Protestující zemědělci v pondělí na několik několik hodin obsadili svými traktory a valníky pražskou magistrálu. Požadovali mimo jiné odstoupení Česka od Green Dealu, či konec byrokracie. Nejhlasitějšími účastníky akce však byli lidé, kteří by na poli nepoznali bramboru od hlávky zelí.
Je po sedmé ranní a od budovy Ministerstva zemědělství na břehu Vltavy se směrem k Hlavnímu nádraží táhne v jednom pruhu šňůra zemědělské techniky, především traktorů. Klasické Zetory, o nichž zpívali už Visáči, že jedou do hor orat brambor, k vidění moc nejsou. Protestující zemědělci preferují stroje americké firmy John Deere.
Provoz na magistrále je přesto poměrně plynulý, kolaps dopravy se nekoná, mnoho pražských řidičů patrně uposlechlo výzvu magistrátu a do práce dnes vyrazili hromadnou dopravou. Na betonovém plácku před ministerstvem je asi pětisethlavý dav. Zemědělce lze identifikovat na první pohled: vesměs jsou oblečeni v pracovních kombinézách, které někdy nesou loga rodinných farem a zemědělských závodů, nechybí ani žluté či oranžové reflexní vesty, jež se staly symbolem obdobných protestů napříč západní Evropou. Shromáždění se posilují vepřovým gulášem z přistavené polní kuchyně a nesmí chybět ani další ikonický pokrm všech Čechů, kteří se vydali na dlouhou cestu: smažený řížek vložený mezi dva krajíce chleba a zabalený v ubrousku.
Ani EU, ani Rajchl
„Greendealová dohoda nás ohromně poškozuje”, říká soukromý zemědělec pan Vladislav, který i se svou technikou přijel do Prahy od Slaného a pokračuje: „Velký problém je snižování podílu průmyslových hnojiv, omezování používání pesticidů, v obou případech se mají objemy používaných látek snížit až o padesát procent, ale v Česku máme už teď mnohem nižší povolené koncentrace, než v sousedních zemích, takže brzy nebudeme mít čím hnojit pole, nebo postřikovat plodiny. Dále téměř jako skoro jediní z EU platí čeští zemědělci daň z dotací. Dalším problémem je obrovská míra byrokracie, kontrol a papírování je tolik a tak složitých, že si už brzy bude muset i malý farmář nebo zemědělec najímat právníka, aby to zvládl odbavit.”
Při do dotazu na výroky premiéra Petra Fialy, který ještě během konání demonstrace označil pořadatele protestu zemědělců za lidi, kteří „podporují Kreml”, vrtí pan Vladislav nevěřícně hlavou a ukazuje nad hlavy shromážděného davu, kde vlaje asi dvacet českých vlajek. „To je nesmysl. Vidíte tu nějaký Rusy?” Ptá se. Stojí navíc před transparentem, který hlásá „Nechte nás dělat naši práci, nechceme ani diktát EU, ani Rajchla.”
Lidové soudy
Křikloun z náměstí Jindřich Rajchl patřil v minulém roce k nejvýraznějším postavám kolaborantské scény. Přesto nemá pan Vladislav tak docela pravdu. Hvězdy antisystémové scény, jako je Rajchl či poslanec za SPD Koten, k vidění před budovou ministerstva sice nejsou, osazenstvo nižších pater dezinformační menažerie se tu však vyskytuje. Mezi zemědělci se s telefonem na selfie tyči promenáduje například otevřený kolaborant s Putinovým režimem Žarko Jovanovič, provozovatel Raptor TV a muž, který se jezdil fotit s okupanty na Krym hned po roce 2014, internetová lhářka Petra Rédová či Ivan Smetana, streamer facebookového kanálu KTV, jehož hlavním hrdinou je zadlužený a nezaměstnaný Ondřej Thor, občan v odporu, který bojuje za vlast tím, že už téměř rok kempuje před úřadem vlády a příliš nedbá na osobní hygienu.
Kolem těchto tribunů internetového žvanění se rojí hloučky jejich příznivců. Od zemědělců jsou k rozeznání na první pohled. Ověšení odznáčky „za mír”, „proti očkování“ či „za za slovanskou vzájemnost“, v rukách často místo českých vlajek drží zástavy jakýchsi obskurních „vlasteneckých” spolků, skupin a politických stran které se vesměs stihly rozhádat, když počet jejich členů překročil číslo pět. Mezi asi pěti sty účastníky je jich sotva padesát, ale o to jsou hlasitější. Pokaždé, když se v oknech kanceláře ministerstva mihne některý z úředníků,začne toto úderka vyřvávat o Ukrajině, vlastizrádci a lidových soudech.
Kontroly během žní
Zatímco národovecká netáhla agresivně ječí, řada ze shromážděných soukromých zemědělců mluví klidně, přesto z jejich slov zaznívá hořkost a vztek. Například pan Radil z Východních Čech říká, že se svou technikou dorazil do Prahy proto, že „s námi vláda nejedná, Mnohem raději bychom se zástupci vlády bavili v klidu u jednacího stolu, než tímto způsobem. Ale Fialův kabinet výzvy k dialogu dlouhodobě bojkotoval” Vedle již zmiňovaného Green Dealu uvádí i pan Radil jako obrovský problém českého zemědělství byrokracii a nabízí i vlastní zkušenost: „V loňském roce jsme měli osm kontrol v průběhu letních měsíců. Tedy v té pro nás nejhorší době, během žní, kontroly se přitom opakovaně zaměřovaly na stejnou oblast: plnění dotačních pravidel ohledně chovu dobytka i když jsme vše měli v pořádku, Tím se zpožďoval dotační proces. Ve výsledku to znamená, že jsme první část dotací, s nimiž jsme počítali už pro minulý rok, dostali až před čtrnácti dny.”
Dotace jsou vůbec velkým tématem diskusí v hlučících postávajíchc a pokuřujících zemědlců. „Nejlepší by bylo všechny dotace zrušit, Ať si každej jede na sebe a za svoje.” Říká jeden z nich, zatímco otevírá přistavenou dodávku s občerstvením pro demonstranty (alko i nealko pivo a sodovky). „Ale to by se dotace musely zrušit všude a pro všechny, po celý Evropě”, dodává, zatímco si otevírá plechovku dvanáctky.
Ukradený protest
Výzvu shromážděných zemědělců nakonec na schodech ministerstva čte Jan Veleba, agrární funkcionář a někdejší senátor za Zemanovce. Výzva obsahuje jediný požadavek: okamžité odstoupení Česka od Green Dealu. Vedle Veleby stojí velkozemědělec Jandejsek, jeden z organizátorů akce. Přesto, když z budovy před dav předstoupí ministr Marek Výborný (KDU-ČSL), aby požadavky demonstrantů převzal, dav skanduje “Demisi, Demisi!” Zjevení reprezentanta nenáviděné Fialovy vlády aktivizuje přibližně padesátičlennou skupinu radikálů v davu k maximálnímu výkonu: řvou o zmrdech, zaprodancích a slouzích cizáků.
Traktorová blokáda Prahy se začíná nápadně podobat protivládním demonstracím z jara a podzimu minulého roku. Tento posun ve vyznění celé akce ještě posílí na Malostranském náměstí, kam se zemědělský protest přesouvá po poledni. Tady už se producírují špičky národovecké politiky v čele s pány Okamurou a Foldynou. V reakci na účast opozičních politiků následně asi polovina zemědělců blokádu ukončuje a i se svými stroji odjíždí z hlavního města.
„To není, co jsme chtěli. My chtěli poklidný protest, ale nebyli jsme schopni uhlídat, aby na tomto protestu byli opravdu jen zemědělci a lidi, kteří k tomu mají co říct”, uvádí v pozdním odpoledni pro Českou televizi Miloš Malý, další z organizátorů akce. Velký nájezd traktorů na Prahu, inspirovaný zjevně mnohem masovějšími akcemi ze západní Evropy, tak končí v podvečerních hodinách spíše jako politická fraška, než akce, jež by mohla otřást politikou vládního kabinetu.
