Ruská armáda se už brzy chystá přivézt do Kyjeva prokremelskou normalizaci. Je to ale tak?
Americká ambasáda v Kyjevě požádala o povolení odjezdu postradatelných pracovníků a jejich rodin z Ukrajiny. Proskočily i informace o možném budoucím proruském lídrovi země, přičemž on sám něco takového popřel. Není jednoduché pochopit, co se vlastně na Ukrajině děje, zdá se ale, že invaze Moskvy se přibližuje a rozjetý kolos dějin lze už jen těžko zastavit. O co vlastně Rusku jde, jakou má šanci a co na to obyčejní Ukrajinci?
„Jaká vojenská pomoc? Já mám svůj samopal a na ten se musím spolehnout,“ nechápe bojovník s přezdívkou Širokij moji otázku, zda se mu dostaly někdy do rukou zbraně ze zahraničních podpůrných dodávek. Ačkoli se mluví zejména o amerických přenosných protitankových raketových kompletech středního dosahu FGM-148 Javelin, tyto zbraně jsou zatím vidět spíše na vojenských cvičeních než tam, kde by byly potřeba.
Loni v prosinci už ale ukrajinské velení ukázalo javeliny na frontě novinářům. „Je to zřejmě nejproslulejší a taky nejkontroverznější část americké vojenské pomoci,“ napsal pak na Twitteru reportér moskevské kanceláře americké televize ABC Patrick Revell. Raketové komplety, které jsou jedním z komponentů nejvíce iritujících Kreml, jsou ale podle Revella v Donbasu už od roku 2020 a šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov v rozhovoru pro časopis Military Times přiznal, že je vojáci „už několikrát použili proti ruským či Ruskem podporovaným silám“.
Pro donbaské bojiště, které před sedmi lety oživilo fenomén velkých tankových bitev a operací ve stylu druhé světové války se sofistikovanými prvky digitální doby, jsou raketové komplety Javelin výraznou výhodou, již ruská armáda zatím neumí ničím podobným eliminovat. Ukrajina se však v nasazení těchto raket krotí, a to i díky Američanům, kteří zbraně dodali zprvu pod podmínkou, že nepůjdou na Donbas. V současné situaci ale původní zdrženlivost bere za své.
Pozor na provokace
Na 340 kilometrech donbaské fronty existují značné rozdíly. Jsou protežované úseky s hlubokými zákopy a sofistikovanými podzemními bunkry jako naproti doněckému letišti nebo narychlo vykopané drážky v polích jižně od Doněcku, kde se v poslední době linie dotyku i trochu pohybovala. Za sedm let se fronta stala místem, které funguje podle vlastních zákonitostí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
