Pražské deštníkářské podsvětí. Praha se neumí zbavit turistických pastí, podvodníci si vodí politiky za nos
Praha, do níž se po pandemii ve velkém vrátili turisté, se dlouhodobě nemůže zbavit velké nemoci. Podvodníků a agresívních prodejců, kteří na cizincích vydělávají těžké peníze za mizerné služby pravidlům navzdory. Politici je nedávno chtěli vyškolit a vymysleli novou vyhlášku, která měla tzv. deštníkáře z historických částí města vyhnat. Vydal jsem se na několik dní mezi ně, abych zjistil, jak tento polosvět s vlastními pravidly funguje. Zatím si spíš deštníkáři „vodí“ politiky.
Ty máš českej přízvuk, co doopravdy chceš?, ptá se mě s naštvaným výrazem prodejce v dolní části Václavského náměstí. Hrál jsem si pár hodin na turistu, ale odhalili mě celkem brzy. Zřejmě tomu pomohla i dříve odeslaná esemeska jednatelce společnosti, jež tenhle byznys provozuje. Věděla tak, že se o „deštníkáře“ zajímám. Prodejce jsem oslovil anglicky s tím, že se chci dozvědět co nejvíce o té slavné jízdě autobusem po historické Praze. Ta stojí v plné palbě až dva a půl tisíce korun. I další prodejci v červené vestě a s typickým deštníkem v ruce se mi po pár procházkách a konverzacích raději začnou vyhýbat. Stejně tak si stoupají zády k objektivu fotografa. Prodej na ulici – mimo kamenné obchody – je totiž v Praze zakázaný.
„Máme povolení od magistrátu, běžte si stěžovat tam,“ křičí na mě prodejce ještě z dálky. Přesto se mi podaří s některými lidmi z deštníkářského světa mluvit, ať už přímo s prodejci jízdenek, nebo s průvodci z autobusů, kteří se starají o okružní jízdu. „Je to dobrý přivýdělek, platí mě denně, odkud na můj plat berou, ale nevím,“ přiznává prodejce s pravděpodobně jihoamerickým akcentem, jenž nechtěl být jmenovaný.
Většina z těch, s nimiž mluvím, jsou cizinci. Ale narazil jsem i na Češku. Opět si přála zůstat v anonymitě. „Chtěli jen, abych uměla anglicky. Projedeme několikrát za směnu trasu a já jim občas popíšu, kde se právě nacházíme. A to je všechno,“ přibližuje. Jakou má smlouvu, říct nechce.
Jdu o kus dál a pokračuji v roli turisty ve vlastním městě. Připojím se ke skupině, které prodejce nabízí vyhlídkovou jízdu po metropoli autobusem. Z té je možné po dobu platnosti jízdenky kdykoliv vyskočit a zase znovu naskočit. Proto se jí také říká Hop-on, Hop-off. Turistům spolu s jízdenkou, jejíž cena se pohybuje od 780 korun do zmiňovaných takřka dvou a půl tisíce, dávají i noviny nazvané Prague Panorama Extra. O nich ale později.
Účastníci zájezdu
Samotná jízda je velkým zklamáním. Ostatně to naznačovalo již hodnocení v aplikaci Trip Advisor, kde si turisté vyměňují zkušenosti se službami v zahraničí. Necelá jedna a půl hvězdičky z pěti. „V autobuse je málo místa, o Praze jsme se nic nedozvěděli, celkově strašný zážitek a vyhozené peníze,“ líčí zkušenost z prosince loňského roku turistka Natalia. Podobných hodnocení jsou na internetu stovky. Přesto se prodejcům stále daří do autobusů nahánět nové a nové „oběti“. Jednou z nich jsem teď dobrovolně já.
Po zakoupení jízdenky čekáme zhruba dvacet minut, než přijede červený autobus. Vystupuje z něj průvodkyně, přepočítá si klienty a vysvětluje, co bude následovat. „Vezměte si prosím sluchátka a připojte je do přístroje umístěného v sedadle, dozvíte se něco o cestě,“ vysvětluje mladá žena. Aha, takže samotný průvodce není živý. Čekám na další instrukce, organizátorka „zájezdu“ mě ale jen usadí na tvrdou sedačku a anglicky zvolá: „Jedeme, příští zastávka je číslo pět.“
Poté si sedne vedle řidiče a rozbalí svačinu. „Pětka“ je od náměstí blízko, v ulici U Bruských kasáren blízko Úřadu vlády ČR. Na zastávce vystoupí několik turistů včetně průvodkyně, evidentně mají dohodnutou pauzu na cigaretu, protože všichni kouří. Po pěti minutách jedeme dál. Zkouším sluchátka, na každém sedadle je vzadu umístěn přístroj, kam je lze zasunout a na malém displeji vybrat jazyk, kterým má můj průvodce mluvit. Na výběr je několik světových jazyků, já volím češtinu a těším se na zajímavosti. Virtuální průvodce bohužel mluví jako nedokonalý internetový překladač vět a hází jednu perlu za druhou.
Turisté se valí Prahou
„Zde leží Karlová most“ nebo „Váklavské náměstí“ mě upřímně pobaví. Přepínám na angličtinu, která už je o poznání lepší. Živou průvodkyni mezitím opustila většina cestujících. Dál pokračuje jen torzo výpravy.
Trasa není příliš dlouhá, vede centrem přes Malostranské, Jiráskovo a Václavské náměstí, hlavní nádraží, ulici Na Příkopě a hotel Hilton, kde opět delší dobu stojíme. Výkon průvodkyně se omezuje na sdělování čísel zastávek. Na těch často stojí další turisté, kteří se ale do autobusu ani přes protesty nedostanou. Jízdenku měli totiž koupenou od deštníkáře jiné společnosti. Po necelé hodině je konec, vystupujeme znovu na Staroměstském náměstí a střídá nás další turnus. Třicet lidí, každý zaplatil zhruba tisícovku. Autobus jezdí od rána do večera, od pondělí do neděle. Tenhle byznys se musí vyplatit, počítám si v duchu.
V čem je vlastně problém? Jak už vyplynulo z výše uvedeného, turistům se tu nabízejí mizerné a předražené služby. Za normálních okolností by to nemohlo fungovat, zákazníci by se to dozvěděli. To ale neplatí, pokud jsou klienty právě turisté, kteří takovou často agresívní nabídku využijí jednorázově. A své zklamání pošlou dál v obecné proklamaci, že Praha je předražené město, kde byli podvedeni. Což v konečném důsledku pouze poškozuje jméno naší metropole.
Napadá mě spousta otázek: Jak je možné, že i přes všechna varování takovou službu za den využije tolik lidí? Jak může soukromý autobus přijet až na cizinci zaplněný Staromák? Turistů je přitom v metropoli pocitově i podle oficiálních statistik stále více. Jen během vánočních svátků jich podle pražské turistické organizace Prague City Tourism mělo přijet 750 tisíc. Za prvních šest měsíců loňského roku pak Prahu navštívilo přes šest miliónů lidí. Turistický byznys a s ním spojené praktiky tak mají žně.
Pod očima politiků
Málem bych zapomněl na nejdůležitější otázku: Kdo tento byznys provozuje? Jízdy autobusem nabízí v centru Prahy několik firem. Za přeprodejem lístků několika provozovatelů „vyhlídkových jízd“ neboli za samotnými „deštníkáři“ stojí firma Info Prague, s. r. o. Jejími jednateli jsou podle obchodního rejstříku egyptský podnikatel Hesham Mohamed Elsayed Moursi a Lada Hrochová. Oba jednatele jsem opakovaně kontaktoval, do vydání článku se ale ani jeden z nich neozval. Hrochová a Moursi v minulosti působili mimo jiné ve spolku HelpMi, tedy nadace, za níž se byznys s prodejem lístků skrýval, aby mohl vstupenky nabízet na nejžhavějších turistických místech.
Ne, neobjevili jsme Ameriku. Agresívní prodejce, kteří městu kazí reputaci a šikovně obcházejí nastavená pravidla, řeší představitelé města nebo populární youtubeři Kluci z Prahy již několik let. Při bližším pohledu na jejich práci lze ovšem odhalit sofistikovaný systém, který generuje velké peníze díky praktikám, jež jsou minimálně pochybné.
A to často přímo pod okny pražských radních, kteří s deštníkáři již léta marně bojují. Loni jim politici chtěli ztížit život a zakázali jim chovat se jako veřejná charitativní sbírka. Tenhle trik jim umožňoval prodávat jízdenky kdekoliv, tedy i v památkových zónách, kde konkurenti nemají šanci. Stačilo jim napsat si na každý paragon, že deset korun z celkové ceny zážitku jde na charitu. Ta přitom sídlila na stejném místě jako kamenný obchod s jízdenkami a v praxi nevykonávala žádnou činnost. Přesto tento trik prodejcům mnoho let procházel. A nebyli jediní. Podnikatelé z turistického polosvěta vymysleli mnoho způsobů, jak dostat z kapes návštěvníků Prahy peníze.
V minulosti tak vedení města zakázalo třeba takzvané pub crawls, tedy noční tahy turistů od hospody k hospodě organizované specializovanými agenturami. Magistrát nedávno také schválil úpravu vyhlášky zakazující pouliční vystupování se zvířaty. Dříve město s pomocí změny zákona docílilo také zákazu vozítek segway či vyhláškou nastavilo pravidla pro pouliční vystupování, takzvaný busking. Ta zakazuje například vystupování lidí v obřích kostýmech. Na deštníkáře ale úředníci zatím nevyzráli.
Prohraný boj?
V únoru 2026, kdy není v Praze ani zdaleka turistická sezóna a již dávno platí zmiňovaná vyhláška, kvete jejich byznys dál. „Tenhle boj jsme prohráli,“ stěžuje si mi Janek Rubeš, známý youtuber a autor pořadu Honest Guide o turistických pastech v Praze, který se deštníkářům v minulosti věnoval.
Deštníkáři totiž velmi rychle přišli na nový trik, díky němuž nemuseli na své činnosti prakticky nic měnit. Nově jen k lístku nabízejí výše zmíněné noviny. „Jsou to noviny, kde je voucher na autobus,“ mají naučenou frázi prodejci. Samotné noviny – Prague Panorama Extra – připomínají spíše leták s výčtem informací pro turisty. Dozvím se zde, že je v Praze Karlův most nebo že máme v Česku veřejné toalety. Také se dočtu, že v hlavním městě si lze koupit celodenní lístek na MHD za 120 korun. To kdybych věděl, ušetřím přes šest stovek…
O noviny v běžném smyslu slova samozřejmě nejde. Přesto tento čtyřstránkový informační leták ministerstvo kultury zaregistrovalo jako čtvrtletní periodikum. A právě na různé typy periodik myslí pražský tržní řád, ve kterém je pro takzvané kameloty výjimka.
Chystá se novinka
„Ta výjimka je tam kvůli prodejcům Nového Prostoru,“ vysvětluje Reflexu radní pro majetek Adam Zábranský (Piráti). Nový Prostor je časopis neziskové organizace, jež pomáhá bezdomovcům a dalším lidem v nouzi. Ti si jeho prodejem mohou přivydělat. Výjimku ale začali zneužívat deštníkáři, podle radního se tedy pravidla musí změnit. „Zrušíme výjimku pro kameloty, ale vytvoříme několik desítek tržních míst pro prodej periodik, aby mohla být zachovaná činnost Nového Prostoru a zároveň toho nezneužívali různí podnikatelé,“ doplňuje Zábranský.
Není však jisté, zda nová, respektive upravená pravidla v takovém znění, jaké by si přál Zábranský, vůbec projdou. Systém kamelotů totiž deštníkáři pouze okopírovali, v Praze ho již používají prodejci na vyjížďky lodí po Vltavě a podle Zábranského mají právě tito prodejci „politické krytí“. „Když jsme se snažili novou vyhláškou jejich prodejní místa zrušit, neprošlo to a byla doplněna místa přesně tam, kde stojí jejich lodě,“ popisuje radní a naznačuje, že někteří politici jdou takovým podnikatelům takzvaně na ruku.
Než o návrhu nových pravidel budou hlasovat pražští zastupitelé, musí projít kolečkem s úředníky a také s dotčenými městskými částmi. A jedna z nich je zatím proti. „V praxi by to znamenalo, že se prodejci jednoduše přesunou o několik metrů dál – do míst, která na seznamu nebudou – a pravidla by se dál obcházela,“ vysvětluje svůj postoj starostka Prahy 1 Terezie Radoměřská (TOP 09) a dodává, že za systémové a funkční řešení považuje odebrání výjimky pro kameloty na celém území Pražské památkové rezervace. „To by zabránilo obcházení pravidel a výrazně zlepšilo jejich vymahatelnost,“ dodává.
Problémy jsou i jinde, například v tom, že deštníkáři můžou se svým autobusem vjet až přímo na Staroměstské náměstí. To jim povolilo samo město, jde totiž o městský pozemek a podnikatelé mají s magistrátem uzavřenou smlouvu. „Osobně tento stav nepovažuji za správný a i tuto otázku nyní řešíme s novým vedením města, konkrétně s radním pro dopravu, s cílem najít citlivější a důstojnější řešení,“ vysvětluje starostka.
Nekalý turistický byznys zkrátka v hlavním městě „jede“ navzdory a v některých případech možná i díky politikům. Přitom loni, kdy se jim povedlo prosadit vyhlášku, někteří z nich slavili. Naposledy třeba Jiří Pospíšil (TOP 09), donedávna náměstek pražského primátora pro kulturu a cestovní ruch, jenž doufal, že s vyhláškou podvody na turistech skončí. „Reputace města jako bezpečné a důvěryhodné destinace je pro nás klíčová,“ říkal v den, kdy nabyla účinnosti. Tři čtvrtě roku po jejím zavedení ale stále pár desítek metrů od radnice deštníkáři denně obírají turisty z celého světa o tisíce korun za službu, kterou klienti zpětně hodnotí jako otřesnou a nechtějí se kvůli takovým praktikám do metropole vracet. „Za mě není cesta měnit nové a nové vyhlášky, ale tvrdě jednat a pokutovat prodejce, pokud něco poruší. Čím víc variant se zkusí, tím lépe,“ míní nyní Pospíšil.
Policie nic nezmůže
„Největší problém vidíme v poškozování reputace Prahy. Nekalé a nekvalitní služby narušují pozitivní image Prahy,“ konstatuje Jana Adamcová, místopředsedkyně představenstva Prague City Tourism. Podle Adamcové by ale další chystaná změna pravidel, již vymýšlí právě Zábranský, mohla pomoci.
Otázkou zůstává, jestli si pak deštníkáři nevymyslí další trik, díky němuž budou na městu parazitovat dál. Bezzubá je i městská policie. Strážníci nesmějí ze zákona chodit v ničem jiném než v uniformě. Kdykoliv je tak uvidí prodejce, který například nemusí mít v pořádku doklady nebo prodává na místě, kde se to nesmí, dá prostě ruce do kapes a strážník na něj de facto nemůže.
„Na začátku platnosti novelizované vyhlášky strážníci řešili přibližně 13 prodejců za přestupky. Polovina těchto přestupků byla oznámena správnímu orgánu. Pak si ale ‚kameloti‘ začali dávat pozor. Nebylo tak možné zjistit porušení vyhlášky,“ popisuje mluvčí pražské Městské policie Irena Seifertová. Částečně se tím podle mluvčí alespoň podařilo omezit „vizuální smog“ neboli nošení rozevřených deštníků. Prodejci se také začali více soustřeďovat na prodej lístků přes internet. „Aktuálně víme, že prodej lístků formou novin za 750 korun pokračuje dál, ale kontrolou a dohledem nelze ‚prokázat‘, že jsou okružní jízdy na ulici nabízeny v rozporu s tržním řádem a takzvaný prodej novin je jen zástěrkou,“ doplňuje mluvčí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
