Svíčku do okna, řetěz pod stůl. Valašské Vánoce jsou fúzí pohanských zvyklostí a křesťanství

Tradiční valašské Vánoce a adventní čas jsou fúzí starodávných pohanských zvyklostí a křesťanství

Tradiční valašské Vánoce a adventní čas jsou fúzí starodávných pohanských zvyklostí a křesťanství • Zdroj: Martin Straka

V Dřevěném městečku i ve Valašské dědině byly během adventní doby oživeny některé domy – tady valašské roby derou peří
Potkat jste mohli Mikuláše, čerty, Lucy, smrťáka...
Potkat jste mohli Mikuláše, čerty, Lucy, smrťáka...
Potkat jste mohli Mikuláše, čerty, Lucy, smrťáka...
Potkat jste mohli Mikuláše, čerty, Lucy, smrťáka...
Čerti z Lačnova jsou unikátní mimo jiné i tím, že nejsou černí, ale celí v ovčích kožiších. O to monumentálněji působí, zvlášť když chodí právě v doprovodu nejen Mikuláše, ale i Smrtky neboli krkaně.
Ozbrojení valašští portáši hlídali od sedmnáctého století moravsko-uherskou hranici a chytali i lupiče a pašeráky
Ze sněhu a mrazu rychle do tepla roubenek. V téhle hospodyně nad otevřeným ohněm peče vánoční oplatky.
9 Fotogalerie
Adéla Knapová
Diskuze (2)

Čtěte Reflex v Googlu přednostně

Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás

Zapomeňte na bramborový salát, rybu, cukroví a hromady dárků. V jednom z našich nejchudších krajů se začal i stromeček zdobit ani ne před sto lety a visel na trámu u stropu, aby v místnosti, kde často žila celá rodina, nezabíral místo.

Brodí se závějemi, sníh křupe měkce pod nohama, současně se v těžkých vločkách usazuje na šátku, který si přehodila přes ramena na kazajku. Po pár desítkách metrů je celá jako obalená v cukru. Zasněžená jsou i červená a žlutá jablíčka, co zůstala zapomenutá na stromě u salaše, ze které se právě ovce vydaly ke krmelci se senem. Bílá v bílé, jen od nozder se jim kouří. Jinak právě teď nikde nikdo. Chumelenice ustala, o to víc štípe do tváří mráz. A nejen do tváří, i mobil je zaskočený a jediné, co zvládne po vytažení z kapsy udělat, je sdělit, že máme prosinec 2022.

LUCA A JEJÍ BRK

Vločky jí vytvoří na šátku na hlavě, který má nad čelem zdobený něžnou, ručně dělanou krajkou, téměř jednolitou krustu. Než dojde z jedné roubenky do druhé, dá se vzor jeho látky pod nánosem sněhu stěží rozeznat. Opatrně zadupe na chvojí, které je naskládané před vstupem do chalupy, aby to tam tak neklouzalo. Z bot opadne sníh a rychle do hlavní seknice, kde se už několik dní topí v kamnech.

Cestou mezi domy potkala tajemnou Lucu, kdysi postrach nepořádných hospodyněk. Bíle oděná ženská postava s pomoučeným obličejem ji husími brky ometla. Totéž už Luca udělala ve stavení, kam se právě vrátila z návštěvy sousední roubenky.

V předvečer svého svátku – tedy svaté Lucie – obcházela Luca dědinu a kontrolovala, jak jsou stavení uklizená a že už mají hospodyně dopředeno, dotkáno, dodráno peří, chalupa je čistá, uklizená a světí se její svátek. Koho přistihla při práci, toho klepla přes prsty a hrozila mu další rok smůla a nedostatek.

Jinak Luca ometla spořádané lidi od nemocí, nedostatku a všeho špatného, mužům brkem očistila poklopce, aby byli dál řádní chlapi, z rohů chalup pak symbolicky vymetla pavučiny a s nimi vše zlé.

Teď dvě Lucy potkávám i já. Stojí spolu mlčky kousek od roubenky, kam spěchala ona zasněžená valašská hospodyně, protože musela rozpálit litinovou formu, v níž za chvíli zase začne na otevřeném ohni vyrábět vánoční oplatky.

Lucy nemluví, jejich zjev je výmluvný dost, a kam vejdou, tam lidé tají dech a doufají v požehnané pohyby husích brků. Jak tiše přicházejí, tak i mizí.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Vstoupit do diskuze (2)

Články z jiných titulů