeč na to, co říká na českou politickou reprezentaci a její reakci, jenom se zasměje: „To jsou ti Motoristé, ne? Mě osobně politika nezajímá, mně jde o lidi a tyhle vztahy.“ Ale třeba Bernd Posselt byl dlouho politik, napadá mě. „To máš pravdu, proto jsme taky v Německu nikdy na jeho akce nešli, nás se oficiální spolky netýkají, z Čech pocházela část rodiny, máme hodně českých přátel,“ popisuje svůj vztah k Česku a dnešní akci.

„Já nejsem sudetského původu, ale matka mé manželky pocházela od Karlových Varů. V Nových Hamrech měli turistickou vilu, dnes je z ní obecní úřad. Karlovy Vary, to bývalo německé město…“ A dnes je ruské, dodávám v nadsázce. „Opravdu?“ diví se Helmut. „No, ale u nás jich je taky hodně…“

„Jde o porozumění, o přátelství, musíme držet pospolu, jestli chceme funkční Evropu a nějak si rozumět,“ vysvětluje mi Helmut jejich důvody, proč do Brna přijeli. S porozuměním je to v praxi nakonec celkem roztomilé. Moje chatrná němčina bývá průběžně vyztužena českými slovíčky a větami, která tu a tam Helmut sype z rukávu.

„Nejde o baráky, o peníze, o nic takového. To Němci dnes nechtějí. Sudetské Němce vystěhovali do Bavorska, pak sem přišel komunismus. Měli obrovské štěstí, sice o mnoho přišli, ale netrvalo dlouho a udělali kariéry, znovu se jim začalo dařit. Co by s nimi bylo v komunismu?“ ptá se řečnicky Helmut. Jeho manželka dodává, že možná jde spíš o spravedlnost.

„Měli bychom si říct – my jsme udělali hodně špatného, vy jste také udělali špatné věci, Benešovy dekrety byly nespravedlivé, ale dnes už je to za námi… To bychom si měli říct a spolupracovat,“ dodává. Já s nimi mezitím spolupracuji na mrkvové bábovce, kterou najednou někdo položil na stůl.

Po pár hodinách odpadá nadšení protestujících, davy se pomalu vybouřují, dechovka však hraje dál a Moravské náměstí čím dál víc vypadá jako sousedská slavnost, jaká tu původně byla zamýšlena.

Uvidíme, co přinesou další dny a jaký bude průběh akce na brněnském výstavišti, kde se má konat hlavní část programu. Zítra je v plánu pochod z Pohořelic zpět do Brna. Po válce touto cestou vyháněli Němce směrem k rakouským hranicím a na 1700 jich cestou zemřelo.

Jestli se objeví nějaké mohutnější protesty, je otázka. Zatím to vypadá, že výrazně negativní obraz, jaký kolem sjezdu sudetských Němců vykouzlila některá média a politici, je silnější než skutečnost na místě.

Vstoupit do diskuze (3)

Články z jiných titulů