Spánek jako luxus: Kyjevské metro se proměnilo ve velkou ložnici, která zachraňuje nervy i životy

Stanice metra Dorohožyči je 76 metrů pod zemí

Stanice metra Dorohožyči je 76 metrů pod zemí • Zdroj: Šimon Janíček

Lidé jsou rozesetí po celé stanici. Mnozí tráví noc i ve vestibulu, jen pár metrů pod zemí.
Většina přespávajících přichází a snaží se usnout ještě před ukončením provozu metra
Anastasija odpočívá ve svém stanu. Přestože vedení metra vyzývá návštěvníky, aby šetřili místem a stany si s sebou nebrali, mnozí z těch, kteří zde tráví noc,  je kvůli zachování soukromí využívají i nadále.
3 Fotogalerie
Jana Bílková
Diskuze (0)

Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?

Sledujte nás Preferujte nás

Před stanicí metra leží muž. Na zemi, nehybný. Kolemjdoucí se k němu pomalu přibližuje, a když na něj promluví, nedostává žádnou reakci. Z vestibulu přibíhá policista. „Volej 103,“ úkoluje kolemjdoucího, zatímco se ležící muž začíná probírat a pokouší se dostat z horizontální pozice. Policista s ním trochu bojuje a zjišťuje, že muž je silně opilý. „Stejně půjdeš do nemocnice,“ sděluje mu. Scéna jako z kterékoliv evropské metropole. Jenže do stanice metra Dorohožyči v Kyjevě přicházejí lidé, aby tu přespali.

Za úporného boje policisty a opilce se ze tmy zpoza rohu vynoří postava ověšená jako vánoční stromeček. Anastasija má na batohu pověšenou karimatku, v jedné tašce stan, ve druhé deku a věci na spaní. V metru bývá v noci chladno, vysvětluje.

Kyjevské metro má 52 stanic, 46 z nich slouží jako protiletecké kryty. Během útoků 2. července se do bezpečí podzemních nástupišť ukrylo přes 52 000 lidí, což bylo nejvíce za poslední roky. Někteří lidé chodí do metra spát preventivně. Stejně tak Nasťa. 

„Chodím sem spát několikrát týdně, někdy jen jednou – to záleží na intenzitě útoků. V poslední době jsem tu skoro každý den. Ze začátku jsem do metra nechodila, možná jen když byly útoky přes den a byla jsem poblíž.“ 

Dříve si během útoků postavila kempinkovou židličku do podzemního podchodu, který má dvě minuty chůze od bytu. „Nebo minutu a půl běhu, nejsem moc dobrý běžec,“ zasměje se. „V mém domě tehdy nebyl kryt, spíš sklep, který se používal jako sklad. Sousedé se domluvili s bytovým družstvem, že prostory předělají.“

Pocit smrti

Do metra musíte přijít před desátou hodinou a nahlásit se zaměstnancům. Sjíždíme po děsivě rychlých eskalátorech do stanice. Jsou staré, sovětské a dravé – v Praze podobné zůstaly už jen na několika málo stanicích linky A. Známý mi nedávno říkal, že přesně takové schody zranily synovce jeho ka­maráda. Můj respekt před nimi se najednou zdá o trochu méně ne­opodstatněný.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Začít diskuzi

Články z jiných titulů