Sjezd v Brně ukázal, jak snadno se dají někteří lidé zmanipulovat k potlesku pro ruskou agitaci

Jestli by měl mít sudetoněmecký sjezd v Brně nějakou přezdívku, tak česko-německé překřikování. Nebo ještě přesněji česko-české pokřikování. V pátek na Moravském náměstí v Brně se děje leccos, jenom tu není ticho. Z jedné strany hraje dechovka, která se snaží navodit folklórní atmosféru. Do jejího rytmu tančí v krojích mládež z Moravy i Bavorska. Na opačné straně náměstí vysílají odpůrci setkání z ampliónu neurčité projevy v němčině, které čas od času přeruší hitlerovským zvoláním Ein Volk, ein Reich, čímž okamžitě přilákají několik českých zastánců sudetských Němců k ostré slovní přestřelce. Deutschland, Deutschland über alles zní ironicky z ampliónu zatímco na sebe hloučky Brňanů řvou nadávky a náhodně poskládané střípky historických argumentů. Nutno podotknout, že hlasitých protestujících jsou jen nízké desítky, celkově se ve velkém davu početně ztratí. O to víc jsou hlasitější.

U dlouhých stolů uprostřed náměstí zatím posedávají němečtí senioři a ničeho si nevšímají. Popíjejí místní bílé víno nebo pivo. Chroupají klobásky za 200 korun, popřípadě za 12 eur, protože co je pro jedny příležitost si na Němce zařvat, pro druhé je možností si na nich namastit kapsu.

Z druhé strany náměstí zatím zní projev klasika české xenofobie Miroslava Sládka. Ten tu má asi tucet podporovatelů, převážně dam v důchodovém věku. Rozdávají jeho prospekty a pouštějí z reproduktoru předmluvený Sládkův projev. „Pan doktor přijede až zítra,“ odpovídá mi paní, když jí říkám, že jejich předsedu sice slyším, ale nevidím. „Bude demonstrovat proti Němcům u Výstaviště,“ dodává paní s jiskrou hrdosti v oku.

Všichni, kdo se sem vypravili, musejí být obrněni notnou dávkou trpělivosti či rovnou otupělosti. Ustavičný kravál se jinak dlouho vydržet nedá. Ti, kteří se chtěli smířit s minulostí, se nyní musí smířit s tím, že ani současnost není nijak přívětivá.

Ne baráky, ale spravedlnost