Slabiš vycenil zuby na koaliční partnery. Blíží se pád dvou šikanovaných ministrů?
Nedávno jsme v Reflexu psali o tom, že premiér Andrej Babiš je ve skutečnosti Slabiš. Byť vládní sestava i programové prohlášení byly takřka výhradně v jeho režii, už od prvních povolebních dní byl svými koaličními partnery vtahován do mnoha bitev, ve kterých sám nikdy bojovat nechtěl. Poté co několik měsíců trpěl kontraproduktivní výlevy Petra Macinky a Tomia Okamury, to nyní vypadá, že vycení zuby a pořádně kousne nazpátek.
Válku s Hradem o Filipa Turka Andrej Babiš rozhodně nikdy neměl na programu. Uctivá a smířlivá povolební jednání s prezidentem dávala znát, že se premiér poučil a nemíní již opakovat stejné chyby jako v druhém kole prezidentské volby, kde se právě s Petrem Pavlem dost hystericky střetl.
Přesto právě Motoristé dokázali kauzu Turek držet při životě po několik měsíců, čímž se zcela kontraproduktivně upevňovala pozice už tak extrémně populárního prezidenta. Do toho Tomio Okamura skoro každý týden odpochodoval z jednání koaliční rady před novináře, aby jim, Babišovi za zády a zcela po své linii „vyslepičil“, co má vláda za lubem. Podle hlasů zevnitř kabinetu to Andreje Babiše opakovaně přivádělo k zuřivosti.
Dlouho se čekalo, co přijde, až bude odhlasováno Babišovo nevydání k trestnímu stíhání. To byl svého druhu milník vládní dynamiky. Podobně jako státní rozpočet na letošní rok. Oba problémy jsou dávno zažehnány a premiér tak může sebevědomě odhodit fazónu Slabiše a sjednat si na vládě pořádek.
Zůnova degradace
Jako první ochutnal zákeřnost politického boje bývalý voják a ministr obrany za SPD Jaromír Zůna. Z toho si od jmenování do funkce dělá premiér i jeho mateřská partaj hadr na podlahu. Nutí ho dementovat výroky, natáčet potupná videa, nebo mu naopak o určitých tématech zakazují mluvit. Nyní vláda zcela obešla jeho mínění při výběru nového náčelníka generálního štábu. Tím se navzdory Zůnovi stane generál Miroslav Hlaváč. Zůna jako jediný člen vlády hlasoval proti. Dva dny nato si Babiš Zůnu „vyvolal“, aby mu představil, jak pokročil ve svém „domácím úkolu“, totiž Koncepci výstavby české armády do roku 2040. A premiér odcházel silně nespokojen. Na nápravu má Jaromír Zůna čas do června a je dost dobře možné, že ona koncepce bude nakonec sloužit jako záminka k jeho odvolání.
Klempíř to nezvládá
Další, kdo to má ve vládě nahnuté, je ministr kultury za Motoristy Oto Klempíř. Byť to nikdy nebylo téma jeho strany ani jejich voličů, musí nyní pracovat na rušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média. Práce je to nevděčná, složitá a pro Klempíře s jeho (ne)schopnostmi krutě nebezpečná. Novela zákona o České televizi a Českém rozhlasu je totiž natolik zfušovaná, že se k ní nelichotivě vyjádřili nejen odborníci z řad veřejnosti a zmíněných institucí, ale i ministerstev. Nejširší paletu výtek podalo ministerstvo financí Aleny Schillerové. Podle nich zákonu chybí naprosto základní věci. V připomínkovém řízení se ohradily i další rezorty a organizace, jediný, kdo žádnou námitku nevznesl, bylo ministerstvo životního prostředí. K zákonu se vyjádřil i sám Andrej Babiš a podle něj „nevypadá dobře“. Podle všeho to nevypadá dobře ani s ministrem Klempířem. Premiér zcela nově připouští, že poté co se Klempíř popasuje s připomínkami rezortů, bude zákon řešit i s řediteli dotčených médií a následně diskutovat ve sněmovně. To naznačuje mnohem kompromisnější podobu zákona, než byla od začátku ve hře. Ostatně ministr Klempíř se oněch ředitelů ČT a ČRo bál jako čert kříže a měsíce se jim vyhýbal.
U Oty Klempíře, podobně jako u Jaromíra Zůny platí, že nemusí být jejich vládním dnům konec. Zároveň je jasné znamení, že je něco špatně, když nad jejich agendami převezme otěže sám Andrej Babiš, začne angažovat lidi s protichůdnými názory, než mají pánové Zůna a Klempíř, a do toho je neváhá veřejně kritizovat. V Babišově slovníku to většinou signalizuje blížící se střídání.
