Ústup Rusů z okolí Kyjeva a severu Ukrajiny přináší stále nová překvapení – objevují se další masové hroby či svědectví o vraždění, rabování a znásilňování. Ukazuje se, jakou skutečnou tvář má takzvaná denacifikace a jak by asi vypadala i jinde ve světě, kam by vkročila noha ruského vojáka. Dobrou zprávou je, že i obávanou a silnou armádu je možné hnát rychlým krokem pryč.
Na náměstí před nádražím v Trosťanci se přede mnou otevírá téměř apokalyptický výjev. Uprostřed lehce pošramocený památník osvobození z druhé světové války v podobě tanku T-34 na podstavci a kolem to vypadá jako po výbuchu atomovky. Rozoraná země a mezi tím se válejí fragmenty něčeho, co mohlo být vojenskou technikou, ale i náboje vybuchlé v ohni, zkrvavené zbytky uniforem, ruské ušanky i s odznáčky, fragmenty neprůstřelných vest, všelijak pomačkané kevlarové helmy a další možné a nemožné věci.
V jedné krabici leží ještě nepoužitá raketa 9M22U, která dokáže s osmnáctikilogramovou hlavicí nadělat slušnou paseku. Jedna houfnice a tank jsou skoro neporušené, stejně tak se tu někde vzal žlutý linkový autobus s rozbitými okny. V hromadách nepořádku krášlících rozoranou zemi tu člověk zakopává o polní potravinové balíčky ruské armády s pěticípou hvězdou a nápisem „Není určeno k prodeji“. Červené dětské autíčko či střevíček zřejmě patřily do okolních obchodů a zbyly tu buď po výbuších, nebo rabování obchodů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
