Čtyři roky neplatil na děti, dostal dvě podmínky, udělené obecně prospěšné práce neplnil. Nástup do výkonu trestu už František ignorovat nemohl. Ve vězení si odpykává trest 2 a půl roku. Podobných případů jsou v Česku stovky až nižší tisíce. Kdo do vězení patří a kdo by tam naopak být nemusel? Na letitou otázku hledá odpověď nová ministerská komise. Ve hře je zrušení některých trestných činů, změna sazeb, pro méně závažné případy i takzvaný „šokový výkon trestu“, kdy jde odsouzený do vězení hned, ale třeba jen na dva týdny nebo na měsíc.
Je půl třetí odpoledne. Do věznice Pouchov v Hradci Králové se trestanci vracejí z práce. Klasickou věznici objekt nepřipomíná ani režimem, ani na pohled. Jde o oddělení s nízkým stupněm zabezpečení. Na oknech nejsou mříže, pokoje se nezamykají. Vězni se mohou pohybovat volně po celém objektu, pracují v areálu, ale i pro firmy v okolí. Nejčastěji se sem dostávají prvotrestaní se sazbami do tří let. Mohou zde být ale i trestanci přeřazení z vyšších stupňů věznic, v tom případě i s delšími tresty. „Jsou zde lidé za neplacení výživného, porušování domovní svobody, krádeže, autonehody bez alkoholu, porušení zákazů řízení. Široké spektrum osobností,“ popisuje zástupce vedoucího Oddělení výkonu vazby a trestu David Fabera, který má objekt Pouchov na starosti.
V jednom z pokojů se potkáváme s Františkem, kterého za mříže dostal více než čtvrtmilionový dluh na výživném. V Pouchově je už přes rok. Nemusel tu být vůbec, kdyby splnil alternativní trest. „V té době jsem vůbec nemyslel na to, že když nebudu platit, tak můžu skončit ve vězení. Postupem času, kdy mi chodily různé dopisy od soudu kvůli alimentům, jsem si prostě myslel, že se to nějak vyřeší. Na ty prospěšné práce jsem si říkal, že je pořád čas, a pak najednou už nebyl a dopadlo to, jak to dopadlo. Ten nástup byl hrozný. Teď mám čas přemýšlet. Je hloupost nechat se za toto zavřít,“ popisuje svůj příběh František. „Většina odsouzených, kteří se sem dostanou, měla původně stanoveny alternativní tresty nebo podmíněný trest. Nedodrželi zkušební doby a jsou zde,“ vysvětluje David Fabera.
Pouchov má kapacitu 118 vězňů, zaplněno bývá průběžně 105 až 110 míst. V naplněnosti tak mají ještě rezervu. Celorepublikově ovšem po letech poklesu od loňského roku počty vězňů opět rostou. Aktuálně je v českých věznicích 19 258 trestanců. Oproti lednu je to nárůst o 500 lidí. V kombinaci s nedostatkem personálu věznic a výdaji státu na vězně jde o nežádoucí trend, na který upozornil i NERV ve zprávě o úsporách ve veřejných rozpočtech. Podle ní by stát snížením počtu vězňů ušetřil tři miliardy. Milosti prezidenta Zemana odsouzeným za nelegální obchod s psychotropním nápojem s osmiletými tresty zase poukázaly na to, jestli stát netrestá příliš přísně.
Pomůže několikadenní vězení?
Situaci vězeňství v Česku teď začala řešit nová ministerská komise pro trestní politiku, která se poprvé sešla v listopadu. Například v případech nedodržování alternativních trestů a kumulace podmínek by podle náměstka ministra mohlo pomoci krátkodobé vězení. „Když osoba dostane dvě tři podmínky, případně soudce sáhne k alternativnímu trestu veřejně prospěšných prací, potom sáhne ještě k peněžitému trestu, udělá maximum pro to, aby toho člověka nezavřel, ale on i nadále páchá tu trestnou činnost, tak potom ta osoba může jít klidně na šest let do vězení. Pro toto by byla cesta těch krátkodobých trestů, třeba na 30 dní ve vězení. A už by se to nekumulovalo. Po výkonu by došlo k zahlazení odsouzení, aby si člověk nenesl zápis v trestním rejstříku,“ vysvětluje náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav.
Kdo (ne)patří do vězení?
Tito odsouzení by tak šli do vězení hned, ovšem na výrazně kratší dobu. To je ale jen část problému. V chystané změně trestního zákoníku se chce vláda proto zaměřit i na změnu sazeb a dekriminalizaci trestných činů s nižší společenskou škodlivostí. „Typicky pomluva. Buď ji jako trestný čin zrušit úplně, nebo ji nechat jen na ty nejzávažnější věci, když někdo zasáhne do lidské cti nebo důstojnosti. Když někdo pomluvil někoho, že znásilnil nezletilou nebo zneužívá malé děti, a nebyla by to pravda, tak to je případ, kdy by se to trestní právo samozřejmě aplikovat mohlo. Pak jsou situace, kdy dojde k pomluvě mezi politickými konkurenty nebo v rámci podnikatelské sféry. Tak to je věc, která se má řešit výlučně v civilním právu,“ popisuje náměstek Stanislav.
Některé tresty by se mohly naopak zvýšit
Ministerstvo chce jít cestou práva poškozeného na prvním místě. Komise, ve které jsou zastoupeny dotčené státní i neziskové organizace, bude řešit i to, jak právě podle tohoto klíče změnit trestní sazby. „Pokud půjde o násilné trestné činy, mohly by být i vyšší sazby, pokud tam je jasný úmysl ublížit. Kde bychom sazby mohli snižovat, tak to jsou především majetkové trestné činy, kde i prosazujeme, že by primárně měly být co nejvíc využívány odklony, případně alternativní tresty, především peněžitý trest. Je velký rozdíl, když někdo opakovaně ukradne 20 tisíc a následně škodu nahradí, nebo když někdo někoho bodne kudlou do břicha. To jsou šílené rozdíly, které by měly být už v tom trestním zákoníku,“ uzavírá náměstek.
Peněžité tresty by podle ministerstva a Nejvyššího soudu měly být ukládány ještě častěji. I v případě závažnějších majetkových činů, kde nedojde k ublížení na zdraví. Soudy by se podle nich neměly bát navýšit částky až do desítek milionů korun.
Současná praxe
Revizi trestní politiky ale čeká ještě dlouhý legislativní proces, který je na samém začátku. Řadu věcí ale mohou soudy dělat už teď. Podle Nejvyššího soudu v posledních letech zafungovalo vzdělávání soudců, státních zástupců a probačních úředníků v udělování alternativních, hlavně peněžitých trestů.
| Vývoj ukládání peněžitých trestů soudy | |
| 2015 | 5,5 % případů |
| 2017 | 14,7 % případů |
| 2020 | 20 % případů |
„Ve statistikách, které měli a mají státní zástupci a soudci k dispozici, je zajímavé, že jednotlivé soudy si vedly značně odlišně. Například v jednom z posledních sledovaných let byl v okrese Domažlice ukládán peněžitý trest rovnou ve 44 % případů, někde zůstávali stále hluboko pod průměrem. Tady je vidět, že opravdu má smysl cíleně působit na jednotlivé soudce a také se ptát, zda jim kvalitní přípravné trestní řízení umožnilo k peněžitému trestu vůbec přistoupit,“ říká předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy.
Roste také počet dohod mezi obviněným a státním zástupcem. Variantou je i domácí vězení, v současné podobě bez monitorovacích náramků, ale tato varianta klade větší nároky na pracovníky Probační a mediační služby. Nový systém náramků je teprve ve fázi výběru dodavatele. „Z našeho pohledu je to velká technická pomoc, protože u našich klientů my ten čas, který trávíme na namátkových kontrolách, můžeme věnovat více práci s nimi. Ty náramky umí ten monitoring pohybu stoprocentně lépe a úsporněji než člověk, který kontroluje fyzicky. Potom je otázka, jak s tím nakládají soudci, kteří lidi posílají do domácího vězení. Ta četnost byla menší, než jsem předpokládala. A samozřejmě, my vždycky narážíme na ty limity v podobě personálních zdrojů naší služby a počtu případů, které máme zařídit,“ říká ředitelka Probační a mediační služby Andrea Matoušková.
Na personální limity naráží i vězeňská služba. Chybí jí víc než tisíc zaměstnanců, nejvíc ve věznicích Pankrác, Ruzyně, Valdice, Plzeň a Horní Slavkov. I zástupci vězeňské služby, stejně jako probační jsou členy nové ministerské komise. Zatímco posílení dohod a alternativních trestů vítají, u krátkodobých vězení efekt spíš nevidí. „Určitě toto bude ještě věcí mnohých sezení, ale „měsíční“ výkony trestů odnětí svobody se nejeví jako ekonomické, efektivní a úsporné,“ říká mluvčí Vězeňské služby ČR Markéta Prunerová. „Nejsem si jistá, jestli ta podstata toho, co čekáme od čtrnáctidenního vězení, bude dosažena. Nevyřeší se nic jiného, než že ten člověk nebude na svobodě. U někoho to může zafungovat tak, že řekne nikdy už se tam nechci vrátit, a bude dělat všechno pro to, aby se tam nevrátil, a někdo si řekne, no tak tam na 14 dní půjdu,“ popisuje svůj pohled ředitelka Probační a mediační služby. Dodává také, že by se stát měl zaměřit i na lepší přípravu vězňů na odchod z vězení. Tak aby se do výkonu trestu ani probace už nevraceli. Podle Nejvyššího soudu může krátkodobé vězení částečně fungovat, bude podle něj ale také záležet na připravenosti vězeňské služby. „Dokážu si představit, že v některých případech se bude takový trest jevit jako nejpříhodnější, a to i oproti trestu třeba peněžitému či obecně prospěšných prací. Na druhou stranu, takové tresty ale míří právě proti snaze nepřetěžovat věznice. Otázkou tedy je, jak často by měly být krátkodobé tresty odnětí svobody ukládány, říká předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy.
A jak to vidí v Pouchově? Vedoucí věznice David Fabera je k několikadennímu vězení spíš skeptický, podle vězně Františka by odnětí svobody hned a na pár dní u něj zafungovalo. „Myslím, že třicet dní toho člověka příliš neponaučí, je to krátká doba. Jestli je zavírat hned na poprvé, to je další věc, jak říkám, u nás je 80 procent lidí, kteří nedodrží alternativní tresty, takže tam by mělo nejvíc pomoci i posílení odpovědnosti těchto lidí,“ popisuje svůj pohled Fabera. „Záleží, jaký je ten člověk povahově, někomu by třeba těch třicet dní nic nedalo, vzal by to jako prázdniny. Ale z mojí zkušenosti, pro mě by bylo těch 30 dní prakticky jako celý tento trest. Dá se z toho hodně věcí naučit z těch pár dní,“ uzavírá František, který už přemýšlí nad životem po opuštění věznice. Dluh dětem chce co nejdříve splatit, plánuje zažádat o insolvenci a najít si práci.
