Kauza školní psycholožky: Psala o „buzerantech“ a bagatelizovala znásilnění, případ šetří policie
Školní psycholožka Jana Motyčková na internetu píše nenávistné komentáře na adresu žen, dětí či menšin. Reflexu se podařilo získat svědectví z jejího okolí i od bývalého studenta, kteří potvrzují, že komentáře kopírují chování psycholožky v praxi. Co na obvinění říká psycholožka a její současný zaměstnavatel?
„Naštěstí se buzeranti nerozmnoží a po jedné generaci vychcípají a bude pokoj,“ píše Motyčková v jednom z příspěvků. „Nevěřím, že byla znásilněna. Kdo by tohle chtěl,“ komentuje jindy pod příspěvkem o oběti znásilnění. Na její komentáře ze sociálních sítí již nějakou dobu upozorňují nejen čtenáři Reflexu, mnoho lidí se pozastavuje nad tím, že psycholožka, nota bene školní, píše na Facebook, Threads nebo Lidé.cz urážky mladým dívkám, postiženým dětem nebo obětem znásilnění. Chci se paní psycholožky zeptat, jestli si za výroky stojí. Nebo jestli jí snad někdo účty „hacknul“? Tak jdu a zvoním na zvonek.
Nic. Záclony zatažené. Asi máme smůlu. Sedám do auta a zkouším alespoň mobil. „Haló, dobrý den, co pro vás můžu udělat,“ začíná hovor psycholožka. Po krátkém úvodu přechází do defenzivy, odmítá sdělit, zda příspěvky psala nebo nepsala, odkazuje se na policii a státní zastupitelství. „Už delší dobu jsou na mě útoky. Lynč mojí osoby je neskutečnej,“ říká Motyčková. Protože si jen voláme, alespoň ji vyjmenovávám obsah některých komentářů. „Nevím, o jakých příspěvcích mluvíte. Žádné znásilnění nikdo nebagatelizuje,“ sděluje a dodává, že by se novináři měli zajímat o jiná témata. Setkání odmítá, prý není doma, nechce se sejít ani později. „Takhle teda ne, nashledanou,“ končí rozhovor. V tu chvíli někdo přichází k domu a otevírá branku.
Bublina sociálních sítí
Vybíhám z auta a oslovuji cizí ženu. Po krátkém rozhovoru se dozvídám, že jde o podnájemnici, o paní Motyčkové se bavit nechce. „Já tu jen bydlím, ale zkusím se zeptat paní doktorky,“ odpovídá. Po chvilce se vrací. „Prý se s vámi nechce bavit, promiňte,“ říká žena a vrací se. Psycholožka tedy doma navzdory předchozímu tvrzení je. Po chvilce se objeví alespoň v okně za závěsem a začne si novináře natáčet na mobil. Tady odpovědi nenajdeme. Jedeme pryč.
I když se nepodařilo konfrontovat přímo psycholožku, daří se rozmluvit její blízké. Někteří lidé z okolí Motyčkové včetně biologických příbuzných se redakci dokonce ozvali sami. Reflex jejich identitu zná, na jejich přání se redakce rozhodla neuvádět jejich jména. Dozvídám se mnoho závažných věcí, zdroje se ale shodnou na jednom: příspěvky na internetu přesně sedí k Janě Motyčkové a jejímu vyjadřování. „Když vím, čeho je schopná na vlastní rodině, jak přemýšlí, tak si nedělám iluze o tom, co asi dělá s dětmi, které zažívají nějaké problémy,“ říká jeden z nejbližších rodinných příslušníků, který již s psycholožkou z vlastní vůle není v kontaktu. A není jediný. Motyčková podle několika na sobě nezávislých zdrojů není v kontaktu v podstatě s nikým ze své minulosti. Okolí se od ní odpoutalo kvůli častým konfliktům a alarmujícímu chování. Situace se začala zhoršovat po rozvodu a během pandemie covidu. Motyčková se měla uzavřít do bubliny na sociálních sítích, sledovat dezinformační kanály, propadat konspiracím a postupně se zkrátka odříznout od lidí.
„Zrovna rekonstruovala dům, snažil jsem se jí s něčím pomoct. Po chvilce mi z ničeho nic začala sprostě nadávat a urážet mě. Taky byla hnusná na jednoho člena rodiny po esemeskách. Když jsem jí řekl, že se mi to nelíbí, přešla do ještě agresivnějšího módu, označila mě za čůráka, kreténa a co se do ní seru. Bylo jí jedno, že to slyší dělníci nahoře,“ popisuje další zdroj z blízkého okolí Motyčkové.
Kladenská tragédie
Ozývá se mi také Fedor Tachajev, profesí manažer bezpečnostní agentury, který se zajímá také o internetové trolly. Když se o příspěvcích dozvěděl, snažil se ověřit, zda jsou profily Motyčkové pravé. To se mu nepodařilo, i on se však dostal během pátrání k blízkým osobám psycholožky. „Před lety to měla být sympatická paní, doma měla samizdat, poslouchala Beatles,“ zmiňuje část svědectví Tachajev. Vše se mělo zhoršit po zmiňovaném rozvodu. „Začala si vymýšlet, lhát, poštvala si proti sobě hodně lidí,“ pokračuje. Psychicky ji měla zasáhnout také pandemie koronaviru. „Nejdřív šila roušky a dezinfikovala každý pytlík rýže z krámu. Pak si koupila televizi a nějakým omylem našla YouTube. Algoritmy ji postupně dostihly a teď už sleduje jen tu nejtvrdší dezinfoscénu,“ popisuje Tachajev.
Všechny zdroje nezávisle na sobě a samy od sebe zmiňují alarmující příběh starý několik měsíců, kdy psycholožka pracovala v jedné kladenské střední škole. Jedna ze studentek měla přibližně hodinu po odchodu ze schůzky s Motyčkovou spáchat sebevraždu a skočit pod vlak. „Jestli je to pravda, tak je to v pr…“ dodává zdroj z okolí rodiny.
Ohledně tragédie, která se stala na začátku minulého roku, se Reflexu podařilo zjistit také další svědectví. S ohledem na citlivost situace a věk zúčastněných ponecháváme další svědectví v anonymitě. „Původně jsem vám volat nechtěla, mám strach. Můžu potvrdit, že to (sebevražda studentky, pozn. red.) tak bylo. Viděla jsem i její storíčko na Instagramu, kde psala, že už to kvůli některým lidem nedává. Bylo to strašné období,“ popisuje svědkyně událostí, jejíž identitu redakce zná. Podle svědectví dívky se Motyčková vůči studentům chovala neprofesionálně, tykala jim a některé citlivé informace ze sezení sdělovala jiným lidem. Studenti od psycholožky odcházeli v horším psychickém stavu, než když k ní přicházeli. „Lidem nepomáhala, spíš jim to přitěžovalo,“ konstatuje dívka.
Od letoška pracuje Motyčková jako školní psycholožka v základní škole ve Zdicích. Volám tedy řediteli Pavlu Schneiderovi. Ptám se, jestli o příspěvcích ví a plánuje něco dělat. „Pro vás jsou Facebooky a TikToky relevantní zdroje? Pro mě ne,“ překvapí mě hned první odpovědí. Na další otázky nechce odpovídat kvůli ochraně osobních údajů. „Existuje něco jako napadení účtu, to určitě znáte,“ pokračuje. O obsahu příspěvků prý ví. „Měli byste spíš psát o tom, jakou sílu mají sociální sítě, vždyť je to hrozný,“ uzavírá ředitel školy rozhovor.
Zdroje z okolí psycholožky a ostatně i sama Jana Motyčková tvrdí, že ohledně příspěvků kontaktovala policii. Ta mi ale opět o konkrétních případech nic nemůže říct. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje mi alespoň potvrzuje, že koncem června dostalo oznámení týkající se komentářů na sociálních sítích na konkrétní osobu.
Ztráta důvěry
Na příspěvky Jany Motyčkové jako první upozornil projekt Věřím ti, který nabízí komplexní pomoc obětem domácího a sexualizovaného násilí. Právě jeho videa na sociálních sítích odstartovala vlnu svědectví ohledně práce Jany Motyčkové. „Bohužel máme informace, že paní Motyčková veškeré problémy takto zranitelných dětí bagatelizovala, opakovaně jim sdělovala, že jsou lidi, kteří jsou na tom mnohem hůř, že si za spoustu problémů můžou samy a podobně. Nad to následně to, co jí děti svěřily, vykládala dalším dětem ve stejné škole. Pokud dítě ve špatném psychickém stavu narazí u odborníka na takovýto přístup, může to mít fatální následky na jeho psychiku. Od absolutní ztráty důvěry přes razantní propad psychického stavu, sebepoškozování, uzavření se do sebe až po sebevraždu,“ říká Tereza Otavová, právnička a zakladatelka projektu. Spousta dětí navíc podle ní byla v šoku, když zjistily, jak se školní psycholožka na sociálních sítích vyjadřuje.
Právě ztráta důvěry v odborníky je přitom pro děti často devastující. Dnešní mladí se potýkají s nejrůznějšími problémy od poruchy příjmu potravy, krize identity, hledání vlastní sexuality, pocity méněcennosti a neschopnosti, počínající úzkosti a deprese či sebepoškozování. „Když konečně najdou odvahu to řešit a svěří se takovému člověku, který je apriori nastaven nenávistně vůči dětem i menšinám, tak nelze očekávat, že u něj najdou porozumění,“ dodává Otavová.
Také právní expertka vidí jako obrovský problém, že činnost psychologů není regulována žádným profesním sdružením nebo komorou, která by za takto extrémní chování mohla psychologa potrestat. Lze to pouze u psychologů, na které je možné pohlížet jako na zdravotnický personál. Dětští psychologové zpravidla nespadají pod regulaci České lékařské komory.
„Obrana proti takovému chování je pak velmi omezená, protože fakticky není moc způsobů, které by mohly zajistit, že takový člověk nebude oprávněn vykonávat své podnikání. Pokud se jedná o osoby v zaměstnaneckém poměru (např. jako školní psycholog), pak je vhodné se s takovou stížností obrátit zejména na zaměstnavatele (školu), posléze na zřizovatele školy a v poslední řadě i na školní inspekci,“ vysvětluje Otavová.
Pokud psycholog podniká sám na sebe, pak jediný způsob, jak mu znemožnit pokračování, je podle právničky trestní řízení, které by vyústilo v rozsudek, jenž by takovému člověku vyslovil zákaz činnosti. „Druhým extrémním případem je pak dostat do povědomí společnosti, že poradenství od takového člověka je doslova nebezpečné,“ uzavírá Otavová.
Velkou reportáž včetně vyjádření šéfa Unie psychologických asociací nebo vrchního komisaře policejního prezidia si můžete přečíst v aktuálním čísle Reflexu.
