Aleš Michal: Extremismus jako franšíza. Jaký je levicový terorismus v Německu?

K odpovědnosti se přihlásila skupina Vulkangruppe, původně svým názvem i symbolikou odkazující k výbuchu islandské sopky Eyjaf­jallajökull. Ten na jaře 2010 ochro­mil především transatlantické spojení mezi USA a Evropou. Symbolika vycházející z této události formuje identitu heterogenní orga­nizace od roku 2011, kdy byly její první útoky na německém území zaznamenány.

Jednotlivé činy si levicoví ­teroristé pojmenovávali podle neklidných vulkánů a s hrdostí se k nim v dopisech hlásili. Vraceli se v nepravidelných intervalech: v letech 2011–2020 několikrát za­útočili na železnici v různých místech v Berlíně a od roku 2020 se soustředili na sabotáže proti giga­factory společnosti Tesla Elona Muska, která za bouřlivé poli­tické debaty v Braniborsku vyrostla v městečku Grünheide, nedaleko železniční tratě spojující Berlín s pohraničním Frankfurtem nad Odrou.

Skupinu držely pohromadě dva záměry. První vycházel přímo z „islandského“ odkazu. Příznivci se občas jako neklidná sopka probudí, důsledky jejich činů jsou nevyzpytatelné, a především pak mají zasáhnout celou společnost. Druhý je ideologický: útočníci brojí proti bohatým, kteří kašlou na to, že planeta hoří. Elon Musk je jako technofašista vítaným cílem: Tesla totiž dle nich systematicky poškozuje celosvětový boj proti změnám klimatu, zatímco její šéf byl později dokonce v mocenském středu trumpismu, jenž je nepřítelem číslo jedna.

Frakce Rudé armády

Pro Němce tenhle typ snahy o zničení kapitalismu není ničím novým. Dokonce ve své poválečné historii zakusili poměrně intenzívní tlak hned několika teroristických organizací, které si za svůj cíl vetkly boj za beztřídní společnost. Rozdělení Německa po válce na dva státy jejich aktivitám poskytlo ideologický argument a často i potřebnou podporu nepřátelské mocnosti, jež byla geograficky velmi blízko, což se hodilo.