„Pozor na odstřelovače!“ varuje Vasyl, chlapík středních let v maskáčích s vlaječkou ukrajinské armády. „Už jsem vystřídal několik míst na frontě a každá pozice má své zvláštnosti. Někde ostřelování, jinde diverzanty, kteří podřízli dva naše kluky za bílého dne. No a tady, v otevřeném terénu v polích, se odstřelovači umějí vyřádit. Jeden z nás si vyšel zakouřit a hned ji dostal,“ říká Vasyl.
Jsme poblíž vesnice Staroignatěvka, jižně od Doněcku, těch místech Donbasu, kde už nejsou doly, ale pole a úrodná půda. Před devadesáti lety se tu proháněla první sovětská traktoristka Paša Angelinová, dnes jsou pole protkána zákopy a poseta minami frontové linie mezi ukrajinskou armádou a doněckými separatisty.
Hlína se na jejich dně mění v bláto a to se nabaluje na boty tak rychle, že po chvíli má člověk na nohou několikakilové závaží. Špína a zima jsou všudypřítomné, život vojákům zpříjemňuje alespoň elektrické světlo protažené sem kabelem. Musí však být dokonale zatemněno a ani chodit po zákopech s baterkou se nedoporučuje, protože pak s velkou pravděpodobností něco z druhé strany přiletí.
Zaženeme je zpátky
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
