Příběh, z kterého mrazí: Ukrajinský mariňák přišel o obě ruce, dvanáct hodin hledal pomoc
Artem vypadá na první pohled jako obyčejný, možná trochu tišší mladý muž. Je mu 31 let, je to mariňák, seržant Ozbrojených sil Ukrajiny. Kdybych s ním mluvil po telefonu, nikdy by mě nenapadlo, že mu chybí obě ruce, na hlase není poznat bolest nebo smutek. O svém handicapu mluví přirozeně, je to pro něj součást kruté války, kterou Ukrajina už takřka čtyři roky zažívá.
Původně pracoval jako elektroinženýr, po začátku ruské agrese se ale vydal svou zem bránit. Nejdřív jako dobrovolník, později už dobrovolně vstoupil do armády. Sloužil u námořní pěchoty, později v legendárním 503. praporu mariňáků – „Jezevců“ – jako pilot dronů a velitel oddílu.
Ruce jak mleté maso
Už nikdy nezapomene na datum 6. listopadu 2025. Jeho jednotku u Pokrovska zasáhla minometná palba. Artem uslyšel krátké hvízdnutí střely, padl na zem a rukama si kryl hlavu. Přišel výbuch. Tma před očima, ohlušující zvonění v uších a vlna bolesti. Půl metru od něj totiž dopadl minometný granát. „Moje ruce a předloktí vypadaly jako mleté maso,“ vzpomíná.
Spolubojovníci mu nasadili škrtidla co nejvýše. Pak přišla nekonečná cesta. „Na linii fronty nezavoláte sanitku jen tak – nebe neustále bzučí nepřátelskými drony a každé auto se okamžitě stane jejich cílem,“ popisuje Artem. Dlouhou pěší cestu na „točku“, místo, kam už může dorazit evakuační sanitka, absolvoval v pekelných bolestech. Pochodoval nocí, od okamžiku zranění do příjezdu na stabilizační bod uplynulo přibližně dvanáct hodin. Tak dlouho strávil s utaženými škrtidly na obou pažích. A to bylo pro ruce příliš, lékaři je museli amputovat.
„Superpaže“ za pět milionů
Artem přišel o své paže. I tak má ale v hlase naději, mnoho jeho kamarádů válečné boje nepřežilo, má vlastně ještě štěstí, říká sám. Na bojištích, kterými prošel, se setkal i s dobrovolníky z České republiky. Chválí je – podle něj bojovali stejně tvrdě jako Ukrajinci. „V Česku je mnoho lidí, kteří chápou, jak důležité je Ukrajinu podporovat a zastavit běsnící Rusko,“ říká Artem.
Voják nechce rezignovat na aktivní život – chce se vrátit ke své profesi, být soběstačný a znovu cítit, že může něco dokázat. K tomu potřebuje nové ruce: speciální pokročilé bionické protézy, které mu umožní uchopit předměty, hýbat prsty nebo zvednout ruku k obličeji. O jeho léčbu a rehabilitaci se v ideálním případě postará jedno z nejlepších pracovišť v Evropě – klinika Superhumans ve Lvově, která se specializuje právě na špičkové pohyblivé protézy a následný návrat zraněných vojáků do života. Jedna „superpaže“ vyjde na přibližně 100 tisíc eur, celkem tedy Artem potřebuje zhruba 5 milionů korun.
„Celý proces vyšetření, výroby a ‚nasazení‘ protéz s návaznou intenzivní rehabilitací potrvá maximálně pět měsíců. Chceme Artema potom znovu přivézt do České republiky. Podat mu ruku – člověku, který za nás všechny a také za Evropu přišel o své vlastní paže,“ popisuje Martin Ondráček, spoluzakladatel projektu Dárek pro Putina, který pro Artema dnes spustil sbírku.
