Co s agresívními dětmi? Politici místo prevence řeší možné snížení hranice trestní odpovědnosti
Česko zažívá v posledních letech případy agresívních dětských útoků, mnohdy spojených s násilím, v krajních případech i vraždou. Experti to přisuzují více faktorům: vývoji společnosti, technologickému rozvoji nebo přístupu rodičů. Vládní politici nedávno znovu otevřeli debatu o tom, jestli máme pachatele mladší 15 let zavírat do věznic. Je to ale řešení?
Dětská kriminalita vždy budí velké emoce a často rozproudí debatu o systémových změnách. Pro příklady nemusíme chodit daleko, většina si vzpomene na tragédii, když před více než třemi lety student pražského učiliště zavraždil mačetou učitele přímo ve škole. Nebo když v září předloňského roku třináctiletá dívka v Domažlicích pobodala nožem dva spolužáky. Loni v lednu zase do českobudějovické základní školy přišel třináctiletý žák, na učitelku vytáhl zbraň a zmáčkl spoušť. Pistole naštěstí nevystřelila. Chlapec měl u sebe i nůž a sekeru. Soud jej následně poslal do ústavu. Agresivity a kriminálních činů mládeže podle expertů přibývá. A rozhodně to nejsou jen selhání jednotlivců.
Odborníky znepokojuje také nový fenomén, takzvané zážitkové násilí, k němuž podle bezpečnostních složek dochází ve větších i menších městech. Takové akce se liší v tom, že v nich nejde o majetkový prospěch, ale o samotný prožitek útoku. Zjednodušeně řečeno: dětské gangy. „Děti a mladiství se sdružují do skupin a dopouštějí se fyzických útoků, kyberšikany nebo vydírání. Přetrvává také mylná představa beztrestnosti,“ řekl Reflexu zdroj z bezpečnostních složek. Experti z oblasti psychologie kvůli dětské kriminalitě a násilnému chování nedávno dokonce založili pracovní skupinu, která chování dětí analyzuje. Stejně tak dětskou kriminalitu řeší učitelé nebo zkoumají vědci na fakultách.
Útěky i pornografie
Důvodů, proč agresivita a kriminalita narůstají, je podle odborníků více. Inspiraci mohou náctiletí získat třeba v kolektivech nebo na internetu. Ale po pořádku – co o dětské kriminalitě řeknou oficiální čísla?
Podle statistik policie bylo za loňský rok stíháno celkem 4019 dětí a mladistvých do sedmnácti let, což bylo o devatenáct lidí méně než předchozí rok. Nicméně ještě v roce 2022 se jich do hledáčku policie dostalo 3708. Mládež se nejčastěji dopouští maření výkonu úředního rozhodnutí, tedy útěků z nařízené ústavní výchovy, výtržnictví a nedovolené výroby a držení psychotropní látky. Dále pak loupeží či krádeží platebních karet. Za uplynulý rok se zvýšily i delikty mravnostní kriminality, nejčastěji pak pohlavní zneužití. Jana Hulmáková z Institutu pro kriminologii však upozorňuje, že jde často o sexuální aktivity mezi vrstevníky, tedy když dvě čtrnáctileté děti mají mezi sebou dobrovolný pohlavní styk.
„Dále má velké zastoupení výroba a šíření dětské pornografie. Tento problém začal už před více než deseti lety. Děti a mladiství moc dobře vědí, že sex mohou mít od patnácti let, ale už jim nedochází, že vytvoření jakéhokoli intimního materiálu je povolené až od osmnácti. Proto, i když si ho přeposílají mezi sebou, může být takové chování klasifikováno jako skutky spojené s dětskou pornografií,“ vysvětluje metodička Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezídia v oblasti trestné činnosti páchané dětmi a na dětech Pavla Vantuchová, jež byla dříve vyšetřovatelkou nejzávažnější trestné činnosti na Krajském ředitelství Ústeckého kraje.
Nárůst lze přičíst i tomu, že nastupují silné ročníky, děti rostou, a jejich skutky se tedy počítají do kategorie mladistvých, kteří již mají trestnou odpovědnost. Zároveň se podepsal i covid. „Obecně registrovaná kriminalita, jíž se dopouštěli mladiství a děti mladší patnácti let, klesla v covidovém období. Nárůst skutků bylo možné pozorovat po zrušení protiepidemických opatření. Absolutní počty stíhaných mladistvých sice stále vzrůstají, nicméně v přepočtu na příslušný počet obyvatel jsou stále nižší, než byly před pandemií,“ říká Jana Hulmáková.
Nemusí se to tak zdát jako velký problém, Nejvyšší státní zastupitelství ale upozorňuje, že se zvyšuje počet násilných trestných činů. Zatímco za loňský rok jich mladiství mezi patnácti až osmnácti lety spáchali 342, z toho 11 vražd, o dva roky dříve to bylo pouze 265 násilných trestných činů, včetně čtyř případů vraždy. Děti mladší patnácti let se pak za loňský rok dopustily 466 násilných skutků, v roce 2023 jich bylo 405.
„Statistický nárůst není tak výrazný a částečně ho lze vysvětlit demografickým vývojem. Co je ale alarmující, je zvyšující se agresivita dětí do 15 let i mladistvých pachatelů a typová závažnost jejich trestné činnosti, tedy velmi závažné následky, jak u případů ublížení na zdraví, znásilnění i vražd,“ podotýká nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová.
Odraz společnosti
Agresivita dětí i mladistvých tedy stále roste. Nejen při nejzávažnějších trestných činech, ale jde i o násilí mezi vrstevníky či nenávistné příspěvky na sociálních sítích. Proč tomu tak je? „Je to odraz naší společnosti. Problém u této trestné činnosti je zejména v prostředí, v němž dítě vyrůstá. Je tam velký vliv rodiny, vrstevníků, sociálních sítí a zvýšené citlivosti společnosti na to, že dítě něco tropí. Děti se projevují, ať s ohledem na to, co vidí ve společnosti, nebo v jakém jsou psychickém stavu. Zvýšená agrese je znakem toho, že se chce dítě zviditelnit nebo má sníženou seberegulaci a musí to nějak ventilovat. Důležité je, aby dítě vyrůstalo ve zdravé rodině a mělo dobré vzory, protože pokud uvidí chování dospělých, které není v souladu s normami, může ho převzít,“ podotkla Vantuchová.
Podle Hulmákové jde především o kombinaci individuálních charakteristik dítěte a prostředí, v němž vyrůstá. Významnou roli mají rodinné poměry, úspěšnost ve škole, ale též socioekonomické faktory. Někdy, zejména v případě násilné kriminality, může mít vliv i zdraví dítěte, tedy například psychické onemocnění či poškození mozku, což může ovlivnit chování, rozhodování a schopnost ovládat se a vést ke kriminálnímu jednání.
„V průběhu dospívání a puberty se snižuje vliv rodiny a zvyšuje vliv vrstevníků. Pokud má dítě kamarády, kteří se už dopouštějí deliktů, jedná se o faktor, jenž může negativně ovlivňovat chování dítěte,“ podotkla Hulmáková. Pro mládež je také poměrně typické, že často páchá kriminalitu ve skupině, i proto, aby si jednotlivci zajistili místo v kolektivu a nebyli z něj vyloučeni.
Další stránkou věci je přístup rodičů. Podle Vantuchové je s rodiči nejtěžší pracovat z hlediska prevence, orgány činné v trestním řízení nemohou nahradit výchovu dětí. Navíc často kriminální jednání svého potomka bagatelizují s tím, že se sami ve škole také občas poprali. Případně si nechtějí připustit, že by byl takového jednání schopný. Zároveň jsou to ale právě rodiče, kteří si mohou všimnout, že se něco s jejich dítětem děje, třeba je zamlklé nebo se více zavírá ve svém pokoji. „Puberta je sice puberta, ale je nutné, aby potomek měl k rodiči důvěru. Agrese může být následek toho, že je dítě frustrované, samo prožívá něco, s čím si neví rady. Neumí zpracovat to, co se mu děje, a prostě bouchne,“ přibližuje Vantuchová. Děti se navíc často více než trestu bojí právě reakce rodičů.
Co se trestů týče, děti mladší patnácti let nejsou v Česku trestně odpovědné. Chybně se ale někdy domnívají, že je nelze potrestat vůbec. Soudy mohou uložit výchovná a ochranná opatření, mimo jiné třeba napomenutí, dohled probačního úředníka či náhradu škody. V závažnějších případech pak mohou nařídit umístění do zařízení pro výkon ochranné výchovy, tedy třeba do diagnostického ústavu. Zároveň s takovými dětmi i mladistvými a jejich rodinami pracuje Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).
Mladiství nad patnáct let už trestně odpovědní jsou, tedy v nejzávažnějších případech mohou jít i do vězení. Podle statistik Vězeňské služby je momentálně 52 mladistvých ve věku od patnácti do osmnácti let ve výkonu trestu a 35 je vazebně stíhaných. Ve věznicích jsou pouze tři dívky, jedna je ve vazbě. Mladiství se nejčastěji dostávají do vězení za loupeže, těžké ublížení na zdraví či vraždy, případně i drogové a majetkové delikty. Mladiství jsou odděleni od dospělých vězňů, věnují se jim speciální pedagogové, psychologové, sociální pracovníci a vychovatelé. Zároveň také musí splnit školní docházku a věznice se je pokouší připravit na samostatnost po propuštění.
Velmi se diskutuje, jestli si děti a mladiství vůbec uvědomují důsledky, jež může jejich jednání mít. „Odstrašující účinek trestu u mládeže nelze příliš přeceňovat. U některých trestných činů jsou mladiství v takovém emočním rozpoložení, že stejně nejsou schopni se ovládnout. Také si mohou myslet, že nebudou dopadeni. Je to ovšem velmi individuální, záleží na věku a typu trestné činnosti. Často vůbec nemají představu, jaké dopady to může mít na oběť a širší okolí,“ podotkla Hulmáková.
Prevence, nebo trest?
Zatímco ale odborníci upozorňují na to, že agresivita je pouze důsledkem neutěšeného prostředí a špatného duševního zdraví dětí, ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (ANO) začal prosazovat snížení hranice trestní odpovědnosti. „Roste brutalita, násilná činnost dětí, ať už jsou to dětské gangy, nebo jedinci, kvůli tomu, jak je špatné duševní zdraví dětí, ubližují ostatním. Myslím, že hranice trestní odpovědnosti má být nižší než patnáct let. Byl bych pro to, aby se snížila na třináct let pro vybrané trestné činy, typicky vražda. I ve třinácti a čtrnácti letech člověk ví, že se vraždit nemá,“ řekl v podcastu Rozstřel.
Pro Reflex pak uvedl, že návrhu bude předcházet rozsáhlá analýza, aby zákonodárci nerozhodovali na základě dojmů, ale faktů. Ostatně podobný návrh Tejc předložil Poslanecké sněmovně už v roce 2016, kdy byl předsedou ústavně-právního výboru za ČSSD. Poslanci ale změnu nepřijali. Tejc sdělil, že návrh samozřejmě opět nemusí získat podporu.
Odborníci ovšem snížení hranice trestní odpovědnosti nepovažují za efektivní řešení. „Otázka snižování hranice trestní odpovědnosti se objevuje pravidelně, většinou ve chvíli, kdy se dítě pod hranicí trestní odpovědnosti dopustí velmi závažného trestného činu, nebo při nárůstu registrované kriminality mládeže. Z kriminologických poznatků ale víme, že příliš brzké vtahování dětí do systému trestní justice má spíše kontraproduktivní účinky. Pro dítě může být těžké se opětovně integrovat do společnosti, třeba kvůli záznamu v rejstříku trestů. Ukládání sankcí, zejména těch spojených s odnětím svobody, s sebou přináší i vedlejší negativní účinky, což může též zvyšovat pravděpodobnost recidivy, respektive rozvoje kriminální kariéry,“ uvedla Hulmáková.
Podle ní by se spíše měla rozvíjet preventivní opatření, která mohou pomoci kriminalitě předejít. V současné době je například nedostatek dětských psychologů a psychiatrů. Pozornost by se měla zaměřit i na rozvoj sociální práce a podpory a vhodných forem intervence v rodinách, jichž je v Česku žalostně málo. Odborníci uvádějí, že systém prevence v oblasti dětské kriminality pokulhává a místo zmíněných příčin se často řeší až následky. Tedy práce s dětmi a mladistvými začíná až ve chvíli, kdy se dítě skutečně něčeho dopustí.
Určité změny by chtěla prosadit i Bradáčová. „Celou tuto problematiku je třeba řešit komplexně. Velké rezervy vidíme v oblasti výchovných opatření u dětí mladších 15 let. Státní zástupci evidují nedostatek výchovných programů i odborné psychiatrické a psychologické péče. Systémové změny si vyžádají mezioborovou spolupráci napříč resorty. Mým cílem je problém popisovat a snažit se o mezioborový dialog. Pokusit se zvrátit aspoň některé nepříznivé trendy u kriminality dětí, jež často přerůstá do kriminality dospělých pachatelů,“ uvedla nejvyšší státní zástupkyně.
Z pohledu policie je podle Vantuchové vhodné, aby v každém kraji fungovaly multidisciplinární týmy, kde by byli zástupci Orgánu sociálně-právní ochrany dětí, policie a dalších organizací, které by řešily především prevenci, a nikoli následky. Chybějí také krajská krizová centra. Právě na to by se měl zaměřovat projekt Bezpečné dětství, jejž schválila vláda Petra Fialy (ODS). Mimo jiné by měl posilovat psychologickou péči, zřídit centra duševního zdraví v každém kraji či zavedení nonstop Linky bezpečí.
Politická řešení
Otázka ale je, zda se v tomto programu bude pokračovat i za nynější vlády. Zároveň Tejc ani nikdo z dalších vládních politiků nezmínil, zda kromě snížení hranice trestní odpovědnosti se bude kabinet Andreje Babiše zaobírat i řešením toho, co k agresivitě vede. Navíc se i pohledy uvnitř Babišova kabinetu na snižování trestní odpovědnosti liší.
Například předsedkyně sněmovního ústavně-právního výboru Renata Vesecká (za Motoristy) je pro to, aby se otevřela diskuse o hranici trestní odpovědnosti. Vesecká v nedávném rozhovoru pro Radiožurnál souhlasila s ministrem spravedlnosti v tom, že současná legislativa je podle ní zastaralá a mladí lidé jsou mnohem vyzrálejší než v minulém století.
Proti je naopak předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá. Ta by byla ochotná debatu o snižování trestní odpovědnosti otevřít v případě, že se vyřeší i otázka péče o mladé delikventy i po vykonání trestu. Řešením podle ní je naopak zjištění, co v mládeži agresivitu podněcuje, skrze odbornou analýzu. „Nemyslím, že něco přinese, když budeme zavírat čtrnáctileté děti. Chápu celospolečenskou poptávku u těch nejzávažnějších případů, obecně to je ale spíš o práci s dětmi,“ popsala svůj postoj s tím, že je potřeba vyřešit dostupnost psychologické péče.
Malá symbolizuje liberálnější křídlo v hnutí ANO. V tomto tématu se shodne například s politiky (či spíše političkami) STAN a ODS. Pokračuje tak ve spolupráci, která vznikla například u dětského certifikátu, tedy nového výpisu z rejstříku trestů, jenž prověřuje bezúhonnost osob pracujících s dětmi. Ten zaznamenává pravomocná odsouzení za závažné násilné a sexuální trestné činy, dokonce zpětně od roku 2005, a to i po jejich zahlazení.
Povinný bude pro učitele, trenéry či vedoucí táborů. Právě na takovém zpětném pohledu se v minulém období neshodl liberální a konzervativní tábor politiků. Nakonec prohráli takzvaní bendovci, tedy lidé kolem dlouholetého poslance občanských demokratů Marka Bendy, jenž zápis do certifikátu, a tedy de facto zákaz práce s dětmi u některých případů považoval za příliš přísný. Stejné neshody se dají očekávat také v případě řešení dětské kriminality.
Příčiny kriminality vnímá i samotný Tejc. „Jedna věc je změna trestního zákona a druhá, jaká je výchova dětí, jak fungují výchovné ústavy, školství a jak je na tom duševní zdraví populace. To není v kompetenci resortu spravedlnosti, ty jsou bohužel až v řešení následků než příčin. Ale účastním se debat a myslím, že pan premiér velmi dbá na to, abychom se věnovali duševnímu zdraví, zejména mladých lidí,“ sdělil Tejc.
Zavírat mladé delikventy nechce například bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS), jež je v současnosti členkou ústavně-právního výboru. „U dětí a mladistvých má mít trestní justice důraznější prevenční charakter, aby se mladí delikventi nedostávali po dovršení dospělosti do vězení. Ministr Tejc sice říká, že chce agresivitu mládeže řešit, zároveň ale škrtá financování probačních programů pro mladistvé,“ kritizuje Decroix.
Naráží na to, že ministerstvo spravedlnosti letos nevypsalo dotační titul Rozvoj probačních a resocializačních programů pro mladistvé delikventy, čímž „ušetřilo“ 1,3 miliónu korun. Takový přístup Decroix považuje za katastrofální, přičemž by se podle ní měla hlavně řešit provázanost profesí, které s dětmi pracují, a rozvíjet prevence.
Tejc ale pro Reflex upozornil, že dotační programy nevypsala v návrhu rozpočtu předchozí vláda. Resort podle něj z vlastních rezerv do poloviny roku vypíše vlastní programy, na něž dá zhruba dva milióny, jež budou určeny pro resocializační projekty a kursy pro mladistvé.
„Není to tak, že bych na tu věc zapomněl. Byl bych raději, kdyby programy byly nastaveny tak, aby jejich efektivita byla měřitelnější. Vím, že je to obtížné. Rozhodně nechci, abychom platili jen provoz neziskových organizací, od toho státní rozpočet určitě není. Ale jsem si vědom, že řada těch programů dávala smysl,“ sdělil ministr spravedlnosti.
Zásadní věcí, již by chtěla poslankyně Barbora Urbanová (STAN) v tomto volebním období prosadit, je novelizace zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Systém dnes podle ní často necitlivě posuzuje jednotlivé případy dětí v problémových rodinách. Pověřené orgány se nedůsledně dívají na situaci dítěte, které se nemůže nijak bránit, a mnohdy se tak stává, že je násilně odtrženo od rodiny, jež jen potřebuje nějakou formu pomoci. Nebo naopak zůstává v rodině s dysfunkčními sklony, ve které je násilí na denním pořádku. „My politici mnohdy bohužel vůbec nezvažujeme to, že čas dítěte běží úplně jinak než čas nás dospělých. Ve chvíli, kdy něco řešíte s dítětem pět let a je mu dvanáct, tak to znamená, že to řešíte skoro půlku jeho života. To má nedozírné následky na jeho psychický i jakýkoliv jiný vývoj,“ uzavírá Urbanová.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
